Pavel: Nároďák je sen, NHL jsem nevzdal. Proč šel čtyři míle do McDonaldu?

Ondřej Pavel | Foto: X Milwaukee Admirals

20. srpna 2025, 20:00

Pavel Mandát

• Zahraničí
• Tappara Tampere

V zámoří strávil Ondřej Pavel devět let. Splnil si během nich sen, když naskočil ke dvěma zápasům ve slavné NHL. „Ale mrzí mě, že jich nebylo víc,“ spustí otevřeně v rozhovoru pro web Hokej.cz. Kromě jiného vzpomíná na začátky své zámořské cesty nebo popisuje okolnosti přesunu do Tappary Tampere.

Bylo těžké se po takové době vydat do Evropy?
Ano, bylo to dost těžké rozhodování. Nebudu lhát, moje představy o letošním angažmá byly původně trochu jiné, ale nakonec… Všechny možnosti, které jsem měl, byly kvalitní a jsem rád, že jsem se rozhodl pro Tapparu Tampere. Je to skvělá organizace.

Chápu tedy správně, že vaším původním záměrem bylo zůstat za mořem?
Přesně tak, jenže žádná nabídka nepřišla. Takže návrat do Evropy byla v současné chvíli jediná možnost, jak pokračovat v hokejové kariéře.

Přitom po výměně z Colorada do Nashvillu se vám na farmě v Milwaukee dařilo, ale šance u Predators nepřišla…
Myslím, že jsem hrál nejlepší hokej ve své zámořské kariéře. Se spoluhráči jsme si sedli a vytvořili jsme velmi kvalitní čtvrtou pětku. Měli jsme sérii snad dvanácti zápasů, kdy každý z nás měl minimálně jeden kanadský bod. Ale myslím, že Nashville mě bral jen jako centra na dohrání sezony pro farmářský tým.

Bylo psychicky těžké vědomí, že hrajete nejlepší hokej v životě, ale nahoru vás asi nepovolají?
Řekl bych, že psychická odolnost je jedna z mých nejsilnějších stránek. Mimo led jsem nad tím sice přemýšlel, ale při zápasech nebo trénincích vůbec. To prostě jdu hrát, snažím se odvést co nejlepší práci a nekoukám na nic jiného.

Na druhou stranu, pořád je vám teprve čtyřiadvacet, takže pokud sezona vyjde, můžete se do zámoří vrátit, ne?
Řekl jste to naprosto správně. Myslím, že každý hráč, by měl mít za cíl se prosadit v NHL. A vlastně je jedno, jestli vám je 24 nebo 34 let. Moje angažmá v Evropě beru tak, že se budu snažit pracovat na věcech, kvůli kterým jsem v NHL asi nedostal další kontrakt.

A ty jsou?
Ačkoliv je hra v obranném pásmu považována za moji přednost, myslím, že ji musím zlepšit. Totéž platí o rozhodování se. Pokud mám na věci klid, umím poslat přesnou přihrávku, ale musím zapracovat na tom, abych tyhle věci zvládal v ještě větší rychlosti. I proto jsem si vybral finskou ligu – je hodně bruslařská, rychlá, takže velmi podobná stylu, který se hraje v zámoří.

Ondřej Pavel | Foto: X Milwaukee Admirals

Jenže i tak je hokej v Evropě jiný. I kvůli rozdílným rozměrům kluziště, takže počítáte s časem na adaptaci?
Hokejový skok to pro mě asi bude, ale čas na adaptaci… V našem byznysu si čas na adaptaci nemůžete dovolit a vlastně ani v žádné jiné práci. Když například pracujete jako doktor a změníte nemocnici, nikde vám nedají měsíc na rozkoukání se. Prostě musíte podávat prvotřídní výkony hned od začátku. Se mnou je to stejné, takže buď si zvyknu, nebo půjdu na tribunu a budu se koukat, jak tady prodávají Skittles.

Vy si moc nepotrpíte na diplomatické fráze, co?
Říkám věci, jak je cítím. A taky jsem zatím nedal moc rozhovorů. Jiní hráči mají naučené odpovědi, které používají podle potřeby. (usmívá se)

Jaká by měla být v Tappaře vaše role?
Myslím, že se moc měnit nebude. Její základ opět bude v dobré defenzivě a kvalitním vhazování. Když je do konce třeba minuta a mužstvo potřebuje ubránit těžkou situaci. To jsou chvíle, ve kterých vyčnívám.

Vnímáte to tak, že z Finska budete mít blíže do reprezentace?
Stoprocentně. Nominace do národního týmu je pro nadcházející sezonu jeden z mých největších individuálních cílů. Ať nejsou dohady, sice jsem byl dlouho v zámoří, ale hrát za nároďák pro mě vždycky bude ta největší čest. Kdybych takovou šanci dostal, byl by to krásný pocit.

Mimochodem, extraligové kluby vás nelanařily?
Jo, nabídky z Česka jsem měl. Pro Finsko rozhodla možnost poznat další novou zemi, novou kulturu a jiný způsob života. Myslím si, že taková perspektiva je do života velmi důležitá. Navíc trenérský štáb v čele s panem Grönbergem je velmi kvalitní.

Pojďme se ještě vrátit k devíti letům v zámoří, jak na ně budete s odstupem času vzpomínat?
Jen v dobrém! Jsem strašně rád, že jsem takovou příležitost dostal. Nejen z pohledu hokejového, ale i toho životního mi zámoří dalo strašně moc. Je super, když můžete poznat, jak se žije jinde než v naší krásné zemi. Pokud má kdokoliv možnost vyrazit na delší dobu kamkoliv do zahraničí, bez váhání mu to doporučuju.

Ale začátky byly těžké, ne? Do cizí země jste odešel prakticky hned poté, co vám vystavili občanku…
To víte, že byly. Věděl jsem, že na začátku všechno nebude jen růžové, že bude hodně problémů, což se potvrdilo. Při zpětném pohledu jsem ale rád, že jsem si tím prošel, protože mě to jako člověka obohatilo.

Ondřej Pavel | Foto: X Colorado Eagles

Co bylo v začátku nejtěžší, jazyk?
Myslím, že moje jazyková průprava z gymnázia byla dobrá, ale i tak byly začátky frustrující. Když je vám šestnáct, nedokážete si uvědomit, že když se někomu snažíte něco v cizím jazyce vysvětlit a on to nepochopí, nemůžete si ho vzít bokem, jako při hodině ve škole a říct mu to česky. Takže jsem si musel zvyknout, že moje komunikace najednou nebyla tak dobrá, jak jsem býval zvyklý.

Jak jste zvládal přidělení do adoptivní americké rodiny?
Začátky byly hodně zvláštní. Tohle jsou lidé, kteří vás pustí do svého domu a se vším vám pomůžou. Můžete bez obav jíst jejich jídlo a tak dál, což pro mě jakožto pro šestnáctiletého kluka bylo nezvyklé. Takže zhruba prvních 36 hodin po příletu do Ameriky jsem v rodině vůbec nejedl, protože jsem si nebyl jistý, jestli si to můžu dovolit a radši jsem šel do čtyři míle vzdáleného McDonaldu. Ale postupem času to bylo lepší a lepší. Musím říct, že na rodiny jsem měl štěstí. Pořád jsme v kontaktu.

Postupem času přišlo datum 7. listopadu 2023 a váš debut v NHL. To asi bylo nejlepší možné zadostiučinění za všechny ty peripetie v začátcích vaší zámořské cesty, co?
Vzpomínám si, že při debutu jsem byl vyjukaný a vůbec nechápal, kde jsem. Vedle mě seděli hráči jako Nathan MacKinnon, Cale Makar nebo Mikko Rantanen, za které jsem hrál NHL na počítači. Ale když o tom tak přemýšlím, moje dva starty v NHL v žebříčku kariérních úspěchů neřadím nejvýš. Jsem za ně samozřejmě rád, ale zároveň cítím zklamání, že nepřišly další. Takže víc si vážím týmových úspěchů, kterých jsme dosáhli na univerzitě, a s týmem v Minotu a Fargu.

Share on Facebook Share on Twitter

• Zahraničí
• Tappara Tampere