5 hodin tréninku, 10 na cestě. Heš líčí hokej v Americe: Pořád bojujete o místo

Loni v létě vyměnil talentovaný útočník Jakub Heš zlínskou juniorku za výzvu v podobě angažmá v americké USHL. V týmu Youngstown Phantoms se forvard, jenž vyhlíží letošní draft NHL, potkal s krajanem Adamem Benákem. V rozhovoru se Heš podělil o své dosavadní zkušenosti s americkým hokejem nebo přiblížil, jak se chystá na angažmá na univerzitě v Omaze.

Jakube, vaše hokejová cesta započala ve Zlíně. Jak vzpomínáte na své začátky a rozvoj v Baťově městě?
Úplně první krůčky na ledě jsem udělal v Praze v Letňanech, nicméně už od přípravky jsem hrál ve zlínských Beranech, kde jsem postupně prošel všemi kategoriemi, hrál jsem za dorost, juniorku, a dokonce jsem měl možnost zahrát si i zápas za A-tým mužů. Zlínu jsem opravdu vděčný a vím, že právě i díky Beranům jsem tam, kde teď jsem. Jednou bych se domů určitě rád vrátil.

Ve Zlíně nadále působí váš starší bratr Lukáš. Předpokládám, že jste jeho počínání v sezoně sledoval...
Bráchu samozřejmě sleduju, ať v juniorce, tak v áčku. Jsem rád, že se mu dařilo, byl pátý nejproduktivnější hráč juniorské extraligy, a to odehrál míň zápasů! My se navzájem podporujeme, fandíme si. Jinak sleduji všechny zápasy juniorky i A-týmu Zlína.

Jste v kontaktu i s dalšími bývalými parťáky?
Ano, s klukama si píšeme. Dokonce jsem s nimi přes Vánoce trénoval, když jsme měli přestávku v Youngstownu, tak jsem měl možnost na chvíli letět domů. Minulý rok jsem s nimi absolvoval i letní přípravu a doufám, že se mi to podaří i letos.

Ještě než se přesuneme k probíhající sezoně, vzpomeňte krátce na loňské MS osmnáctek, na kterém jste si zahrál za českou reprezentaci. Jaká to byla zkušenost?
Mistrovství pro mě bylo rozhodně zkušeností a zážitkem na celý život. Celou minulou sezonu jsem o účast na MS usiloval, takže jsem byl rád, že jsem se do nominace probojoval. Samozřejmě mě mrzí, že jsme se nedostali dál, myslím si, že náš tým byl silný a měl na to nějaký úspěch udělat. Tentokrát nám to nevyšlo, ale já bych rád nějakému českému úspěchu v budoucnu pomohl. Účast na mistrovství mi každopádně pomohla také směrem k draftu do USHL, kde si mě vybrali Phantoms.

V létě jste zlínskou juniorku vyměnil právě za cestu do USHL. Jak zatím hodnotíte své první zahraniční angažmá?
Pro mě je to obrovská zkušenost a velký krok v mé hokejové kariéře. Ze začátku to nebylo úplně jednoduché, prosadit se v týmu, zvyknout si na nové prostředí. Ale řekl bych, že se mi daří, a to i díky pomoci rodiny, u které bydlím, díky klukům v týmu a trenérům. Myslím, že se mi podařilo vybojovat si v týmu dobrou pozici, hraju první lajnu na oslabení. Nicméně musím makat dál, aby moje výsledky byly čím dál lepší.

Jak už jste zmínil, konkurence v týmu je opravdu velká... Jak se s takovým tlakem vyrovnáváte?
Konkurence je v Americe samozřejmě obrovská. Například v našem týmu bylo ze čtyřiceti hráčů vyřazeno asi dvaadvacet, a během sezony se vyměnilo dalších deset. Nic tady nemáte jisté, o své místo musíte pořád bojovat. Každý zápas zároveň sleduje spousta skautů z různých univerzit a také z NHL. Takže ten tlak je velký, navíc i vzhledem k tomu, že mě letos čeká draft.

Byl právě blížící se draft jedním z důvodů, proč jste se rozhodl změnit prostředí a vyrazit do prestižní americké soutěže?
Ano, draft byl jedním z hlavních důvodů, proč jsem do Ameriky vyrazil, chtěl jsem se ukázat před skauty, ale zároveň taky zlepšit své dovednosti. Snažím se v každém zápase podat co nejlepší výkon, protože vím, jak je to pro mě důležité. Navíc jsem si chtěl zvyknout na americký styl hokeje a na jiný rozměr kluziště.

Jaký vidíte rozdíl mezi hokejem, který jste hrál v Česku a který se hraje v Americe?
V Americe máme určitě víc tréninků, které někdy trvají až tři hodiny na ledě, plus posilovny, takže dohromady klidně pět hodin. Zápasy jsou náročnější než v Česku, hraje se víc do těla, hokej je mnohem rychlejší. Navíc je těch zápasů víc, než jsem hrál ve zlínské juniorce. Ale řekl bych, že jsem si zvykl, myslím, že jsem na tom dobře technicky i bruslařsky, takže mi tento styl hokeje vyhovuje.

Co vaše další povinnosti v klubu?
Máme různé mediální povinnosti, návštěvy škol, akce s fanoušky, kteří mají vstupenky na celou sezonu, byli jsme si zahrát golf se sponzory, navštívili jsme univerzitní basketbal. Další akce máme během utkání, hrajeme třeba ve speciálních dresech, které jdou následně do dražby. Peníze pak většinou jdou na dobrou věc, hráli jsme například v růžových dresech, které podporovaly boj proti rakovině. 

Už jste před blížícím se draftem v kontaktu s některými kluby NHL?
Ano, z NHL se mi už nějaké týmy ozvaly, jak z východní, tak ze západní konference. Ten zájem mě těší, i když to zatím nic neznamená. Ale mám radost, když mám možnost vyplňovat dotazníky od týmů, o kterých jsem vždy snil. Taky už mám od jednoho týmu pozvánku na „combine“ testy. Jak jsem už říkal, každý zápas je šance ukázat se skautům. S některými už jsem měl možnost po zápasech mluvit.

Přibližte nám, jakým typem hráče jste...
Myslím si, že jsem komplexní centr, který je užitečný jak do obrany, tak i do útoku. Snažím se využívat své hokejové myšlení a přehled ve hře, jak k vymýšlení šancí pro spoluhráče, tak k zakončení. Taky bych řekl, že mám šikovné ruce a jsem na tom dobře i bruslařsky.

Když už hovoříme o všestrannosti, v hodnocení +/- jste aktuálně s hodnotou +26 suverénně nejlepším nováčkem celé ligy. Je pro vás užitečnost na obou stranách kluziště atributem hry, na které se jakožto centr soustředíte?
Ano, takhle vysoké hodnocení potěší, ale důležitější je pro mě přínos pro tým. Mezi moje „pracovní povinnosti“ centra rozhodně patří užitečnost na obou stranách kluziště. Jako centr tvořím hru a snažím se vytvářet šance pro své spoluhráče. Navíc se snažím být silný na buly, což se mi řekl bych daří.

Dá se říct, že jste „bulař“?
Tak čísla mám dobrá (usmívá se). Vždycky se soustředím na to, abych buly vyhrál, čímž dávám výhodu svým spoluhráčům. V obranném a středním pásmu na založení protiútoku, v útočné zóně pro šanci zakončit.

V týmu s vámi hraje Adam Benák, jedna z největších českých nadějí pro nadcházející draft. Jste rád za krajana v týmu, viďte?
Ano, jsem za něj velmi rád. Adam je vynikající hráč, obrovsky talentovaný. A taky je to skvělý člověk mimo led. Navzájem se podporujeme, pomáháme si, je skvělé, že působíme v jedné organizaci. Věřím, že bychom se mohli spolu prosadit i v letošním draftu do NHL.

Máte čas potkat se i s krajánky, kteří působí v jiných týmech USHL?
S ostatními kluky z jiných týmů se vždy jen krátce pozdravíme, během zápasu samozřejmě není čas na nějaké povídání. Z českých kluků v USHL jsem asi nejvíce zaznamenal Vaška Nestrašila, který má letos také velice dobrou sezonu a bodově se mu hodně daří. Myslím, že i on může jít vysoko v letošním draftu. Nebo také Tomáše Mikela, velmi talentovaného obránce a mého bývalého spoluhráče ze Zlína, kterého však v této sezoně smolně zasáhlo zranění a ztratil tak velkou část sezony. Moc mu přeju, ať se brzy uzdraví a podaří se mu prosadit do letošního týmu na MS osmnáctek a následně na draft.

Co vaše hokejové vzory?
Mými nejoblíbenějšími hráči jsou David Pastrňák z Bostonu a Mitch Marner z Toronta, oba jsou vynikající hráči světové úrovně. Ale musím říct, že mými úplně největšími vzory vždycky byli, jsou a vždycky budou můj brácha Lukáš a můj otec Jiří. 

Jaký je jinak život ve Spojených státech?
Život v Americe je pro mě hodně rozdílný oproti životu v Česku, už jen tím, že tady bydlím sám. Se spoluhráčem jsme sice u rodiny, která se o nás stará, ale jinak si všechno musím zařizovat sám, sám si peru, sám si vařím. Velký rozdíl je také v tom, že je zde všechno daleko, třeba na zimák to mám čtyřicet minut, na zápasy jezdíme minimálně čtyři hodiny, průměrně klidně i deset hodin. Jeden z dalších rozdílů je také v jídle, moc se tady nevaří a často to bývají stejné pokrmy.

Na univerzitě v Omaze jste si vybojoval takzvaný „commitment“. Můžete čtenářům přiblížit, o co se přesně jedná?
Commitment je v podstatě dohoda mezi hráčem a univerzitou o tom, že v určité době nastoupíte na univerzitu a budete za ni hrát. Této dohodě vždy předchází to, že vás univerzita, která o vás má zájem, musí oslovit a nabídne vám podmínky, zejména se jedná o zařazení do týmu, stipendium a podobně. Působení v NCAA má také přísné podmínky, například před příchodem na univerzitu nesmíte mít uzavřenou profesionální smlouvu. V současnosti se však podmínky trochu uvolňují, zejména směrem ke kanadské CHL. Následně se tato dohoda stvrdí i formálně „papírově“, kdy už máte definitivní jistotu, že na univerzitu půjdete.

Je tedy velmi pravděpodobné, že vás čeká přesun na univerzitu. NCAA je proslulá náročným sportovním i studijním programem, že?
Ano, NCAA je vrcholový program pro mladé sportovce v USA a v případě hokeje základna hráčů pro NHL. Program jak sportovní, tak studijní bývá na univerzitách velmi náročný. Budu muset rozhodně plnit jak vysoké nároky sportovní v rámci týmu, tak studijní. Nicméně škola se s týmem vždy domluví tak, aby do sebe sportovní a studijní záležitosti nezasahovaly, ale navzájem se doplňovaly.

Víte tedy, jak vypadá typický den hráče univerzitní soutěže?
Program je velice nabitý každý den. Většinou to vypadá tak, že ráno má hráč prostor na nějaké individuální činnosti, může jít do posilovny, do střílny nebo třeba individuálně na led. Poté vás čekají studijní povinnosti a odpoledne následuje týmový trénink. Podle toho, co jsem slyšel, také dvakrát týdně ještě chodí většina hráčů na další předměty, které třeba nestihli. Na konci týdne se hrají většinou dva zápasy, což je sice míň než v USHL nebo CHL, ale i tak volného času určitě moc mít nebudu.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter