(FRIBOURG, od našeho zpravodaje) Potkali jsme se jen pár vteřin po historické prohře se Slovinskem. „To je neuvěřitelné!“ křičel se smíchem dobrovolník Zdeněk Balaš a chytal se za hlavu. Češtinu jsem od pána v oficiální zelené bundě nečekal, spěchal jsem za hráči k ledu. Ale předali jsme si kontakt a vznikl pak báječný pohled místního fanouška hokeje.
O hokeji má přehled, na šampionátu ve Fribourgu má na starost média a některé dny dělá i řidiče. „Bydlím deset minut od stadionu, jsem velký fanoušek Fribourgu-Gotterón. Letos jsme vyhráli titul, což bylo geniální. Teď měním práci, tak jsem toho využil,“ popisuje svou motivaci Zdeněk Balaš.
„Chtěl jsem zažít mistrovství světa! Je to krásný zážitek. Miluju sport a tady mohu poznat lidi, kteří se mu věnují. Mohu vidět, jak všechno funguje v zákulisí, třeba v mixzóně, kde se dělají rozhovory. Je zajímavé to sledovat, je to takový jeden velký koncert,“ říká nadšeně.
Na vašem přízvuku ale poznám, že jste z Česka nepřijel, nebo ano? Já jsem Čech, tedy český Švýcar. Narodil jsem se v Československu v roce 1983. Když jsem byl malý a v 92. roce nám umřel tatínek, pak jsme se sem přestěhovali s maminkou a bráchou. Mamka byla doktorka a dostala nabídku na výměnný pobyt do Švýcarska, kde chyběli psychiatři… Neměli jsme tu být napořád, plánovali jsme si rok, nebo dva. Ale už to bude třicet let!
Jaké to je, mít dvě národnosti? Je to strašně zajímavý, člověk má dvojitou kulturu. Tady fandím Čechům, ale kdyby třeba hráli finále s domácími hokejisty, určitě bych to přál Švýcarům. Oni se ještě nikdy nestali mistry světa! A hrajeme doma, tak by to bylo hezké.
„Tady fandím Čechům, ale kdyby třeba hráli finále s domácími hokejisty, určitě bych to přál Švýcarům.“
Zdeněk Balaš, dobrovolník na MS 2026
Zároveň máte jako dobrovolník (jedn z organizátorů MS) dvojitou funkci… Ano, například jsem vezl pana Petra Břízu z letiště do Fribourgu. Bylo to super, je to sympaťák, povídali jsme si. Nakonec jsme ale narazili na kolonu, zůstali jsme v ní trčet. Přišel pozdě na zápas, ale stihl alespoň předat cenu nejlepšímu hráči. Tady člověk musí respektovat pravidla. Nešlo to projet u krajnice, jako v Česku. (směje se)
Česko-švýcarský dobrovolník na MS 2026 | Foto: Zdeněk Balaš
Co máte rád na Česku? A co na Švýcarsku? Já mám pocit, že český jazyk nás víc táhne jednoho ke druhému. Ve francouzském jazyce si lidé nejsou tak blízcí – v češtině řeknete Mirečku, Zdeněčku… Hned je tam cit. Tohle cítím v Čechách.
Opravdu? Takže společenská soudržnost? Třeba i u hokeje? Ano! A také jídlo je jiné. Když si člověk vezme knedlo–vepřo–zelo, nebo svíčkovou. Tady zase máte fondue. To jsou dva extrémy, i když jsme v Evropě a jen tisíc kilometrů od sebe. Švýcarsko je ještě zamotanější tím, že zde máte čtyři jazyky. Zato v Česku vám všichni rozumí i ve Slezsku nebo na Moravě.
Mě jako podobnosti napadají hory, velikost země a teď i dobré vztahy se sousedy. Akorát infrastruktura nebo kvalita jídla je určitě lepší pod Alpami. I dražší… Možná i hokejově najdeme nějaké podobnosti. (usmívá se) Jako Švýcaři máme Hischiera, Josiho, Niederreiterra. Poslední dva jmenovaní odehráli víc než tisíc zápasů v NHL. Taky už se stáváme hokejovým národem.
Co se ve švýcarském hokeji změnilo? Když nás Čechy před dvaceti lety porazili na ZOH 2006 poprvé, v Česku z toho byl málem skandál. Máte pravdu. Změnilo se to díky jednotlivcům, kteří se uchytili v zámoří a uspěli v NHL. Je to pak v novinách, v televizi a mladá generace to všechno vnímá. Najednou si řeknou, že mohou jít v jejich stopách. Měli jsme Marka Streita, brankáře Aebischera, Gerbera. A Pauli Jaks, což byl úplně první Švýcar, i když odehrál jen pár zápasů, zapsal se do dějin.
„Změnilo se to díky jednotlivcům, kteří se uchytili v zámoří a uspěli v NHL. Je to pak v novinách, v televizi a mladá generace to všechno vnímá.“
Zdeněk Balaš, dobrovolník na MS 2026
A nestojí za vzestupem i peníze a kvalitní domácí soutěž? Myslím, že ve výchově mladších hráčů jsme měli zpoždění. Česko bylo v devadesátých letech na vrcholu, už od malička jsme měli několik tréninků týdně. Do Švýcarska to přišlo později. Už přes deset let to tady funguje. A peníze jsou samozřejmě další věc. Hodně hráčů teď odešlo z Ruska a často hrají ve Švýcarsku. Domácí liga šla hodně nahoru. Pokud někdo nemá na NHL, jde buď do Švýcarska, Švédska nebo Česka. Musím ale přiznat, že i švýcarská liga ztrácí dobré hráče.
Třeba Matěj Stránský odchází z Davosu do Pardubic. Přesně! Taky jsme ztratili pana kapitána Červenku, který hrál i tady ve Fribourgu. Česká liga je dobrá a bere si zpátky dobré české hráče!
„Švýcarská liga šla hodně nahoru. Ale ztrácí dobré hráče! České kluby si je berou zpět, což je tady úplný šok.“
Zdeněk Balaš, dobrovolník na MS 2026
Ve Švýcarsku to vyvolalo ohlasy, že? To jo. Z Fribourgu odešel i velmi dobrý hráč Wallmark, přestože tu měl ještě na rok smlouvu. Vrací se do Švédska, podepsal tam na šest let dopředu. A to samé Stránský, kapitán Davosu, to je úplný šok. Klub to oznámil ještě před play off. To opravdu ukazuje, že český hokej je dobrý a tamní kluby se dokážou vyrovnat těm ostatním v Evropě. To dřív neexistovalo.
Vy sám jste tedy hrál hokej? Ano, s bráchou jsme vyrůstali v Ústí nad Labem – proto vím, jak to tehdy fungovalo. Ve Švýcarsku pro mladé hráče žádná struktura nebyla. Dobře, nebyli jsme v Bernu nebo v Davosu, ale v kantonu Jura, což je ten nejchudší. Dřív ani neměli tým, teď je tam Ajoie, které je poslední. Měli jsme jeden trénink za týden…
Česko-švýcarský dobrovolník na MS 2026 | Foto: Zdeněk Balaš
Myslíte, že případné finále by letos Švýcarům konečně mohlo vyjít? Já tomu věřím! Stříbro už nám nechali Švédové, Češi i Američané. Už tolikrát jsme to nedotáhli, letos by to mohl být náš rok. Máme takový dobrý tým… Konečně si to zasloužíme, nechte nás prosím vyhrát! (směje se) Ať si to příštích deset let vezme kdokoliv, tento rok nás nechte vyhrát, ať to dokážeme doma ve Švýcarsku. Bylo by to opravdu super pro hokej.
V Praze jste ve finále MS 2024 fandil Švýcarům? Ne, právě že Čechům. V Praze to bylo doma, naposledy se to povedlo na MS 1985. Kamarádům jsem říkal: „Ne, tohle je doma, musí to být pro Čechy. Příště pro Švýcary.“ Doma to je něco mimořádného a kluci to vědí. Proto také jsou potom tak silní. Když vyhrajete, dá to takovou energii tomu lidu a tomu sportu… Pořád dávám za příklad fotbalovou Francii v roce 1998. Vyhráli finále MS nad Brazílií 3:0. A těží z toho dodnes! Jako bylo Nagano pro Čechy, doufám, že bude Curych pro Švýcary.
„Konečně si to zasloužíme, nechte nás prosím vyhrát!“
Švýcar Zdeněk Balaš
Fribourg má okolo 40 tisíc obyvatel, ale na klubový hokej je tu pořád vyprodáno. V aréně, která má kapacitu skoro 10 tisíc fanoušků… Od té doby, co je nový stadion a skončila covidová opatření (rok 2022) je vyprodáno neustále. Je strašně těžké sehnat lístky. Abych získal lístky na první zápas finále, jsem čekal skoro osm hodin venku u pokladny! Část lístků totiž klub neprodává jen online, ale také u kasy. Fribourg je zkrátka hokejové město.
Roman Červenka se tu stal ikonou, že? Ano, ještě teď tu slyším diváky, jak křičí jeho jméno. Romana jsme tady zbožňovali. Kdyby teď legendární Julian Sprunger nekončil kariéru, byl by ještě nejoblíbenějším hráčem právě Červenka. Češi a Slováci jsou ostatně ti nejlepší fanoušci tady ve Fribourgu. Stadion byl zaplněný vlajkami, já měl pocit být v Česku. Takhle zapálené fanoušky mám moc rád.
Chodí sem ale i dost Švýcarů. Pobavil mě moment, kdy režie na kostce zabrala mladého fanouška v dresu Davosu – a celá hala jej vypískala. Pravda, hráli jsme proti nim finále. (usmívá se) Bylo to komické, ale lidé si to mohli odpustit, když jsme ten pohár vyhráli. Je to 46 let, co jsme čekali na titul v nejvyšší soutěži. Čekal na to celý kanton. Byla tady u haly i ve městě obrovská oslava.
O tom už mi jeden z místních vyprávěl! Byl jsem tady, když kluci přijeli v pět ráno z Davosu… Obecně se sem sjíždí na hokej lidé z celého okolí. Dokonce jsem viděl jednoho permanentkáře, který sem dojíždí snad 200 kilometrů. To je obecně charakteristické pro celé Švýcarsko. Italsky mluvící část Švýcarska má zase svoje kluby v Ambri-Piotta nebo v Luganu. Jsou to malé kluby, když je klub porovná třeba s Bernem, Curychem nebo Ženevou. Fribourg je ale rodinný klub. Ano, máme tady banku BCF, která do hokeje dává peníze. Ale většinou jsou to kluby, kterým fandí různé rodiny už po několik generací.
„Dokonce jsem viděl jednoho permanentkáře, který do Fribourgu dojíždí snad 200 kilometrů.“
Švýcar Zdeněk Balaš
Diváci zde také často nosí dresy týmů NHL. To mě pořád překvapuje. Našemu hokeji dost pomáhá, že máme kluky v NHL. A zároveň se klidně může NHL pustit do dalších evropských zápasů.
Fanoušci z Česka si přitom řeknou, proč pořadatelství MS získal právě Fribourg. Napadá mě právě ryzí hokejový zápal místních. Plus ideální moderní aréna. Platí to, co zmiňujete. Ale proč to není třeba v Bernu? Švýcarsko je konfederace, takže jednotlivé kantony (obdoba českých krajů) mají stejnou moc. Je z toho politická věc, máme tady jazykové hranice. Kdyby to dali dvěma německy mluvícím městům, zdálo by se to nespravedlivé. Příště by to museli dát zase Lausanne a Ženevě – francouzsky mluvícím.
