S Plekym chci odvetu v tenise! Ikona Dánů o Češích nebo gólu, co zařídil Stanley Cup

Lars Eller | Foto: iihf.com

17. února 8:55

Ondřej Mach

• Reprezentace
• ZOH 2026
• Dánsko

(MILÁN, od našeho zpravodaje) V létě 2018 bylo kodaňské předměstí Rødovre na nohou. Lokální hrdina Lars Eller totiž – jako vůbec první Dán v dějinách – přivezl do země Stanley Cup. Svatý grál hokeje vzal k rodnému zimáku, na náměstí ho ukazoval bouřícím davům. Natrvalo si zajistil své místo v historii.

Lars Eller

útočník, 37 let

NHL 2026-2027

Z 9

G 0

A 5

B 5

O necelých šest let později překlenul (už v Pittsburghu, kam přes Colorado přesídlil z Washingtonu) další milník – magickou metu 1 000 startů v NHL. Asi vás zas tolik nepřekvapí, že ani to se žádnému krajanovi před ním nepovedlo.

Nikdy nesázel kvanta gólů, nestrašil obrany soupeře. Na top levelu se drží 17 let kvůli tomu, že se neštítí černé práce. Co není tolik vidět, ale každý si jí nesmírně cení. A jak zvládá hlídat i největší hvězdy, nebo ze sebe vydá maximum v klíčových bitvách.

Říká se mu "Tiger". Proč? Když si Capitals pozvali motivačního řečníka Tonyho Robbinse, tak se hráčů ptal, kdo je jejich spřízněné zvíře. Eller zakřičel "tygr", od té doby mu přezdívka zůstala. Ve Washingtonu dokonce po jeho trefách pouštěli z ampliónů kultovní šlágr Eye of the Tiger.

Fascinující story dříče, co v NHL pokaždé našel svou roli a prostřídal pět organizací, dostává novou kapitolu pod pěti kruhy v Miláně. Nejen dánskou cestu turnajem reflektuje Eller v exkluzivním rozhovoru pro Hokej.cz a Aktuálně.cz

Ladíte na předkolo olympiády, základní skupinu už máte v nohách. Jak jste ji zvládli?
Myslím, že to bylo dobré, ale ne skvělé. Zasloužili jsme si o trochu lepší výsledek proti Německu. Klidně jsme ten zápas mohli vyhrát. Se Spojenými státy jsme se drželi do třetí třetiny, ale prostě jsme prohráli s lepším týmem. Po dvou zápasech ve třech dnech jsme do toho dali tolik, abychom porazili Lotyšsko. Můžeme si z toho vzít dostatek pozitiv, ale ještě jsme ze sebe nedostali to nejlepší.

Dánsko ani ne před rokem šokovalo svět na domácím MS v Herningu. Vychází z toho vaše sebedůvěra?
Ano. V kabině máme víru, že dokážeme porazit papírově silnější protivníky. Víme, že máme rozdílové hráče. Jeden na druhého spoléháme, všichni hrají s velkým nasazením. Jsme opravdu dobrý tým. Ne jen individuálně, ale jako kolektiv.

Jak pořádání takové akce zahýbalo s popularitou sportu v zemi? Zvýšilo ji?
Nevím, ale doufám v to! Doufám, že čím dál tím víc kluků a holek si nazuje brusle, vezme hokejku a půjdou na led. A že se vybuduje víc kluzišť, protože to náš sport potřebuje. Snad takový efekt bude mít i olympiáda. To je moje naděje. 

Štvalo vás hodně, že jste neměl možnost si to tam ťuknout?
V perfektním světe toho chcete být součástí. Ale měl jsem štěstí, že jsem ve své dlouhé kariéře zažil jiné věci. Chyběl jsem v Herningu, ale z hokeje mám spoustu dalších zážitků. 

Pravda, kupříkladu váš gól, po kterém Capitals získali Stanley Cup ve finále proti Las Vegas. Řekněte, stavíte tenhle moment nejvýš?
Doteď určitě! A bude to pořádně těžké překonat, když svému týmu vystřelíte pohár. To je něco, co si jako dítě ani nemůžete vysnít. 

Asi ani úžasných tisíc startů v NHL, ne?
(odmlčí se) Jsem na svou kariéru pyšný. Hokej mi toho dal hrozně moc. Měl jsem štěstí, že mi většinou drželo zdraví. Pořád hru miluju, stále jí mám co dát. Zahrál jsem si ve skvělých klubech, poznal spoustu dobrých lidí. Co víc říct? Jako hráč jsem si prošel snad vším. Ale je super zkusit si poprvé olympiádu, to mi chybělo. Super zkušenost.

Hokej se rok od roku vyvíjí, obohacují ho nové trendy. Donutilo vás to během kariéry některé věci měnit, učit se a adaptovat?
Rozhodně. Zkraje mojí kariéry v NHL měřil každý obránce přes "šest stop“ a vážil přes "200 liber“. Teď se taky hodí mít tyhle míry, ale potřebujete být i dobrý bruslař. Skoro každý, kdo do NHL přijde, je zvyklý patřit mezi nejlepší a střílet hodně gólů. Ale tam to takhle nefunguje. Když nejste top top hráč, musíte přinést něco jiného. Pro mě to znamená být dobrý defenzivní hráč, být dobrý na buly, v oslabení. Být schopný hrát na křídle, na centru. Zkrátka musíte být hodně přizpůsobivý. 

Dal jste si v Miláně spicha s bývalými parťáky?
Ano, s mnoha. Sidney Crosby, Nathan MacKinnon... To je tady skvělé, najdete si cestu k mnoha lidem, se kterými jste hrál třeba před 10 nebo 15 lety. Teď jsou z nich trenéři nebo manažeři. Kruh se takhle uzavírá.

Co další specifika Her? Kupříkladu takoví Kanaďané se po pár dnech odstěhovali z olympijské vesnice...
Každý dělá to, co je pro něj nejlepší. Kanadská federace má peníze a zdroje, které nemá každý. (usměje se) Já jsem ale v pohodě s tím, že jsme v olympijské vesnici. S klukama si užíváme legraci dohromady, je to součást toho turnaje. Jsem rád za zážitky z vesnice i celkově z Milána. Je krásné zajít si ven, vidět nové věci, poznávat jinou kulturu.

Zaslechl jsem, že rád vaříte, konkrétně italskou kuchyni. To si musíte připadat jako v ráji, ne?
Kdo vám to říkal? (směje se) Ano, vyzkoušel jsem pár různých restaurací, kdykoliv jsem mohl. Bylo to skvělé. Italové jsou známí pro své těstoviny, pizzu a spoustu regionálních specialit. To je opravdu cool, užívám si to.

Když mluvíte o „pastě“ (anglické slovo pro těstoviny, pozn. red.), jak náročné bude udržet v předkole na uzdě českou megastar Davida Pastrňáka?
Je to elitní hráč, kanonýr a hokejista, který umí sám rozhodovat zápasy. Tohle umí jen pár kluků, co má takové schopnosti. Pro nás je to o tom, abychom mu nedali čas a prostor. Je jasné, že se dostane do nějakých šancí, ale uděláme maximum, abychom tomu co nejvíc zabránili.

Co obecně očekáváte od konfrontace s Českem?
Bude to dobrá šance proti týmu, který má hodně skillu a hokejové kvality. Nebude to snadné, ale těšíme se na výzvu. Pro nás je to super příležitost.

Při svém působení v NHL jste natrefil na pár českých plejerů. Zkraje v Montrélu třeba na Tomáše Plekance, u nároďáku současného asistenta trnéra...
Pleky byl kluk, se kterým jsem strávil mnoho času a dost k němu přilnul. V Miláně jsme se potkali mimo led. Pořád ho ale musím porazit v tenise! (usměje se) Bude zábava jít proti němu a zbytku českého týmu. Mám pro ně velký respekt, ale zároveň si věříme. 

Prozraďte, kdo měl v tenisových duelech navrch?
Bohužel on. Potřebuju si s ním co nejdřív dát odvetu. Nebo možná, až bude trochu starší a pomalejší. To by se mi to snad povedlo. 

Tipl byste, že začne fušovat do trenérského řemesla?
Trochu ano i ne. Vždycky jsem věděl, že je chytrý, ale taky byl tišší typ. Jako trenér musíte hodně komunikovat, mít čuch na hráče a jejich osobnost. Vím, že tohle v sobě má. Přece jen jsem s ním býval fakt hodně. Pro český tým a hokej je podle mě dost cenné, že se do toho zapojil.

Další vzpomínku musíte mít na obránce Michala Kempného z Washingtonu...
Tehdy to pro nás byl velmi cenný hráč. Přinesl do kabiny něco, co jsme v té době potřebovali. Opravdu byl důležitou součástí našeho mančaftu. Dobrý hráč, stejně tak parťák do šatny.

Vybavíte si ještě i Jaroslava Špačka? Dneska v reprezentaci válí jeden z jeho synů David.
Ano, pamatuju si na něho. Vím, že má dva kluky, že jo? Tehdy jim bylo čtyři nebo pět let... Nepřekvapuje mě, že s takovými geny jsou taky dobrými hráči. Byla s ním legrace, šířil kolem sebe pozitivní energii.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• ZOH 2026
• Dánsko