Z finále DEL rovnou do reprezentace. Reichel: Pár hodin na smutek, teď...

Kristian Reichel | Foto: ceskyhokej.cz

(ÄNGELHOLM, od naší zpravodajky) Po náročném finálovém tažení v klubové sezoně, které skončilo stříbrem, přišla pro litvínovského rodáka a odchovance Kristiana Reichela bezprostředně další výzva – reprezentační dres. Proti Švédsku na sebe navíc vrhl světlo v pozitivním slova smyslu vstřelenou brankou.

Kristian Reichel

útočník, 28 let

Reprezentace A 2025-2026

Z 5

G 1

A 1

B 2

Jaké utkání to pro vás proti Švédsku bylo?
S klubem jsem hrál naposledy v neděli, takže jsem neměl dlouhou pauzu. Pro mě je skvělé, že jsem nevypadl z tempa a rovnou se zařadil. Hrát za národní tým je čest, takže jsem se na tuto příležitost těšil. Mým cílem bylo, je a nadále bude ukazovat, že umím hrát hokej.

Podařilo se vám jako prvnímu týmu v rámci evropské tour porazit zemi Tří korunek…
Z mého pohledu jsme odehráli po taktické stránce velice dobré utkání. Kromě posledních pěti minut, kdy na nás trochu zatlačili, jsme je v podstatě k ničemu nepustili. Ve středním pásmu jsme je výborně z defenzivního hlediska zavírali, dokázali jsme s nimi držet krok, vyrovnat se jim. Byla to taková všehochuť.

Byla to právě aktivní hra, díky které jste vyzráli na doposud neporažené svěřence Sama Hallama?
Výborně jsme s nimi bruslili, díky čemuž jsme jejich obranu dostali pod tlak. Švédům pak nezbylo nic jiného, než nám puky dávat. To byl plán, za mě skvělý, navíc nám to po celou dobu vycházelo. Z toho všeho jsme pak jako tým těžili a vyplatilo se to v podobě tří branek.

Finále v Mannheimu, mezizastávka v Praze a teď Švédské hry v Ängelholmu – bylo to pro vás jistě hektické, že?
Když jste ve finále, chcete vyhrát, ale bohužel Berlín byl nad naše síly. Po pátém duelu mi zavolal pan Šlégr, jestli jsem zdravotně v pořádku a zda bych nechtěl reprezentovat. Reprezentace se neodmítá, navíc jsem se cítil opravdu dobře. Jsem zdráv, takže jsem už v úterý dorazil do Prahy, abych se trenérům ukázal a zabojoval o místo.

Jak jste to celé zvládl po emoční stránce?
Nebudu lhát, touha po vítězství byla obrovská a nad reprezentací jsem v daný moment tolik nepřemýšlel. Po vypadnutí bylo několik hodin prostoru na smutek, ale když se vám pak ozve národní tým, nakopne vás to. Těšil jsem se, že to budu moct hodit za hlavu, že se uvidím s klukama a pokusíme se společnými silami uhrát pozitivní výsledky.

Jistě by se to ale dalo, i přes hořký konec, považovat za vydařenou sezonu…
Řekl bych, že jak osobně, tak týmově můžeme mluvit o skvěle odvedené práci. Po základní části jsme skončili na druhé příčce, po dlouhé době době jsme se dostali do Ligy mistrů, do toho výborné play off. Do cesty se nám ale v závěru postavil Berlín, který bych přirovnal k Třinci. Za posledních pět let čtyřikrát vyhrál ligu. Bohužel jsme neměli zkušenosti, soupeř ano. Přestože bych to zhodnotil jako vyrovnanou bitvu, nedařilo se nám dávat góly, na rozdíl od berlínského kádru. To rozhodlo.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• Euro Hockey Tour
• Švédské hry