Krejčí: Trénoval jsem nejvíc ze všech. Lituje MS 2024, co Pasta a Marchand?

David Krejčí | Foto: nhl.cz

16. února 9:01

Dominik Dubovči

• Reprezentace
• ZOH 2026

Legenda Bostonu, která byla součástí silné dynastie i nástupu Davida Pastrňáka. Chytrý a efektivní hokejista, který překvapoval fanoušky i v extralize – David Krejčí.

David Krejčí

útočník, 40 let

Stanley Cup 2022-2023

Z 4

G 1

A 3

B 4

O svém hokejovém i soukromém životě se legenda Bostonu podrobně rozpovídala v podcastu MVP Talkshow. 

Jako malý hrál David Krejčí i fotbal – záložníka – a rád pak sledoval Manchester United i Real Madrid. „Messi má talent od boha, ale Cristiano Ronaldo prostě makal a ta inspirace… To se mi na něm od začátku líbilo, měl obrovský drav, je velký profesionál, neskutečný dříč.

Krejčího příběh byl prý podobný. „V reprezentaci do 16 let jsem vůbec nebyl a na sedmnáctky mě pozvali jen dvakrát… Vždycky tam byl někdo šikovnější přede mnou, ale mně to pomohlo. Měl jsem motivaci a chtěl jsem se ostatním vyrovnat, přerůst je. Trénoval jsem nejvíc ze všech, doma jsem střílel na branku, v posilovně si přidával. Pak taky, když jsem šel na farmu, jsem si dal s klukama jen malé pivo. I když jsem byl potom draftovaný, pořád jsem nebyl TOP,“ vzpomíná Krejčí.

„První zápas NHL? Při třetím střídání jsem dostal takovou ránu, že jsem se probral až v kabině a byl jsem mimo dva týdny. Pak mě poslali zpátky na farmu.“

„Pak jsem volal domů, že dokončím sezonu a vrátím se do Česka. Že NHL je moc a nemám na ni. Tehdy to byli všichni obrovský chlapi. Ale na farmě se mi dařilo, Boston mě vytáhl ještě dvakrát a bylo to dobré. Takže jsem měl i štěstí. Vyhrál jsem týmové bodování a cítil jsem, že může být první na řadě. Léto potom bylo moc důležité. Z kempu jsem rovnou udělal první tým.“

Zdeno a jeho kultura

Rád přitom v rozhovoru se slovenským moderátorem připomněl, jaký respekt měl v kabině Bruins Zdeno Chára. A milá příhoda? Vysoký bek s ním v šatně nejprve mluvil anglicky, talenta z draftu vůbec nepoznal.

„Měl obrovský respekt, jakmile promluvil, všichni ztichli. Je strašně chytrý. Vždy věděl, co má říct. Velký profík i lídr. Kultura je daná díky němu. Zavedli ji s Patricem Bergeronem hned, jakmile přišli… Tam to asi začalo. Ostatní se přizpůsobili a výsledkem byly týmové úspěchy, Stanley Cup 2011, finále 2013 a 2019.“

„V Bostonu jsme do posilovny chodili pořád, i s Pastou. Plán je tam daný na tabuli, třikrát týdně něco. Ale s Pastou jsme chodili každý den, i kdyby jen na čtvrt hodiny, tak je to lepší, než to pak hrotit. Udělali jsme pár cvičení, abychom se udržovali a cítili dobře,“ připomíná Krejčí.

„Vyhrál jsem pohár ve své čtvrté sezoně. Byl jsem ještě mladý a myslel jsem, že budeme stále lepší. Pak jsme byli dvakrát ve finále a bohužel nám to nevyšlo. Ale ano, jakmile jednou vyhraješ, je to taková droga, že tam chceš být znovu. Play off je fakt boj a opravdu to stojí za to. Ta cesta, dostat se do finále…. I tak si toho moc vážím.“

Play off hráč

Čím to, že Krejčí předváděl tak skvělé výkony v play off? „Nevím, měl jsem skvělé spoluhráče a nějak mi to sedělo…. Asi je to mým přístupem k hokeji. Musíš fakt chtít vyhrát, v tom je velký rozdíl. Já to měl a chtěl jsem vyhrávat pořád, i na MS nebo v Olomouci.“

Při otázce, co se dělo po výhře ve Stanley Cupu, se dlouze zasměje. „Oslavy trvaly snad týden. Měly jsme upravené autobusy a jeli jsme městem, byly tam snad dva miliony lidí… Neskutečné davy, nádhera.“

Jordan Binnington ale v roce 2019 další úspěch Bruins odmítl – branku St.Louis v sedmém finále naprosto zavřel. „To mrzí nejvíc. Byli jsme lepší na papíře, byli jsme lepší ve všech zápasech – když jsme prohráli, tak třeba po prodloužení. Ale v zápase číslo sedm už se může stát cokoliv.“

Tehdy Zdeno Chára nastoupil navzdory zlomené čelisti. „Jak řekli jeho jméno, tak se ta hala otřásla… My jsme se na střídačce na sebe všichni podívali, husí kůže… To byl neskutečný moment. První třetinu jsme vyhráli třeba 25:2 na střely… Ale prohrávali jsme 0:1 a bohužel nám to nevyšlo.“

Na východním pobřeží si oblíbil i samotné město, ve kterém Bruins sídlí. „Baseballový stadion Red Sox je historie, tam jsme jezdili docela dost. Americký fotbal byl ale daleko od města, málo zápasů v roce, musíš to dobře plánovat… Já tam byl jen třikrát. Nejsem jinak moc fanoušek baseballu ani NBA, podívám se jen občas v televizi. Ale město Boston je opravdu sportovní, snad každý rok je jeden ze sportovních klubů ve finále. Když nám to šlo, byli jsme hokejové město. Když ne, dařilo se třeba baseballu. Celkově je Boston opravdu příjemný, docela evropský.“

David Krejčí | Foto: NHL.com

Lídři po sobě štěkali

Zato Brad Marchand dokázal být protivný... „On je úplně stejný chlap, jako ho vidíte na ledě. Taková trochu sviňa, ale výborný borec. Na ledě je taky hajzlík, ale výborný hokejista… Bydleli jsme spolu ve stejné čtvrti. Měli jsme obecně v kabině neskutečnou soudržnost, Bergy se Zdenou to tak nastavili.“

A pracovní morálku přenesli i na Davida Pastrňáka. Jak na seznámení s českým talentem vzpomíná rodák ze Šternberku?

„Napsal mi v létě trenér Bostonu, že draftovali Pastu, jestli s nimi nechci jít na večeři. Bylo mu osmnáct, ale hned jsme se skamarádili a on brzy udělal tým. Takoví hráči prostě nejsou. Bruslení, střela, nahrávka, myšlení, osobnost…. Má všechno. Ale maká na sobě, je pracovitý. Ten kluk nemá strop. Když jsem si myslel, že už lepší být nemůže, zase mě překvapil a posunul svoji hru na vyšší úroveň.“

„Má taky potřebné sebevědomí, neřeší média, ani když se mu něco nepovede,“ obdivuje dlouholetý kolega na Pastrňákovi. S kanadským provokatérem Marchandem se přitom Pasta prý i celkem často neshodnul. „Oni se docela štěkali někdy,“ směje se.

„Vždycky to byli tihle dva, protože si třeba nenahráli, občas jsme je museli krotit. Ale bylo strašně cítit, že chtějí vyhrávat, že tam jsou pro tým.“

David Krejčí | Foto: Jan Beneš, Český hokej

Comeback v Praze nevyšel

„Sledoval jsem Nagano, zlatý hattrick. Říkal jsem si, že chci být jako oni! A najednou jsme čtrnáct let nevyhráli nic. A tohle byl ten moment, že malé děti chtějí být jako Pastrňák a vyhrát zlato. Byla to pohádka, ten jeho one-timer,“ popisuje David Krejčí.

„Chtěl jsem se vrátit někdy kolem Vánoc 2023 do extraligy, abych si ještě zahrál na domácím mistrovství světa. Tak jsem trénoval, ale když jsem šel do stoprocentního zápřahu, zranil jsem se. Tak jsem musel kariéru uzavřít….“

„V Praze jsem chtěl být, mrzelo mě to. Ještě, když jsem viděl jak vyhráli, byl to mix emocí. Byl jsem strašně rád, jen jsem si říkal, že jsem tam mohl být taky. Ale asi to tak mělo být.“

Na své kariéře by Krejčí už nic neměnil, teď sleduje z NHL highlighty a zajde na hokej maximálně na play off.

„Doufám, že Jaromír Jágr bude hrát ještě minimálně dvacet let. Já mám ale rodinu a i kdybych byl zdravý, už bych nechtěl hrát. Chci být doma, vidět děti a zažívat s nimi každodenní radost. Manželka to měla těžké, teď to rodině vracím. Ale mě to fakt baví.“

Vyroste z Krejčího dcery tenistka a z malého syna hokejista či fotbalista?

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• ZOH 2026