Německý hokej? Tvrdý, někdy až moc, líčí Habas. Odmítl Třinec, s AZetem chce play off

Poslední dvě sezony juniorů Havířova? Osmé, respektive šesté místo a k tomu jeden úspěšný boj o záchranu. Nyní se pokusí slezský celek o výrazný vzestup. Svým přičiněním k tomu má dopomoci nová brankářská akvizice v podobě Matyáše Habase. Osmnáctiletý gólman má stabilizovat klíčový post Havířova, jenž by rád zamířil k lepším pozicím.

Poslední tři sezony jste odehrál v Německu. Jak se zrodilo vaše angažmá za hranicemi? 
Bylo to po sezoně v Šumperku, kde jsme hráli s dorostem extraligu. Toužil jsem ochutnat hokej v cizích zemích. Šel jsem na try-out do Straubingu a po něm se mi odtamtud ozval trenér Milan Mazanec, což je tatínek brankáře třineckých Ocelářů Marka Mazance, jestli nechci ve Straubingu chytat. Hodilo se mi to, jelikož jsem si chtěl zkusit cizinu, tak jsem na to kývnul. Takhle se zrodilo Německo. 

Jaké byly začátky? Přece jenom odejít v mladém věku do zahraničí a postavit se na vlastní nohy není vůbec jednoduché... 
Trefil jsem klub, který mi dost pomáhal. Šel jsem v patnácti letech z domu, bylo mi smutno po rodině. V týmu bylo dost Čechů. Dva byli z Karlových Varů, jeden byl z Plzně. Bál jsem se toho, že tam budu sám mezi cizinci a nebudu si mít s kým popovídat. Naštěstí to bylo za hranicemi kousek, navíc, jak jsem říkal, bylo tam dost spoluhráčů z Čech. Byli tam trenéři, manažeři i trenéři, kteří měli na starosti suchou část přípravy, takže byli moc příjemní. Snažili se mi pomoct, jelikož začátky byly těžké. 

Během tří let v Německu jste se z dorostu vypracoval do seniorského hokeje. V čem byly jednotlivé kategorie odlišné? 
První rok jsem byl jako druhoročák v dorostu ve Straubingu. Potom jsem se přesunul do juniorské kategorie, a to do Bremerhavenu. V Německu se hledí na cizince v soutěžích, je to stejné jako v Česku, kde můžou hrát jen dva hráči. Abych nebyl braný jako cizinec, dostal bych občanství po pěti letech, co bych tam byl zaregistrovaný a žil tam. Bylo těžší se dostat do výběrů. Minulou sezonu jsem odchytal v mužích, kde omezení hráčů nebylo. Když porovnám dorost a juniorku, tak hokej v Německu není stejný jako v Česku. Český hokej je hodně technický, zatímco v Německu se hraje tvrdě, někdy až moc... Říkal jsem si, že v Česku by se nějaké zákroky už pískaly, ale tam to nechávali hrát. Myslím si, že německý hokej směřuje k tvrdší hře, než aby se hrálo technicky. 

Zmínil jste se, že jste minulou sezonu strávil mezi dospělými. Ve statistikách jsem ale našel jediný odchytaný zápas za Bremen. Co se v průběhu ročníku stalo? 
Před sezonou jsem se spojil s manažerem Bremenu, a ten nám oznámil, že do týmu přijde jeden Američan (pozn. red.: Jake Perrin). Byl starší, ale měli jsme se střídat. Všechno si sedlo, ale trenér mi potom řekl, že dá přednost Američanovi kvůli jeho zkušenostem. I když jsme v zápase prohrávali o více gólů, tak nepřišlo ani střídání. Bylo to rozhodnutí trenéra. Když jsem byl ve Straubingu a Bremerhavenu, tak mě trenéři Alex Kercs a Edgar Luzin tahali k áčku. Zápasy jsem nedostal, ale mohl jsem trénovat a být s áčkem. V Bremenu dal trenér na zkušenost Američana. 

Co potom stálo za vaším návratem do Česka?
Jsem ve čtvrtém ročníku na obchodní akademii. Ve škole mi vyšli vstříc, abych mohl být v Německu. Výuku jsem měl online, což mi sedělo. Dostal jsem úkoly a testy jsem jel dopsat po konci sezony. Škola byla v tomhle moc ohleduplná, ale v posledním ročníku mi bylo doporučeno, abych byl blíže domovu. Přišla otázka, kam jít hrát, abych to měl blízko. Uvažoval jsem nad tím, jestli být v Německu, nebo se vrátit do Česka. Měl jsem několik nabídek z Třince, Olomouce, Havířova a Havlíčkova Brodu. Rozhodoval jsem se, co bude pro mě nejlepší. Bylo to těžké rozhodnutí... Nakonec padla volba na Havířov, jelikož školu mám v Ostravě, takže to mám nejblíž. Vracím se do rodného klubu, kde jsem začínal s hokejem. Pan trenér Šafránek mě už v minulosti trénoval, než jsem odešel jinam. Vrátil jsem se na jeho popud do Havířova s nabídkou, kterou mi dal. 

Co vám během tří sezon v Německu utkvělo nejvíce v paměti, jaké to byly zážitky? 
(chvilku přemýšlí) Zážitků bylo spoustu... Ať už s kamarády, nebo novými kontakty, které jsem nabyl. Nejlepší zážitky? Vyhrané zápasy ve Straubingu a Bremerhavenu. Atmosféra v kabinách byla super. S klukama byla sranda, byli přátelští. Mimo hokej to byl Oktoberfest ve Straubingu. Bylo hezké si užít různé oslavy a tradice. Byla to dobrá zkušenost. 

Když jste odešel do Německa, uměl jste jazyk? Je známo, že někteří sportovci neovládají řeč země, ve které působí... 
Na škole jsem měl ruštinu a angličtinu. Do Německa jsem šel jako nemluvící člověk. První rok jsem se tam učil polopatě slovíčka. Tým pro nás Čechy zajistil soukromou paní učitelku, která nás učila. Za tři roky německy rozumím, ale mluvení je pro mě těžší. Základní fráze umím. Dokážu si objednat jídlo nebo zařídit něco v obchodě. V Německu je hodně cizinců a zejména Američanů mezi trenéry. Na malé děti hovoří anglicky, takže není problém se s nimi domluvit. Za tři roky jsem mluvil převážně anglicky. Několikrát jsem byl dříve na tréninku a povídal jsem si tam s dětmi anglicky.   

Neláká vás po úspěšném skončení školních povinností vrátit se zpět do Německa? Nebo si zkusit nějakou jinou destinaci? 
Od pana Šafránka mám nabídku na příští sezonu, kdy budu chytat na výjimku. Už nyní chodím na tréninky s áčkem a různě vypomáhám. Co bude dál? Je to za dlouho, ale chci dokončit aktuální sezonu. Minulý rok jsem dostal nabídku do Ameriky, ale se školou by to bylo těžší. Pokud nedostanu nějakou dobrou nabídku v Česku, tak mě bude lákat zahraničí – zvykl jsem si na takový život.  

Když se vrátím k nabídkám: Měl jste na stole extraligový Třinec, což asi málokdo odmítne...
Jsem ročník 2007 a chci chytat co nejvíce. Příští rok můžu být maximálně na výjimku tam, kde odehraji sezonu. V Třinci mi byla nabídnuta pozice brankářské trojky, jelikož přede mnou by byli Matyáš Javorek s Denisem Čelkem. Bylo mi řečeno, že to jsou brankáři reprezentací, tak bych nedostal moc zápasů. Chci chytat, chci mít odchytáno více utkání, takže pro mě byla nabídka od Havířova smysluplná. I Havlíčkův Brod mi nabídl dobré podmínky, které byly podobné jako v Havířově. Ve finále rozhodlo to, že z Havířova mám blíž školu. 

Jaký byl pro vás návrat na česká kluziště po téměř čtyřech letech?  
Je to veliký rozdíl... Už jen z toho důvodu, že odevšad slyším češtinu. (usmívá se) V Německu je dost těžké narazit v zápase na češtinu. Všechny kombinace a signály jsou v mateřském jazyce, je to změna. Hokej v Česku má svoje kouzlo. Myslím si, že se rychle adaptuji.

Ligová sezona začala minulý víkend prvními dvěma koly. S AZetem jste jednou vyhráli. Jak se hodnotí start soutěže? 
Myslím si, že jsme začali velice dobře. Nejlepší by bylo, kdybychom měli plný počet bodů. Když si s týmem dáme cíl, abychom vyhráli alespoň jednou za tři body, tak to bude dobré. Když se poskládají malé cíle, tak bychom z toho mohli ve finále pomýšlet na play off. Věřím, že to s týmem urveme. Zahájení ligy hodnotím kladně. V Přerově se nám zápas povedl dobře a vyhráli jsme těsným výsledkem. V Šumperku to nebylo nic špatného, ale rozhodovaly maličkosti. 

Před odchodem do Německa jste právě v Šumperku působil a nyní jste stál proti němu. Byl to pro vás speciální zápas? 
Je super vidět kluky, se kterými jsem hrál před čtyřmi lety. V klubu doteď působí někteří, se kterými jsem hrával. Je super vidět, kam se po čtyřech letech posunuli... Vybavily se mi vzpomínky, ať už na bývalé spoluhráče, nebo na zimák. Jeden rok života jsem tam strávil. Byla to super zkušenost se tam vrátit a zahrát si proti nim. 

Radil jste spoluhráčům, co by na Mladé Draky mohlo platit?
Poradil jsem klukům, co hrají. Viděl jsem to potom v zápase, že signály a taktika se nezměnily. Hraje se to od dorostu po juniorku. Snažil jsem se klukům jakžtakž pomoct, ale žádná sázka nepadla. 

Naťukli jsme zisk tří bodů, ale když se podíváme detailněji, tak z osmi gólů jste pět inkasovali v oslabeních... Není tohle kaňka na vstupu do sezony? 
Bavili jsme se o tom s klukama v šatně. Většina gólů, které jsme dostali, padla v oslabeních. Děláme zbytečné fauly. Kdybychom je nedělali, tak jsme mohli brát více bodů. V Šumperku jsme mohli zápas urvat, ale oslabení jsou těžká na přečkání. Navíc, když to rozhodčí zdvojí a jdete do tří... Je to těžké.

Jak z pozice brankáře vnímáte na začátku sezony problematiku oslabení, která často určí výsledek? 
V Lize juniorů se zápasy rozhodují právě v přesilových hrách. Snažím se v utkání dostat z hlavy to, jestli hrajeme přesilovku, nebo oslabení. Chytám, soustředím se na puk. Obránce a útočníky se snažím nasměrovat tak, abych to měl co nejlehčí, abych chytil puk. Musíme se nad tím s klukama zamyslet. V zápasech bychom měli hrát více přesilovek než oslabení. V prvních dvou utkáních jsme měli určitě více oslabení než přesilových her. V přesilovkách jsme nedali ani moc gólů. To jsou dvě věci, které musíme zlepšit. 

Říkal jste, že byste rád s týmem hrál play off, ale na druhou stranu musíte dávat pozor na tvrdý klíč ohledně záchrany soutěže. Body potřebujete sbírat pravidelně, souhlasíte? 
To jsem vůbec nevěděl. Minulý rok jsem to sledoval tak po očku. Věděl jsem, že poslední dva týmy hrály baráž. Tohle mi trochu uniklo... Nemůžeme si dovolit větší sérii porážek, protože nás to bude stát body, které už nebudeme moct dohnat. Jak jsme si říkali s klukama, musíme si dávat malé cíle, které musíme plnit pořádně. Tohle chce po nás i trenér. Když takové výkony budeme dávat dohromady, tak si myslím, že to musí vyjít. 

V dalším programu vás čeká prolínací část, ve které narazíte na Havlíčkův Brod. Na Vysočině jste byl na zkoušce před sezonou. Přijdou opět rady do šatny? 
Klukům určitě něco poradím. Z přípravného utkání, které jsem tam odchytal, jsem nepostřehl celou taktiku. Vybavuji si věci, které hráli v zápase, tak to týmu řeknu. 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter