Domácí šampionát? Trenér se ponaučil: Věci, které výkon snižují, musí jít stranou

Dušan Andrašovský | Foto: Český hokej

Pětkrát už připravoval české juniorky na mistrovství světa, ale nikdy na to domácí. Na šestý pokus už Dušan Andrašovský skutečně směřuje přípravu k vrcholu před českými fanoušky, a sice v Ostravě-Porubě. Pokud chce pokračovat v medailové šňůře, potřebuje zlomit dosavadní prokletí šampionátů konaných na našem území.

Hokejistky do osmnácti let se na domácí půdě představily dvakrát (2012 a 2017) a pokaždé z toho bylo až šesté místo. Ty dospělé hrály před svými příznivci mistrovství světa elity loni a po hořké tečce (mimochodem opět s Finkami) skončily čtvrté. V Českých Budějovicích u toho jako asistent byl právě i Andrašovský, hlavní kouč mladšího výběru.

„Naštěstí už jsem to zažil a je to hodně speciální, jiné než všechna ostatní mistrovství. Mám jich za sebou už devět, takže je co porovnávat. Moc se těšíme a věříme, že fanoušci budou naším dalším hráčem do pole. Budeme to potřebovat,“ hlásí Andrašovský.

Zažil jste to na seniorském mistrovství v Českých Budějovicích. Co vám tedy ta zkušenost dala?
I pro dospělé ženy bylo náročné skloubit tlak médií, rodiny, kamarádů a veřejnosti. Všude ve městě je znali. Když se jenom pohnuly z hotelu, tak za nimi fanoušci šli. Ani tlak na sociálních sítích není úplně jednoduché zvládnout, ale budeme se s tím muset poprat. Já věřím, že ta zkušenost nám pomůže zvládnout tlak líp, než se nám to povedlo tehdy.

Změníte něco? Už když si vezmu jen obyčejnou situaci po zápase: Hráčky vyjdou ze stadionu a čekají tam na ně desítky známých…
Budeme s tím pracovat. Určitě dostanou volnost, aby měly prostor na rodiny a kamarády, ale nejdříve přijdou povinnosti. Když skončí zápas, první bude jídlo, pak nějaký cooldown a až potom tohle. Na mistrovství světa dospělých to úplně nefungovalo a jsem z toho ponaučený. Budu se to snažit změnit a dát tomu řád tak, aby to bylo podle našich představ. Holky musí být nejdřív „ready“ fyzicky i psychicky a pak dostanou prostor vidět rodiny a kamarády. Všichni si musí uvědomit, proč tam budeme: kvůli hokeji. Věci, které výkon snižují, musí jít stranou. Musíme to chvíli vydržet. Nebudeme z toho dělat žádný lágr, ale chceme tomu dát řád a pravidla.

Dokáží se hráčky ve vaší kategorii plně koncentrovat na výkon?
Jsou poslušné a pokorné v tom, že když jim řeknete, co po nich chcete a proč to děláte, tak vás většinou poslechnou a respektují. Měli jsme to tak například s telefony. Na jednom z prvních mistrovství jsme zjistili, že jsou hráčky ve dvě ve tři ráno na Instagramu, takže jsme se na dalším rozhodli telefony v devět hodin vybrat. Nakonec už s tím nemáme žádný problém a holky si je vybírají samy. Zabralo to jako jedna z mnoha věcí, které děláme. Není to žádné buzerování, je to dílek do skládačky celého výkonu: Spánek, regenerace, jídlo a podobné věci. Nikdo jim to předtím neříkal a v klubech to po nich nevyžadují, ale ony pochopily, že je to důležité. Nám to hrozně pomohlo. Holky se semkly, víc se bavily a vytvořil se dobrý tým.

Vnímáte, že usilují o místo na domácím šampionátu? Cítíte z kabiny konkurenční boj?
Na posledním turnaji jsme viděli, že už tam trochu konkurenční boj probíhá. Hráčky byly taky líp připravené než v létě, kdy jsem na to apeloval. Z výsledků, které jsme měli – a teď nemyslím herně, ale fyzicky –, jsem byl totiž hodně nešťastný. Hodně negativně mě překvapily. Určité věci se v některých klubech úplně nesetkávají s pochopením, ale já věřím, že trenéři, se kterými komunikuju, budou dál vstřícní a budou chápat, že trénink v klubech nestačí k tomu, abychom měli špičkově připravené hráčky na reprezentační úrovni.

Už v osmnáctce jsou dost „rozlítané“ po světě, což vám po stránce sehrávání a obecně rozdávání pokynů nepomáhá, viďte?
Jak říkáte, je to velmi těžké. Pramení to z podmínek pro ženský hokej v Česku. Holky nám brzo odchází pryč, protože prostě nemají kde hrát. Tak je to nastavené. Musí odejít tam, kde mají možnost hrát a kde to jsou jejich rodiče schopní zaplatit. Pak je těžké se připravovat takhle na dálku, ale snažíme se s nimi pracovat a být v kontaktu každý týden. Díky naší kondiční trenérce (Zuzaně Maňasové, pozn. red.) se to hodně daří, za což jí musím poděkovat, protože to dělá v rámci svého volného času a zadarmo. Moc si toho vážím.

Váš každoroční přípravný cyklus je navíc velmi krátký, takže máte kolem Vánoc krátkou dobu na to, abyste se s kompletní sestavou nachystal na šampionát.
Bývá to tak, že holky přijedou před Vánoci a máme dva kempy. Jeden před vánočními svátky na tři, někdy čtyři dny, další většinou mezi 26. a 29. prosincem. Samozřejmě bych byl rád, kdybychom mohli mít dva týdenní kempy a odvedli bychom kopec práce, doladili jak systém hry, tak ještě i kondici. Tyhle kempy jsou pro nás ale stěžejní, protože tam už máme tým, který bude na mistrovství hrát, plus dvě tři náhradnice. V prosinci vždycky uděláme nejvíc práce.

Tisková konference k domácímu MS juniorek | Foto: Český hokej

Letos vás ale vzhledem k novému kalendáři čeká poslední akce Euro Hockey Tour už v listopadu. Obejdete se bez prosincového turnaje?
Nic jiného nám nezbývá, musíme si být jistí o širší nominaci po listopadovém turnaji. I teď se nám zase ukázaly dvě tři hráčky, které přeskočily ty, které se účastnily v létě. Pořád máme ještě přes třicet hráček a nejvíc nám o nich napoví poslední EHT ve Finsku.

Jak jste sám říkal, chcete být minimálně nejlepší v Evropě. Co vám v tomhle směru ukázaly dva dosavadní turnaje, na kterých se s evropskou elitou potkáváte?
Už jsem holkám říkal, že musíme koukat na to, jaký máme tým. Nejsou v něm žádné extra hvězdy, tak jako v minulosti, kdy měl dvě tři hráčky, které byly schopné na mistrovství udělat deset a víc bodů. Musíme tým vést v tomhle kontextu, že potřebujeme hrát víc pospolu a koncentrovaně. Nebudeme v zápase dávat pět nebeo osm gólů, potřebujeme vyhrávat tak, jak se nám to povedlo třeba naposledy s Finskem – o gól. Žádné gólové smrště, ale poctivá hra, dobře do obrany a z toho podnikat brejky. Tyhle věci se ještě musíme učit, protože máme velké nedostatky, jak co se týče dovedností, tak hlavně té kondice. Hodně na ní pracujeme a loni nám pomohlo, že jsme na tom byli fyzicky lépe než léta předtím. Je to díky tomu, že si s tím holky daly tu práci a energii.

Takže se jejich kondiční připravenost zvedá? Dva tři roky zpátky jste to zdůrazňoval extrémně.
Já jsem to zdůrazňoval pořád a v létě se mi bohužel zase potvrdilo, že v létě většinou netrénujeme. Když nejste v extraligovém klubu, ta příprava se nedá přípravou nazývat. Sice se chodí na tréninky, ale na výsledcích, které jsme měli v červencových testech, to nebylo vidět. Musím říct, že byly bídné. Vždycky na to budu apelovat, protože je základ, aby byl sportovec kondičně připravený a nemuseli jsme se o tom pokaždé bavit, protože je to ubíjející. Holky chtějí hrát v budoucnu kvalitní soutěže, PWHL nebo univerzitní ligu, a tam se o tom vůbec nedebatuje.

V minulé dekádě chodily na zápasy juniorek ve Zlíně a Přerově i dva až tři tisíce diváků. Věříte, že se podobná čísla zopakují v Porubě?
Já tomu věřím. Vím, že na Moravě ta chuť je, ale i v Čechách by přišli, protože ženský hokej je na vzestupu. Juniorský hokej – jak mužský, tak ženský – lidi baví. Věřím, že v holkách vznikne euforie a nebude jim to svazovat ruce, naopak jim to pomůže dostat ze sebe to nejlepší. A věřím, že budeme úspěšní naším hokejem, i když jsme asi nikdy neměli tak mladý tým, jaký budeme mít letos. Ale nemáme se na co vymlouvat. Toto je realita toho, jak u nás holky můžou a nemůžou hrát a jak se posouvají. Do čtrnácti patnácti let jsou velmi slušné, ale pak výkonnost spousty z nich stagnuje a vůbec se neposouvají dál. Měli bychom se zamyslet – a já jsem nad tím zamyšlený už iks let –, proč to tak je. Vím, proč to tak je: Prostě nemají kde hrát. To je realita.

Přesto medaile vyhráváte.
Zatím jo a věřím, že to tak bude dál (usmívá se).

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter