Miloš Holaň | Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz
Frýdek-Místek má za sebou dvě těžké sezony – v obou byli rysi namočeni do sestupových starostí. A tak přišla změna na trenérském postu. Partnerský klub Třince, jehož cílem je primárně vychovávat mladé hráče pro velký hokej, má pozvednout ostřílený Miloš Holaň. Respektovaný kouč s bohatými extraligovými zkušenostmi vypráví v rozhovoru pro Hokej.cz nejen o svém novém angažmá.
Rozmýšlel jste se dlouho, když vám zazvonil telefon s nabídkou Frýdku-Místku?
Popravdě ani ne. O tom, že Frýdek-Místek má zájem, mě informoval agent Vláďa Vůjtek. Poté jsme se spojili s Honzou Peterkem a velmi rychle jsme oba našli společnou řeč. Honzu znám od juniorského věku, vím, že spolu můžeme otevřeně řešit všechny záležitosti ohledně hokeje i mimo něj, což je pro mě důležité. Dalším důležitým aspektem v mém rozhodování bylo, že Frýdek-Místek je partnerským klubem Třince, což je v naší zemi jedna z top hokejových organizací.
Dobře, ale vzhledem k vašim zkušenostem… Nekoukal jste spíš po extralize?
Bylo mi jasné, že v extralize jsou trenérské posty aktuálně obsazené. Navíc já chtěl pracovat. Myslím si, že pokud trenér chce, tak se vzdělává a pracuje všude. Nevím, jak je to u hráčů, někteří třeba berou přesun do nižší soutěže jako krok zpátky, ale u trenéra je to vždycky o té každodenní práci. Dělat ji poctivě a pomáhat hráčům. K tomu všemu pro Frýdek hrála dobrá dojezdová vzdálenost. Mám dvě dospívající dcery, takže je podle mě důležité, abych byl jako táta od rodiny doma a pomáhal jim i manželce.
„Myslím si, že pokud trenér chce, tak se vzdělává a pracuje všude."
Frýdek-Místek skončil v posledních dvou ročních první ligy předposlední. Možnost vytáhnout klub výš je pro vás předpokládám taky zajímavá.
Rozhodně, ale je třeba chápat, že jakožto partnerský klub Třince máme vnitřní politiku nastavenou trošku jinak. Naším cílem je vychovávat mladé hráče a umožnit jim, aby se etablovali v dospělém hokeji. Tím ale samozřejmě nechci říct, že výsledky jsou pro nás druhořadé. Byl bych špatný trenér a špatný sportovec, kdybych řekl, že do zápasů nejdeme s tím, abychom je vyhráli.
Jen prostě budete mít radost, když uvidíte, že některý z vašich mladých junáků se dostane do kádru Třince a bude v něm platný.
Přesně tak. Tohle vnímám jako poslání celého našeho realizačního týmu. Dali jsme si cíl, že v sezoně chceme připravit pro partnerský klub z Třince minimálně jednoho hráče.
„Dali jsme si cíl, že v sezoně chceme připravit pro partnerský klub z Třince minimálně jednoho hráče."
Jak by se měl mančaft pod vaším vedením prezentovat?
Chceme hrát moderní hokej, který bude přinášet výsledky a zároveň bavit diváky tak, aby je přilákal na stadion. Zároveň budeme sledovat hru Třince. I prvky třineckého systému k nám zahrneme, aby kluci, kteří budou pendlovat nahoru, byli zvyklí na to, jaký styl se po nich bude vyžadovat.

Miloš Holaň | Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
Kádr rysů opustilo třináct hráčů, dalších deset dorazilo. Takže bude potřeba určitá dávka trpělivosti, než si všechno sedne, že?
Ano, ale i tohle je práce nás trenérů. Víme, že to nebude jednoduché, ale pracujeme naplno. Dosavadní přípravné zápasy nám ukázaly, že tým je neskutečně pracovitý, byť jsou samozřejmě věci, které musíme zlepšit. Například využívání přesilovek nebo efektivitu jako celek.
„Dosavadní přípravné zápasy nám ukázaly, že tým je neskutečně pracovitý, byť jsou samozřejmě věci, které musíme zlepšit."
Měl jste vliv na to, jak bude skladba týmu vypadat?
Tým jsme skládali společně s Honzou Peterkem a mými asistenty. Chtěl jsem, aby v kádru byli zkušení hráči, které dobře znám, jako například Dan Dolejš, Vláďa Svačina nebo Patrik Urbanec. Mladé hráče z třinecké juniorky, stejně jako ty, kteří už měli platné smlouvy, jsem samozřejmě akceptoval. S Honzou máme jasnou dohodu, že složení týmu se může v průběhu sezony měnit po vzájemné konzultaci. Pokud někdo nebude výkonnostně stačit, nebo nebude pracovat podle mých představ, v týmu nebude pokračovat.
Jana Výtiska jste nezkoušel přemluvit, aby si ještě minimálně jednu sezonu dal?
Ne, Honza Peterek mi ukázal seznam hráčů, kteří připadají do úvahy a Honzovo jméno se tam neobjevilo.
„Máme docela velký problém se zraněnými hráči. Dva tři kluci jsou mimo hru dlouhodobě."
Plánujete kádr před startem soutěže ještě posílit?
Uvidíme, máme docela velký problém se zraněnými hráči, dva tři kluci jsou mimo hru dlouhodobě. Takže budeme jednat o tom, jakým směrem půjdeme dál a jestli nám případné doplnění bude dávat smysl.

Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
Chtějí se hráči před novým realizačním týmem o to víc předvést?
Máme takový pocit. Kdybychom ho neměli, bylo by to špatně a zakročili bychom. Nejde přitom jen o mladé hráče. I ti starší musí ukázat hlad po vítězství. Nesnáším porážky, vždycky jsem to tak měl a tuhle filozofii chci přenést na mužstvo.
„Nesnáším porážky. Tuhle filozofii chci přenést na mužstvo."
Jakým stylem vlastně se svěřenci komunikujete, kamarádsky, nebo spíš autoritativně?
Padesát na padesát. Razím heslo, že zápas nebo trénink jdeme odpracovat. Nicméně po konci zápasu či tréninkové jednotky je můj přístup odlišný. Počítám s tím, že zejména s mladými hráči bude potřeba hodně pracovat i mentálně, protože ještě nejsou zvyklí na tlak a očekávání, která přináší dospělý hokej.
Vypíšete svačinku proti Porubě, kterou jste v minulosti trénoval?
Něco speciálního do kabiny možná vypíšu, ale tým se snažím a budu snažit vyhecovat na každý zápas. Jak už jsem říkal, nesnáším porážky. Od kohokoliv.
„Nové Zámky? Cizinci, kteří měli tým táhnout, ho netáhli. Byly tam problémy s fyzickou kondicí."
Loni jste se krátce mihnul v Nových Zámcích, které nakonec sestoupily ze slovenské extraligy. Nelitujete zpětně téhle štace?
Vůbec ne. Majitele klubu pana Suchardu znám devět let. Už několikrát mi nabízel, abych k nim šel trénovat a když mě loni poprosil, abych jim šel pomoct, neodmítnul jsem. Jenže po čtrnácti dnech nám bylo jasné, že situace je neřešitelná a pád do nižší soutěže nevyhnutelný. Proto padlo společné rozhodnutí o rozprodeji kádru.
Co bylo špatně?
Cizinci, kteří přišli a měli tým táhnout, ho netáhli. Byly tam problémy s fyzickou kondicí, celkově se tým skládal dost narychlo. A když to vypadalo, že by mohly přijít lepší výsledky, povolal si Liptovský Mikuláš naši brankářskou jedničku logicky zpátky…
Alespoň byl čas na další trenérské sebevzdělávání, ne?
Přesně. Sledoval jsem hokej, dělal si různé analýzy, navštěvoval seminář... Jsem přihlášený na stránce trenérů NHL, kde je opravdu spousta seminářů. V neposlední řadě patřil můj čas rodině – máme rádi cestování.
Jaké téma vás na trenérských seminářích v poslední době nejvíc zaujalo?
Asi komunikace a detaily. Mám velkou radost, že s námi chodí na tréninky Ondra Palát a Radek Faksa. Od nich se člověk dozví spoustu věcí, které z knížek nevyčte a které může aplikovat v našich podmínkách.
„V některých věcech jsem se zklidnil a v některých dalších jsem stejně zásadový jako kdysi."
Vy jste se v komunikaci během vaší trenérské kariéry posunul jak?
Každý člověk se vyvíjí. Dneska mi bude pětapadesát, takže bych řekl, že v některých věcech jsem se zklidnil a v některých dalších jsem stejně zásadový jako kdysi. Ale pokud zásadový nejste, nikam se nepohnete.
Jenže když trenér v Česku zvýší na hráče hlas, často se stává, že hráč jde obrazně řečeno plakat na rameno agentovi. Nemáte ten pocit?
Do jisté míry ano. Je to bohužel fenomén dnešní doby. Netýká se to jen dospělých kategorií, ale i mládeže, kde mladí sportovci často nejsou připraveni na tlak a místo hledání cesty k vlastnímu zlepšení raději sahají po zkratkách, například přes agenty. Na druhou stranu u některých mladých hráčů vidím pozitivní posun. Začínají spolupracovat se sportovními psychology nebo mentálními kouči, kteří jim pomáhají adaptovat se na konkurenční prostředí vrcholového sportu, jehož součástí je i kritika. Postupně si uvědomují, že trenér není jejich nepřítel, ale někdo, kdo jim chce pomoci růst.

Foto: Jan Jedlička, hcdynamo.cz
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: tym@redakce.hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: podpora@hokejka.cz