První gólman draftu? Český mladík Tobias Trejbal dosáhl na skutečně honosný „titul“, když si ho ze 42. pozice vybralo Calgary. První rok v americké juniorce mu totiž vyšel fantasticky. Osmnáctiletý talent to ale bere s pokorou a ví, že ke smlouvě v nejslavnější soutěži ještě musí udělat spoustu kroků.
Mladí čeští gólmani, kteří se loni vydali do zámoří, prožili snad do jednoho vynikající ročník. Trejbal to v USHL dokonce dotáhl až k trofeji pro nejlepšího gólmana ligy. A to si pište, že takové uvedení organizacím z nejslavnější soutěže lichotilo. Jinak by litvínovský odchovanec nemohl na draftový primát mezi brankáři ani pomyslet.
Vnímáte to tak? Zdá se, že přechod z české do americké juniorky jste zvládl skvěle. Myslím si, že to bylo z mé strany povedené. I týmově jsme hráli super. Je to teda obrovský krok, i po životní stránce, protože se jako člověk změníte a osamostatníte. A po hokejové stránce absolutně. Je to rychlejší, fyzické, menší hřiště, míň času... Člověk si na to musí zvyknout a podle mě jsem to zvládl dobře. Myslím si, že jeden z těch x faktorů, které mi v tom přechodu pomohly, byla reprezentace. Když jsem párkrát nastoupil v osmnáctkách, přibližovalo se to té úrovni.
Už jste zmiňoval, že pro vás při přechodu do Ameriky bylo důležité, abyste měl v klubu dobrou péči od trenéra brankářů. To je docela zajímavý. V Americe i Kanadě se někde stává, že tam není trenér brankářů na full time a jezdí tam třeba jednou za dva tři týdny. Když jsem vybíral tým, tak jsem chtěl jedině takový, ve kterém bude trenér brankářů, protože pracovat s někým každý den vám hrozně pomůže. Byla to pro mě jedna z klíčových věcí.
„Ve chvíli, kdy už chytáte v Americe, na sobě cítíte – nebo aspoň já to cítím – že to jednou můžete dát. Sice potřebuju čas, ale je to možné.“
Tobias Trejbal
Přitom v Česku nám to přijde už automatické. I vy jste na to byl určitě už dlouho zvyklý. Přesně tak. Zdeněk Orct se mnou byl dlouhé roky, i když ne každý den, potom Marek Pinc už každý den v juniorce... Člověk si na to zvykne a chce zpětnou vazbu od trenérů, kteří mu řeknou: „Hele, víc se zaměř na tohle.“
V americké juniorce vás vyhlásili nejlepším gólmanem sezony a všechno pak vygradovalo draftem. Co pro vás znamená, že jste přišel na řadu jako úplně první brankář? Je to velká pocta, ten klub do vás vloží hrozné úsilí a peníze. Draft je jeden z milníků, které jsem chtěl pokořit. Vždycky o tom jako malý kluk sníte, že budete draftovaný do NHL. Je to krůček blíž k NHL, ale určitě se tady nesmím zastavit. Pořád musím pracovat, protože NHL je ještě hodně daleko.
Mohlo by vám pomoci, že jste byl prvním gólmanem? Já si myslím, že je to asi jedno. Určitě vám to ale přidá na jménu, po draftu jste víc viditelný. Ale jak říkám: Musíte pořád makat a vybojovat si tam místo. Ve chvíli, kdy už ale chytáte v Americe, na sobě cítíte – nebo aspoň já to cítím – že to jednou můžete dát. Sice potřebuju čas, ale je to možné. To mi pomáhá i po psychické stránce.
Jak se vám zalíbilo v Calgary? Myslím si, že jsem si tam s trenéry gólmanů sedl. Oni o mě hodně usilovali, dokonce kvůli mně i vyměnili výběr v draftu. Sedli jsme si jako lidi i gólmansky, za což jsem hrozně rád. Mají úsilí mě posouvat dál a počítají se mnou do budoucnosti. Určitě je nechci zklamat.
Řekli vám konkrétně, co byste měl zlepšit? Soustředili jsme se na klíčové věci, o kterých si myslí, že by mi pomohly co nejrychleji a co nejvíc. Na development kempu jsme byli týden a řešili jsme to každý den. Myslím si, že to dává smysl, a určitě se to budu snažit posunout na další level.
Proč jste vlastně draft sledoval na dálku? Podle většiny předpovědí jste mohl tušit, že se na vás dostane brzy. Rozhodl jsem se tak proto, že draft probíhal online a ty týmy nebyly v Buffalu. Pro mě by to byl den na draftu a pak bych zase někam letěl, takže jsem se rozhodl, že zůstanu s rodinou, oslavíme to spolu a pak poletím rovnou do Ameriky. Jenže se nám to moc nepodařilo, protože nám zrovna vypadl signál jeden pick předtím, než jsem byl draftovaný. Takže jsme si to sice užili, ale nebylo to nejlepší (usmívá se).
„Já si myslím, že to je kvantitou trenérů.“
Tobias Trejbal o úspěchu českých brankářů
Po vás se dostalo ještě na dalších pět českých brankářů. Čím to, že má naše škola takový zvuk? Já si myslím, že to je kvantitou trenérů. Každý mládežnický gólman má k dispozici trenéra, se kterým si může povídat jak o gólmanských věcech, tak o psychice. Obzvlášť pro gólmana je totiž hrozně důležité být stabilní v hlavě. Myslím si, že to je tím.
Navíc jste nebyl jediný odchovanec Litvínova, draftem prošel i Marek Sklenička. Myslím si, že to dělá právě Zdeněk Orct. Já jsem s ním začal spolupracovat po pár letech, co jsem šel do brány. On si mě tak nějak vybral a dává mi to s ním smysl. Rozumí tomu, i té psychické stránce brankáře. Jsem mu moc vděčný i za to, že jsme si teď během sezony zkoušeli volat, co nejvíc to šlo. Pokecali jsme o životě i o gólmanských věcech.
Svého loňského odchodu tedy rozhodně nelitujete, že? Rozhodně ne. Vždycky jsem měl sen jít do Ameriky. Jednou jsem na repre osmnáctkách mluvil s Michalem Neuvirthem a on se mě zeptal, jestli je můj sen hrát v NHL, nebo chytat extraligu. Samozřejmě každý malý kluk sní o NHL. On mi tenkrát řekl: „Musít jít tomu snu naproti.“ Nad tím jsem se hodně zamyslel. Hrozně moc mi to pomohlo a od té doby jsem prostě chtěl do Ameriky a za žádnou cenu jsem tady nechtěl zůstat. Po roce v české juniorce se to zlomilo a byl jsem rozhodnutý, že půjdu.
Tobias Trejbal | Foto: Martin Voltr
Teď vás čeká univerzita. Uvidím, na jak dlouho to bude. Záleží, jak to všechno bude šlapat. Vidím to tak na dva tři roky a potom by bylo super jít ve šlépějích Michaela Hrabala a podepsat smlouvu. Ale to je ještě daleko, teď se budu soustředit na současnost.
Univerzity jsou pro české hráče novým trendem. Čemu to přisuzujete? Já si myslím, že i týmy NHL je hodně preferují. Sice se tam nehraje moc zápasů, ale já už jsem tam strávil jeden týden před reprezentační akcí a prostě se tam hrozně maká. Celý týden hrozně makáte, je to těžké. Máme tam neskutečné podmínky. Fitka a všechno, na co si vzpomeneme. Do toho ještě škola – to je plus, že se člověk může vzdělávat. Dokonce tam máme s trenérem knižní klub, což se u hokejistů nevidí. Je to zábava a moc se tam těším.
„Každý den si čteme jednu kapitolu, vždycky si zakroužkujeme věci, které nás zaujaly, a potom o tom diskutujeme před tréninkem.“
Tobias Trejbal
Knižní klub? Jak to vypadá? Koupili nám knihu o All Blacks, ragbyovém týmu Nového Zélandu, která popisuje jejich kulturu a celkově fungování jejich týmu. Jak se chtějí o procento každý den zlepšovat. Každý den si čteme jednu kapitolu, vždycky si zakroužkujeme věci, které nás zaujaly, a potom o tom diskutujeme před tréninkem. I z motivační stránky je dobré to poslouchat, když všichni kluci mají nějaký společný zájem.
Budete tedy usilovat o smlouvu v NHL. Michael Hrabal ji ale podepsal až rok po tom, co mu ji poprvé nabídli. To je poměrně unikátní. Jo, je to zajímavý, že ji první rok odmítl. Ale já to úplně chápu. Když se podíváte na ten rok, který tam teď měl: Byl ve finále hlasování o nejlepšího gólmana, dostal pár ocenění, chytal neskutečně a hrozně pomohl týmu. Není kam spěchat, i já na to mám čas. Myslím si, že obzvlášť pro gólmana je důležité celkově vyspět.
Michael vás ale postavil před hodně těžkou výzvu. Všichni si tam teď říkají: „Tři roky nám tady jeden Čech chytal fantasticky a přichází další, navíc první brankář draftu.“ Jo, bude to výzva. Já udělám všechno pro to, aby se mi to povedlo co nejlíp.
Dokonce už v předstihu máte masku v jejich barvách. Ano, ta už je hotová. Teď akorát čekám na výstroj, která je v procesu dodělávání a potom mi ji pošlou rovnou na univerzitu.
