Posledních pět sezon hrál ve Švýcarsku, teď jako sedmnáctiletý míří do Kanady s vidinou, že si řekne o příští draft NHL. Jméno produktivního útočníka Adama Klause zatím čeští fanoušci moc neznají, zato však znají jeho strýce. Adam je totiž synovcem Jakuba Voráčka.
Kladenský odchovanec se podobně jako spousta dalších mladých hokejistů dívá hlavně na kouzla Davida Pastrňáka a Connora McDavida, ale dva obrovské vzory má také přímo ve své rodině. Tátu a strejdu. Otec Václav hrál několik let druhou ligu, zato strýc to dotáhl téměř tak daleko, jak to jen jde.
Momentálně sedmnáctiletý forvard má sny úplně stejné, chce jich však dosáhnout svou vlastní cestou. Cestou, jejíž druhou kapitolu – po zmiňovaných začátcích ve městě paní Poldi – napsal ve Švýcarsku.
Už před pěti lety odešel do Lausanne, kde díky trpělivé práci převyšoval většinu vrstevníků v zemi. A tak se letos odhodlal k druhému velkému přestupu, konkrétně do Cape Breton v quebecké lize.
Málokdo z českých hokejistů hraje od dvanácti let v zahraničí. Jak se u vás přihodilo, že jste odešel tak brzy? Už odmalička jsme se s rodiči bavili o tom, že bychom chtěli žít někde jinde. Měli jsme i nějaké kamarády ve Švýcarsku, kteří nám řekli, že život tam je úplně jiný. Veškeré zázemí nebo čistota jsou úplně na jiné úrovni. Tak jsme se nakonec rozhodli pro Švýcarsko.
„Myslím si, že ve Švýcarsku všichni kluci dozrávají trošičku později než v Česku. Podle mě tomu nechávají volnější průběh.“
Adam Klaus
Konkrétně pro Lausanne, kde je opravdu krásně. Sluníčko se opírá do severních břehů Ženevského jezera, za rohem jsou Alpy... Tam se vám muselo zalíbit. Naprosto! Bylo to, jako kdybych přijel do nějaké pohádky. Je to tam jako na dovolené u moře a život je tam fakt krásný. Jak říkáte, jezero, hory kolem...
Vás ale asi zajímal hlavně hokej. Jak vám sedl? Hokej je tam taky na výborné úrovni, švýcarská liga se strašně zvedá nahoru a na klub, kde jsem strávil pět let, nemůžu říct špatnou věc. Za všechno, co pro mě udělali, nemám co vytknout. Bylo to fakt to nejlepší, co jsem mohl mít.
Na reprezentační úrovni v mládeži Švýcaři málokdy Čechy porážejí. Máte srovnání, jak se tam pracuje na klubové úrovni? Tím, že jsem už dlouho nevyrůstal v Česku, to nemám moc nakoukané a nemůžu to posoudit. Myslím si ale, že ve Švýcarsku všichni kluci dozrávají trošičku později než v Česku. Podle mě tomu nechávají volnější průběh. Hokejově a silově jsou trochu pozadu, ale pořád se tam stejně jako v ostatních zemích trénuje na sto procent. Měli jsme topové trenéry a podle mě jsme trénovali stejně jako v Česku.
Adam Klaus | Foto: Archiv Adama Klause
Vzhledem k celkovému švýcarskému bohatství si dokážu představit, že elitní kluby mají i elitní zázemí. Zázemí tam bylo neskutečné, měli jsme všechno, co jsme potřebovali. Střelnici, velkou tělocvičnu, ovál, místo na rozcvičku... Nemůžu fakt říct ani jednu špatnou věc na celou organizaci. Nevím, jak je to v Česku, ale myslím, že by to takhle mělo být v každém klubu – aby kluci měli všechno, co potřebují. Já jsem to dostal a jsem za to hrozně vděčný.
Díky pěti odehraným rokům jste se z hokejového hlediska „stal“ Švýcarem, viďte? Získal jste tamní hráčskou licenci. Je to tak. Kdybych naskočil třeba za áčko, už bych byl braný jako Švýcar a ne jako import. To je vždycky plus, že se hráč nemusí s někým až tak přetahovat, i když v áčku jsou samozřejmě výborní hráči a chodí tam kluci z NHL. Jsem za to moc rád, pět let jsem tam odmakal a je to taková odměna.
„Já mu říkám, že už jsem byl pět let ve Švýcarsku a rád bych zkusil CHL, kam chodí spousta kluků mého věku.“
Adam Klaus
Licenci ale nevyužijete. Už jako dorostenec jste teď zářil mezi juniory, kde jste se stal nejproduktivnějším underage hráčem. Začínal jste pozvolna cítit, že je vám Švýcarsko malé? Já jsem se do juniorky podíval už v předchozí sezoně a říkal si, že bude kvalitní. Chtěl jsem se do ní dostat o rok dřív, tak jsem začal pořádně makat. S kondičáky Sajlerovými z Mariánských Lázní jsme fakt dřeli tři měsíce v kuse, abych byl na sezonu připravený. Myslím si, že se to fakt povedlo. V lednu jsme se začali bavit s Radkem Smoleňákem (agentem, pozn. red.) o tom, co bych chtěl příští rok, a já mu říkám, že už jsem byl pět let ve Švýcarsku a rád bych zkusil CHL, kam chodí spousta kluků mého věku. Začali jsme to řešit a vyvedlo se to.
Míříte do Cape Breton, kde je generálním manažerem Sylvain Couturier. Ten vaši rodinu zná, že? Ano, jeho syn hrál s Kubou ve Philly. Kuba do toho ale moc nezasahoval, spíš jsem to řešil jenom s Radkem. Couturier nám napsal a byli jsme nadšení z toho, jaký o mě mají zájem. Tak jsme se rozhodl pro Cape Breton.
Do Kanady jste ale odletěl dřív než jiní hráči. Proč? Kdybych přiletěl rovnou na kemp, tak i vzhledem k časovému posunu by pro mě byl první týden těžký. Proto jsme se domluvili s manažerem, že tam přiletím už 10. srpna, abych najel na ten režim a pak byl na tréninkový kemp připravený. Zkrátka abych byl v klidu, měl energii a všechno klaplo, jak mělo.
Adam Klaus | Foto: Facebook Cape Breton Eagles
Už jste zmínil vašeho strýce Jakuba Voráčka. Jaké to je, hrát hokej a mít v rodině takovou personu? Jsem hrozně vděčný za to, že mám takovou příležitost. To nemá kdekdo. Kuba mi ve všem hrozně pomáhá a radí, jsem za to hrozně rád, ale na druhou stranu bych nechtěl, aby si mě všichni spojovali se jménem Voráček. Chci si udělat svoje vlastní jméno. Ale mít takového strejdu, to je sen. Je to opora ve všem a když potřebuju, vždycky mi pomůže. I můj taťka hrál hokej výborně a i za něj jsem strašně vděčný. On mě všechno naučil, odmalička se mnou pracoval a chci mu strašně poděkovat.
O tátovi to určitě bylo hlavně ve vašich začátcích, vidťe? Kuba ještě hrál, takže v Česku vůbec nebyl. Ani jsme neměli telefony... S tátou jsme dělali úplně všechno a pak mě i trénoval do té doby, než jsem odešel. Všechno jde za ním.
Pokud se vám ale bude dařit, bude se o vás psát a mluvit ve spojitosti s Jakubem Voráčkem. Manažeři z NHL to budou vědět. Mohlo by to pro vás být příteží? Já si myslím, že to takhle nebude. I když jsme rodina a jsme spolu pořád ve spojení, tak já jsem Klaus a Kuba je Kuba. NHL je podle mě už na takové úrovni, že to tak nebude. Každý jsme svůj a podle mě to žádná přítež nebude.
„Kuba mi ve všem hrozně pomáhá a radí, jsem za to hrozně rád, ale na druhou stranu bych nechtěl, aby si mě všichni spojovali se jménem Voráček.“
Adam Klaus
Jste si něčím hokejově podobní? Kuba byl samozřejmě hráč par excellence. Měl úplně všechno. Já si myslím, že herní myšlení mám taky. Vypadáme na ledě úplně stejně, stejně i chodíme a bruslíme. Podle mě máme to hokejové IQ podobné.
A co vám ještě jde? Mám dobrou střelu, na tu jsem takový blázínek. Pořád ji trénuju, taky mi hodně pomáhá. Jak jsem byl minulý rok ve dvacítce, tak to bylo potřeba ještě víc trénovat, protože ti kluci jsou rychlejší a silnější. A taky bruslení. S taťkou jsme odmalička pracovali na hranách a pořád jsme dělali nějaký powerskating, což mi teď pomáhá.
Myslíte, že by se to už v nadcházející sezoně mohlo líbit klubům NHL? Já předvedu to, co umím, a uvidíme. Natrénováno mám. Nechci se tím svazovat, protože čím víc nad tím člověk přemýšlí, tím míň mu to jde. Zkrátka půjdu na led, převedu to nejlepší, co můžu, a ono to nějak dopadne.
Adam Klaus | Foto: Archiv Adama Klause
Pochytil jste od Švýcarů, kteří podle vašich slov dozrávají později, že není kam spěchat? Je to tak. Na druhou stranu, i když jsem vyrůstal ve Švýcarsku, myslím si, že krev mám ještě docela dost českou. Vím, že to ze mě nevypadlo. Teď jsem rád, že se povedla Kanada, a rád bych byl draftovaný.
Vaše srdíčko tedy stále bije víc pro Česko? Samozřejmě. Jak jsem v Česku vyrůstal, dvanáct let je dvanáct let. Mám tam celou rodinu a vždycky když se řekne „český nároďák“, tak mě to táhne. Rád bych reprezentoval Česko po celou moji kariéru, vždycky je to pocta. Česko vždycky budu mít v srdci i před Švýcarskem.
„Samozřejmě to zamrzí, ale bohužel s tím nic neudělám.“
Adam Klaus o své absenci na Hlinka Gretzky Cupu
To se hezky poslouchá. Mrzelo vás ale o to víc, že jste si teď nezahrál na domácím Hlinka Gretzky Cupu? Samozřejmě to zamrzí, ale bohužel s tím nic neudělám. Klukům jsem to moc přál a fandil jim, píšeme si spolu ve skupině a známe se i mimo hokej. Škoda, že jim tentokrát nevyšla medaile.
Berete to jako impuls, abyste pracoval ještě víc? Přesně tak, teď jsem to chtěl říct. Je to takový motor, že musím ještě víc máknout, aby si mě všimli. Abych všem ukázal, že na nároďák mám, a dostal se třeba na mistrovství osmnáctek.
Adam Klaus na Olympijských hrách mládeže 2024 | Foto: OIS / Joe Toth
