Lukáš Pabiška
|
Foto: Martin Voltr
Na nedávnou dlouhou sérii úspěchů libereckých deváťáků nyní navázal ročník 2011, který ovládl mládežnické mistrovství krajů. Lépe tak u akademické kategorie nemohli začít noví trenéři, velmi dobře známí z nedávných hráčských kariér – hlavní kouč Lukáš Pabiška s pobočníkem Lukášem Dernerem.
Vyhráli jste zlato. Jak vám to zní?
Zlato zní vždycky super. Byl to hrozně těžký turnaj. Nechci se vymlouvat, ale skoro všichni kluci byli od druhého dne nemocní. Neměli horečky, to bychom jim hrát nedovolili, ale i při rýmě a podobně není výkon vždycky úplně ideální. Klobouk dolů před nimi, jak regenerovali, doplňovali energii, chodili na výklusy... I když se nechce, tak oni sklopili hlavu a šli. Chtěl bych poděkovat i kondičnímu trenérovi panu Krámskému, se kterým jsme byli ve spojení a vždycky klukům po zápase řekl, co by měli udělat. Myslím si, že jim to strašně pomohlo a i on má na úspěchu velký podíl.
Postup do semifinále jste získali tak rychle, jak jste to sami mohli ovlivnit – pěti výhrami v prvních pěti zápasech. Skutečně jste si za ním tak šli?
Výsledky nebyly až tak jednoznačné. Říkám: Bylo to hrozně těžké. Kluci nebyli úplně ve formě a měli toho dost, ale mentálně byli připravení a šli na hranici svých možností.
„Skoro všichni kluci byli od druhého dne nemocní. Klobouk dolů před nimi.“
Pokud si odmyslíme vysokou porážku ve chvíli, kdy jste měli zajištěný postup, tak jste na turnaji inkasovali průměrně jeden gól na utkání. Získali jste zlato v první řadě dobrou prací do defenzivy?
Tím to nebylo. Princip naší hry nevychází ze zabezpečené obrany, ale samozřejmě je dobré, aby kluci měli nácvik do budoucna, mysleli na defenzivní stranu a podobně. Šikovní hráči se pak prosadí a dají góly. Taktiku na soupeře jsme ale chystali. S Lukášem Dernerem jsme stříhali videa a před každým zápasem jsme je klukům pouštěli, aby věděli, co soupeř hraje. Věnovali jsme hodně času tomu, aby měli veškerý servis. Včetně kabiny: Aby ji měli polepenou, svoje jmenovky, dresy na místech... Zkrátka aby věděli, že to je turnaj, kde o něco jde. Jako nároďák. Akce je vrcholem patnáctky a beru to úplně stejně, jako kdyby šlo o mládežnické nároďáky.
Když inkasujete přesně jeden gól na zápas, to se vyhrává ?
Zveřejnil(a) Hokej.cz News dne Čtvrtek 29. ledna 2026
Jak zvládají hráči na takhle rychlém turnaji absorbovat poznatky z videa? Musí to svědčit o jejich mentální vyzrálosti.
Liberecký kraj je specifický tím, že má tým složený jenom z Bílých Tygrů, proto jsou na to zvyklí z klubu. Děláme před každým zápasem rozbory u videa a s hráči máme individuální pohovory, abychom je posouvali, protože si myslím, že když to vidí, je to pro ně přinosnější, než když jim to řekneme na střídačce během hry. Tady jsme se drželi ve stejných kolejích. Chceme, aby kluci měli základní informace, a jak s tím kdo z nich naloží, je na nich. V těchhle kategoriích se už dělají například různé signály po vhazováních a my jako trenéři bychom na to měli hráče upozornit. Třeba jsme viděli, že Středočeský kraj hraje hrozně dlouhé nahrávky. Nechtěli jsme propadat, ale chtěli jsme být prvním hráčem aktivní, aby na to neměli čas.
Středočeský kraj sypal na turnaji spoustu gólů, ve skupině to byl největší počet, co jsme za poslední roky od někoho viděli. Opravdu se vám na něj podařilo ušít taktiku?
Byli jsme na ně připravení. Když se vám ale podaří jít do vedení, tým se malinko uklidní, a to nám taky pomohlo. Jinak ale kluky připravujeme na velký hokej. Prošli jsme určitými kariérami, tak se jim snažíme otevřít oči, že toho bude víc a víc. Áčko už je o taktických věcech a kdo je nedodržuje, ten se do týmu nedostane a hraje první nebo druhou ligu, přeštože je šikovný. Nebo když si vezmeme nároďáky, všechny mají nějaký systém a tvář a hráče na to připravují.
„Áčko už je o taktických věcech a kdo je nedodržuje, ten se do týmu nedostane a hraje první nebo druhou ligu, přeštože je šikovný.“
Po období pod panem Fialou, které si troufnu nazvat až euforickým, skončila minulá sezona pro libereckou devítku po dlouhé době bez medaile. Máte radost, že jste ji teď vrátili na pódium, a dokonce na nejvyšší stupínek?
To se mi těžko hodnotí. Během toho období pana Fialy, nebo i pana Mulače, jsem ještě trénoval děti. Teď jsme dostali nabídku posunout se kousek dál. Dernyk (Lukáš Derner) skončil s aktivní kariérou, já jsem skončil před třemi lety, takže jsme na to kývli, že bychom zkusili zase starší kategorii. V klubu jsme i dřív sledovali výsledky a přáli si, ale někdy se to zkrátka nesejde.
Jak naznačujete, pro vás jde o první výrazný úspěch trenérské kariéry. Může vás povzbudit do dalších let práce?
Když to takhle říkáte: Ano, stoprocentně. Je pro nás trochu zadostiučinění, že to, co jsme nastavili, funguje a hráče jsme schopní připravit. Před sezonou nám nikdo moc nevěřil, neměli jsme moc příchodů, ale nastavili jsme cestu pracovitosti, na které si u Bílých Tygrů zakládáme. Jsem rád, že kluci vidí, že to opravdu funguje. Doufám, že se budou v sezoně posouvat ještě dál a budeme na tom moci stavět při vrcholu Extraligy devátých tříd. Nechceme usnout na vavřínech. Kluci do toho investují spoustu práce, energie a času, navíc to mají těžké se školami. A kdo je teď v devítce, ten se ještě snaží připravit na přijímací zkoušky. Ve škole končí o půl čtvrté, od pěti máme trénink, kluci chodí domů v osm nebo půl deváté večer a stejně jsou další den připravení pracovat. Jsme rádi, že pořád chtějí, baví je to a funguje to.
Lukáš Pabiška | Foto: Martin Voltr
Share on Facebook
Share on Google+
