Michal Oršulák | Foto: iihf.com
5. ledna 12:56
Jakub Ruč(ST. PAUL, od našeho zpravodaje) Češi mají letos fakt silný tým, akorát gólmani, ti jsou trochu s otazníkem. Něco takového jste asi před startem MSJ slýchali ze všech stran, kór když se zranil Jakub Milota – zamýšlená jednička. Michal Oršulák v otvíráku turnaje s Kanadou příliš nepřesvědčil, od té doby ale nezaváhal, tým vždycky podržel. A v semifinále to Kanaďanům všechno vrátil.
brankář, 19 let
Už v první třetině vytáhl pár excelentních zákroků, párkrát mu pomohla i tyčka. A když ve druhé třetině zlikvidoval oba nájezdy Hage (trestné střílení se kvůli faulu Oršuláka opakovalo, pozn. red.), slavil. Na gólmana až nezvykle moc.
Dal najevo emoce, stejně jako celý tým. Michal Oršulák je zkrátka jednička dvacítky, která zase vyřadila Kanadu a z Minnesoty doveze medaili. Teď jde jenom o to, jestli bude zlatá, nebo stříbrná.
Michale, jak vám po takovém triumfu je?
Krásně! Jsem velice rád, ale už zase přemýšlím nad zítřkem, protože dnešek je za námi. Musíme se připravit na zápas proti Švédsku.
Byl jste před zápasem nervózní?
Kvůli prvnímu zápasu ano, tam se to nepovedlo. Pak jsem si řekl: Proti Finům, Švýcarům chytej, jsou to další zápasy, budeš jich mít ještě dost. Totéž jsem si řekl i před semifinále. Žádná velká nervozita tam nebyla, respekt k soupeři ano. Vím, co Kanaďané dokážou, ale to bylo asi jediné.
Kanaďané třikrát vyrovnali, vy jste ale dokázali vždycky povstat. Kde se to ve vás vzalo?
Asi jsme to chtěli víc než oni. Většinou štěstíčko přeje tomu, kdo je víc připravený. Makali jsme pořád, nevypnuli jsme ani na vteřinu.
V zápase jste vytáhl plno těžkých zákroků, bylo tam i to opakované trestné střílení...
Poprvé, když mě udělal, jsem tam dával hokejku. Pořádně jsem se na to nekoukal. Myslím, že mi do ní najel a skočil, ale rozhodčí ho nařídil znovu. Doufal jsem, že ho zase chytím, a povedlo se.
„Asi jsme to chtěli víc než oni.“
Po druhém nájezdu jste si i zapumpoval.
Musel jsem. Brankář gól dát nemůže a tohle bylo jako vstřelená branka. Já jsem chytil puk, když mohli skórovat. Byl jsem opravdu moc rád, že se to povedlo.
Zdálo se, že v závěru už Kanaďané chodili do brankoviště až moc. Nepříjemné, co?
To už vyplynulo z frustrace. Zkoušeli všechno možné, jak mě rozhodit. Dělali to už v první třetině, ale jsem na to zvyklý z kanadské juniorky. Tam se gólmani brání ještě víc než tady, ale musí to mít nějaká pravidla.
Co jste dělal, když dal Tomáš Poletín vítězný gól?
Vyskočil jsem radostí, ale pak jsem se začal pomalu uklidňovat, protože jsem si říkal, že ještě není hotovo, můžou mít ještě nějaké šance, může tam být blbý odraz. Snažil jsem se být pořád soustředěný.
„Asi nejlepší pocit v mém životě.“
A co emoce, když už bylo definitivně hotovo?
Neuvěřitelné. Asi nejlepší pocit v mém životě.
V semifinále mezi Švédskem a Finskem rozhodly dlouhé nájezdy. Mrknete se, jak je Švédové jezdí?
To mi většinou říkal trenér gólmanů. Kdyby na to přišlo, ukáže mi něco třeba před nájezdy. Spíš se podívám, z čeho střílí, jak hrají přesilovky a tak.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: tym@redakce.hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: podpora@hokejka.cz