Flastr pro trenéra za hráče načerno: Nejsem jediný. Lidi na svazu by měli zvednout zadky

Hokejovým prostředím (nejen) na jihu Čech projíždí v posledních dnech kauza trenéra Davida Vinše. Známý kouč žákovských kategorií Vimperka, který v roce 2019 vyhrál i akci Díky, trenére, schytal disciplinární trest na půl roku. Provnil se tím, že do hry poslal hráče načerno, respektive na cizí registrační průkazy.

Vinš patří v českém žákovském prostředí mezi známé trenéry, o jeho oddané práci s vimperskými dětmi a obrovském zápalu do hokeje se ví i daleko za hranicemi kraje. Proto tahle zpráva mohla překvapit.

Začátkem října startovali za osmou třídu Vimperku v utkání na ledě Písku dva hokejisté, kteří se v zápase objevit neměli.

„Na žádost řídícího svazu byla provedena kontrola totožnosti dvou hráčů týmu HC Vimperk. Přítomní hráči nebyli schopni sdělit datum narození kontrolovaných hráčů ze zápisu o utkání a jejich podoba se neshodovala s fotografiemi na registračních průkazech. Kontrolovaní hráči se během provádění kontroly dobrovolně přiznali, že hrají na cizí registrační průkazy,“ stojí ve zpravodaji Jihočeského krajského svazu.

Hraní načerno se pochopitelně řadí mezi nejvážnější prohřešky. Jihočeský svaz, který je pobočným spolkem Českého svazu ledního hokeje a příslušnou soutěž řídí, kromě kontumace výsledku ve prospěch Písku udělil vimperskému klubu pokutu 20 tisíc korun a hlavnímu trenérovi Davidu Vinšovi i vedoucí družstva po čtyřech tisících. Oba hráče potrestal stopkou na dva týdny, ale co je nejzásadnější, Vinšovi zastavil činnost na půl roku – až do 5. dubna 2027! To znamená do konce hokejové sezony.

Vinš samotný trest přijal, ale jeho pozadí je pro něj daleko závažnější, jak detailně popisuje v rozhovoru pro hokej.cz.

Proč jste poslal hráče do zápasu na cizí registrační průkazy?
Ti hráči jsou o dvě kategorie mladší a kdyby hráli na svou registraci, nepustí je systém. Jsou to kmenoví hráči Vimperka, nebyli půjčení. Vždycky si zápasy nádherně odehrávali a jak fyzicky, tak biologicky s tím neměli žádný problém. Kdyby se na ně někdo přijel podívat, tak nepozná, jakého ročníku jsou.

I na disciplinárce jsem říkal, že jedna stránka jsou řád a pravidla, které se musí respektovat, ale druhá stránka je selský rozum a hokejový pohled. Každý trenér by měl na zimák chodit s tím, aby děti posouval a aby z nich něco bylo. Vizitkou pro něj může být, když se jeho hráč dostane třeba do reprezentačního výběru a zahraje si velké soutěže, nebo i když u hokeje jenom zůstane, získá k němu lásku a bude ho bavit. To by měl být úkol každého trenéra. Já jsem pořád přemýšlel nad tou druhou stránkou, protože s řádem a pravidly nic neudělám. Věděl jsem, že je to špatně, ale hlava mi zase říkala, proč ty kluky neposunout, když na to mají. Tady chceme rozvíjet talenty, říkáme, že hledáme nového Jágra a Pastrňáka, a zrovna tihle dva kluci hráli odmala někde jinde.

Kdyby ti kluci šli odmala se svým ročníkem, nikdy by na tom nebyli tak, jak jsou na tom dneska. Je sakra velký rozdíl, jestli mají při tréninku polykat dávky kluků ročníku 2013, nebo 2015. Z tohohle pohledu tam nebyl žádný problém. Do zápasů jsem je vždycky postavil po domluvě s trenérem soupeře, vadilo to akorát Jindřichovu Hradci, takže proti němu ti kluci nehráli. Nikdo jiný s tím problém neměl.

Vždycky jsem říkal, že si myslím, že určití lidi ze svazu by měli zaprvé otevřít oči a zadruhé zvednout zadky ze židlí, přijet se podívat na zápas a na ty hráče a potom si třeba sednout s trenérem. Od loňského roku je hokej ve starších žácích bezkontaktní sport, neřeže se to, dovolují se zákroky rameno na rameno, ale ne hra do těla. To je další bod do plusu. Proč sedět u stolu v Praze, napsat nějaká pravidla a vůbec se nepobavit, jak dál, jestli by to šlo, nebo nešlo? Je to plošně napsané pravidlo a přes něj nejede vlak, tečka. Nepochopím to, hlava mi to nebere.

Můj případ není jediný, děje se to po republice. Bohužel se to děje i z druhé stránky, protože jsou trenéři, kteří si asi potřebují honit ego a berou starší hráče. Já jsem za těch šestnáct let trénování měl proti sobě x-krát trenéra, který za mnou před zápasem přišel a řekl, vezu toho a toho… V 99 procentech přivezli starší děti. Nikdy jsem neřekl „nedávej ho tam“, nikdy jsem nikoho nekonfrontoval, prostě jsem ten zápas odehrál, aby ty děti hrály. Já jsem tam ty kluky dával proto, že jsem viděl, že na to mají a odehrají si to. Kdyby na to neměli, tak je tam v životě nedám.

Další věc je velikost klubů. Jsou kluby, které mají v základnách 35 nebo 40 dětí a možná je nepotřebují posouvat. My jsme malý klub. I když velké kluby kolikrát plivou na malé, tak je potřebují. Podívejte se na soupisky klubů v extraligách dorostu nebo juniorů, kolik je tam místních kluků a kolik z malých klubů, z okolí, z vesnic, kteří ty velké kluby doplní – ve chvíli, kdy mají do starších žáků dobrou přípravu, aby potom mohli naskočit do devítky a podpořit velký klub.

Už je to přes týden a hlava mi to nevzala do dneška. Trest respektuju, ale odnesly to spíš děti. Šel jsem s nimi od náboru, od těch hrazdiček. Zrovna téhle kategorii se povedly velké úspěchy, jak na jihu Čech, tak v republice, a teď s nimi nemůžu stát na střídačce… Za mě je to trošku moc. Neřeknu, kdyby to bylo z druhé strany a poslal bych dva starší hráče na mladší. To bych roztrhal licenci a skončil s trénováním. To je největší ostuda, která může být. Ale z té druhé stránky to vidím trošku jinak.

David Vinš v roce 2019 vyhrál akci Díky, trenére:

Svaz přece může schválit výjimku na start mladších hráčů. To podle vás nestačí? Vám ji neschválil?
To se snad povedlo až Dominiku Železnému v Liberci, že se postaršil. Jinak si myslím, že všechny žádosti padaly ze stolu. Já osobně jsem tam volal dvakrát a dvakrát mi bylo řečeno, že jestli je to o dva roky, tak to neprochází. Další trenér, se kterým jsem o tom mluvil, mi taky říkal, že žádosti posílali a nikdy jim žádná neprošla. Říkám: Ti lidi by měli jezdit na zápasy, aby se na ty děti podívali. Klidně dát klauzuli, že může hrát za starší kategorii třeba deset zápasů v sezoně. Ať si tu soutěž očuchá. Patnáctileté a šestnáctileté kluky pouštíte do extraligy a tam se nikdo neptá, jaký je tam váhový a věkový rozdíl.

Stačí se podívat do Ligy starších žáků „B“, kde může kluk ročníku 2013 narazit na kluka ročníku 2015. Ale co je ještě horší, na toho kluka může hrát i holčina 2011! Teď si ji představte. Patnáctiletá princezna, a co si budeme vyprávět, holky jsou dneska vyspělé. Může mít 65 nebo 70 kilo a narazí na kluka, který má váhu třeba na 35 kilech. To je úplně v pohodě, neřeší se to, ale ve starších žácích „A“ to nejde. Jak říkám: Hlava mi to nebere. Vím, že by se měly respektovat řád a pravidla, ale někdo by se nad tím měl opravdu trochu zamyslet. Myslím si, že dokud tam nebudou sedět lidi, kteří hokej hráli nebo hrají a mají k tomu cit, a bude se to řídit od stolu pravidly, přes která nejede vlak, tak se to nikdy nikam neposune.

Argument svazu je asi jasný, chce zabránit hrozbám ošklivých zranění. Podle vás to neobstojí?
Co jsem se bavil s dalšími trenéry, říkali jsme, proč se neudělá třeba dohoda mezi klubem a rodičem, že rodič s tím souhlasí a dítě na to má výškově i váhově, a pokud se něco stane, půjde to za rodičem. Rodič za dítě do osmnácti let zodpovídá a je jich plno, kteří by to podepsali. Pokud si srovnám starší žáky před lety, když jsem měl ročníky 2007 a 2008 a hrálo se do těla, s aktuální dobou, kdy se do těla nehraje, tak je to úplně bezkontaktní. A takové názory, co když na něj spadne… Ježiši maria, to spadne i při tréninku. Daleko horší je třeba ten příklad ve starších žácích „B“, kdy může ta holčina na někoho nechtěně spadnout a je to daleko větší průser, než kdyby si tady někdo dal rameno na rameno a něco se stalo.

Pokud se tedy mladší hráči staví do hry často, kontaktovali vás za ten týden trenéři, které mrzí, že jste to takhle „odskákal“ zrovna vy?
Těch zpráv bylo milion. Celý týden jsem jenom odpovídal. Jsou trenéři, kteří vám úspěch nepřejí, což je dneska běžná věc a osobně jsem na to zvyklý, a jsou trenéři, kteří vám úspěch přejí. Ti první si zatleskají a řeknou si, že na něj konečně došlo, ale ti rozumní, se kterými se bavím celou sezonu, to taky nechápou. Říkali mi přesně tohle: Že pokud to pravidlo bude takové, nebude se o tom dát bavit a ti lidi nezačnou ty hráče sledovat, bude to pořád stejné.

Rozumím tomu správně, že vás patrně někdo udal? A tušíte, kdo to mohl být?
Do dneška to sám nevím. Ve čtvrtek před zápasem proběhla v Českých Budějovicích schůzka šéftrenérů, kde byl náš kolega, vimperský šéftrenér, a řekl mi, že teď se na to bude víc koukat a půjde se po tom. Já jsem to respektoval, ale pořád jsem si říkal, že ti kluci od nás hrajou, takže hráli. V sobotu byl zápas a proběhla ta konfrontace. Nepídil jsem se po tom, kdo volal, nevím, jestli to přišlo od řídícího svazu, nebo od někoho z klubu. Netuším. V každém případě se ti kluci šli po první třetině svléct a my jsme pak věděli, co nás čeká.

Jak jsem zmiňoval, jenom z Jindřichova Hradce nám před zápasem šéftrenér na rovinu řekl, že s tím nesouhlasí a nelíbí se mu to, takže ti kluci nehráli. Nikdo jiný mi to do očí neřekl. Když za mnou někdo přišel a řekl, že jich je málo, takže dovezli dva starší kluky, tak jsem si říkal: „No… Ale hrajte.“ V životě by mě nenapadlo to řešit buď dodatečně, nebo při zápase. A nedej bože, kdyby to byli mladší kluci. Já bych se fakt musel stydět, zasáhnout takhle proti mladším. Možná ale tady na jihu Čech vzhledem k výsledkům občas ležel Vimperk ostatním týmům v žaludku, protože ti kluci hráli odmala výborně. Dobře se sešli, dobře trénovali a možná to některé z větších klubů nedokázaly skousnout, proč to u nás na „vesnici“ jde a jinde nejde.

Na střídačce teď nemůžete do konce sezony být. U týmu ale jinak zůstáváte?
Ověřoval jsem si to na svazu, abych byl připravený a nedostal další trest. S týmem funguju dál, jedu tréninky a připravuju veškerý servis, plus o víkendu s ním taky můžu být, udělat rozcvičku a všechno, akorát nesmím při zápase stát na střídačce a být v kontaktu s trenérem. Tak jsem v sobotu v Jindřichově Hradci stál na tribuně a poprvé po šestnácti letech viděl hokej zeshora. Není to zrovna to, co byste chtěl, protože s těmi dětmi trávíte deset měsíců v roce každý den. Zvlášť u téhle party, které funguje chemie, je to ještě těžší. Ale už jsem říkal, že ty klacky, které se nám letos hážou pod nohy, kluky hrozně posilují. Není to jen tenhle případ, začalo to i odchodem určitých hráčů a rodičů. Navíc teď nemáme zimní stadion, takže trénujeme po nocích a někam dojíždíme. Vidím, jak to tu partu tmelí. 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter