Po nepovedené sezoně cítil, že potřebuje nový impuls. A tak se osmnáctiletý brankář Michal Oršulák vydal na zkušenou do zámoří. Zatím to vypadá jako trefa do černého – v kanadské WHL do víkendu dokonce dominoval brankářským statistikám, teď je v nich těsně druhý.
Co vás motivovalo k tomu vydat se do zámoří? Chtěl jsem udělat další krok v kariéře. Minulý rok ve Varech se mi bohužel nepovedl a po mistrovství světa do osmnácti let, které také nevyšlo, mi agent řekl, že by pro mě možná bylo nejlepší zkusit odejít do zámoří. Rodiče mě v tom podpořili, takže jsem si řekl, že se vydám právě touhle cestou.
Byli jste s týmem domluvení už před draftem? Ano, jednou jsme si volali. Představili mi svou vizi, se kterou jsem byl naprosto spokojený a vlastně jsem nemohl nic jiného než souhlasit.
Karlovy Vary často podporují své hráče při odchodu do zahraničí. Jak to bylo u vás? Ve Varech to bylo tak, že do juniorky jsme mohli tento rok jít buď já, nebo Martin Psohlavec. Vary si vybraly, že budou chtít Martina, takže mě uvolnily.
„Kolikrát v Česku už to někdo vzdává, ale tady se ti kluci naopak ještě víc nakopnou. Musím říct, že mě ta jejich mentalita osobně hodně změnila.“
Michal Oršulák
Jak zatím svoji první zámořskou zkušenost hodnotíte? Zatím máme odehraných pár zápasů, takže myslím, že celkové hodnocení přijde až na konci sezony. Když to ale vezmu teď, tak to vůbec není špatné. Týmu se daří. Mně naštěstí taky, ale to je odraz toho, jak mi kluci pomáhají a že jsme tady skvělá parta. Jsem opravdu neskutečně rád, že jsem mohl jít právě do tohoto týmu.
Jak z pohledu brankáře vnímáte rozdíly mezi českým juniorským hokejem a tím kanadským? Velký rozdíl vidím v nastavení v hlavě. My jsme letos měli už hodně zápasů, kde jsme prohrávali deset minut před koncem třeba 0:2 a ten zápas jsme nakonec buď otočili ještě v základní hrací době, nebo pak v prodloužení. Celkově tým funguje výborně. Máme tady výborné trenéry. Což neříkám, že by v Karlových Varech nebyli výborní trenéři, také byli. Ale jsem tady opravdu spokojený.
Myslíte tedy, že v Kanadě víc pěstují takovou tu vítěznou mentalitu, nevzdávat zápas a hrát až do poslední vteřiny? Určitě ano, to tady jde stoprocentně vidět. Každý hráč jde do poslední vteřiny na maximum. Kolikrát v Česku už to někdo vzdává, ale tady se ti kluci naopak ještě víc nakopnou. Musím říct, že mě ta jejich mentalita osobně hodně změnila. Přenastavil jsem se tady a mělo to na mě dobrý vliv.
Michal Oršulák | Foto: Instagram Prince Albert Raiders
Jak už jste sám říkal, v osobní rovině se vám hodně daří. Jste u špičky statistik v úspěšnosti zákroků, máte suverénně nejmenší průměr obdržených gólů na zápas. Na to se asi hezky dívá, obzvlášť po té nepovedené loňské sezoně. Dívá se na to hezky, ale za mě je to jen odraz toho, jak se daří týmu. Měl jsem tady pár zápasů, kdy na mě letělo ani ne dvacet střel, což je něco neskutečného. Defenziva přede mnou funguje skvěle a je radost to sledovat.
Ale přece jen je to i o vašich výkonech. Nedávno jste byl vyhlášený nejlepším gólmanem týdne. Co pro vás takové ocenění znamená? Je to motivace makat dál? Makat dál a nepřestávat. Je to hezké ocenění, ale do součtu celé sezony to vlastně nic neznamená. Určitě si toho vážím a je to pěkný úspěch, ale není to to nejdůležitější, co chcete v sezoně vyhrát.
Na čem v poslední době nejvíc pracujete, v čem cítíte svoje limity? Limity jsou určitě ve všem. Vždycky je co zlepšovat. Momentálně si spíš udržuju to, co jsem natrénoval s osobním trenérem panem Mikem v létě. Dal mi neskutečně zabrat, co se týče všech detailů. Sem tam si zavoláme a snažím se navnímat to, co mi nějakého zápasu vytkne. Na tréninku se to snažím provádět lépe a pak to přenést do dalšího zápasu.
Jak moc vám v chytání pomáhají vaše fyzické parametry? Spoustu puků mě vlastně jenom trefí, takže v tomhle to je asi trochu výhoda. Ale jestli já mám metr devadesát čtyři a nějakej kluk má metr osmdesát šest, tak na tom nezáleží. Je to jeho volba být v bráně, moje taky. V některých sportech, kde se víc hodí malí hráči, se ti velcí taky nemůžou moc vymlouvat na to, že jsou vysocí. Samozřejmě si člověk nevybere, jak bude velký, ale je to tak, jak to je.
Brankář nemá vždycky úplně snadnou úlohu. Jak se vyrovnáváte s tím, když třeba rychle po sobě dostanete více gólů nebo když uděláte nějakou chybu? Dřív jsem z toho hrozně panikařil. Když jsem dostal třeba jen jeden gól, tak jsem byl odrovnaný. Tady jsem ale změnil svoje nastavení a když dostanu jeden, dva, někdy i tři góly, tak si řeknu: „Stane se.“ Nechci, aby se to stávalo, ale takový je už život a já s tím nic neudělám. Když se to stane, tak prostě jdu dál. Potom přijde situace, kdy budu muset vytáhnout velký zákrok, abych podržel tým a dal mu větší šanci vyhrát.
„Věděl jsem, že pokud sem budu chtít jít, tak se musím nastavit úplně jinak.“
Michal Oršulák
Je to něco, na čem jste pracoval třeba i s mentálním koučem? Předpokládám, že teď v Kanadě máte nějakého i přímo v klubu. Mentálního kouče tady máme, ale nejvíc jsem na tom zapracoval asi s trenérem brankářů. V létě jsme spolu měli hovory. Ukazoval mi moji hru, jak chytám, a k tomu mi říkal, co ode mě bude vyžadovat. Věděl jsem, že pokud sem budu chtít jít, tak se musím nastavit úplně jinak.
A jak dokážete udržovat pozornost, když je hra dlouho na druhé straně ledu? Někteří gólmani si třeba zpívají nebo povídají pro sebe… Někdy si taky zpívám, někdy si povídám pro sebe. Určitě si ale nebruslím, protože nikdy nevím, kdy nás můžou zavřít do pásma. Koukám na puk a říkám si, kam by to měli zahrát podle toho, co se díváme na videu. Když jsou třeba s pukem nahoře, tak si říkáme „dej to na beka“, a tak různě.
Zajímalo by mě ještě, jestli si svoji helmu a betony designujete sám, nebo jen designérovi řeknete nějakou svoji vizi. Ptám se, protože se mi moc líbila helma, kterou jste nosil v Karlových Varech a pak i v reprezentaci. Všechno si designuju sám. Vždycky se to snažím nějak tematicky sladit s týmem. Na dřívější helmě jsem měl Boba a Bobka s Patem a Matem, kteří na sobě měli dresy Energie. Teď mám novou helmu, zrovna v týdnu jsem ji dostal. Na ní mám stále Boba a Bobka v dresech Raiders a přibyl tam Blesk McQueen, protože je to moje nejoblíbenější pohádka ze Severní Ameriky. Jediné, co tam mám úplně nového, je česká vlajka.
Proč zrovna králíci z klobouku? Vybíral jsem mezi Patem a Matem a králíky a přišlo mi, že Bob a Bobek jsou takoví více hokejoví, protože byli i maskoti na mistrovství světa 2015.
Vy teď usilujete pro změnu o mistrovství dvacítek. Jak vidíte svou šanci, že byste se mohl dostat do nominace? Ptali se mě už tady v týmu, jestli si myslím, že bych měl nějakou malou šanci jet. Popravdě před sezonou jsem si vůbec nemyslel, že by byla šance, protože jsem vyhořel na osmnáctkách. Ale teď s postupem času, když se to zase zlepšovalo, si říkám, jestli tam nějaká šance přece jen nebude. Určitě bych jel rád, protože je to největší juniorská akce. Na druhou stranu ale vím, že mám ještě rok čas a momentálně je to spíš pro ročník 2006, takže uvidíme, jak to nakonec bude.
„Určitě bych jel rád, protože je to největší juniorská akce. Na druhou stranu ale vím, že mám ještě rok čas.“
Michal Oršulák o MS dvacítek
Radost z vašeho progresu mají v Třemošné, kde jste hokejově vyrůstal. Můžete na své začátky trochu zavzpomínat? Úplně jsem s hokejem začínal jako hráč v poli v Kralovicích, mém rodném městě. Tam je to ale spíš takový spolek než klub. Jednou týdně se jezdilo ráno v neděli bruslit. Pak mě mamka poprvé přivedla na zimák v Třemošné, kde už jsem byl rovnou v bráně. Tam mě to chytlo. První rok a následně i spoustu dalších let jsem strávil pod panem Andrašovským. Moc mu za to děkuju, protože mi vždycky věřil. To samé potom pan Miko, který si mě vytáhl. Říkal, že mám potenciál to někam dotáhnout. Myslím, že to jsem už trošku splnil. Přece jenom hrát v kanadské juniorce je dobrý úspěch. Pořád to ale nevnímám jako svůj strop. Věřím, že můžu dokázat ještě víc.
Chtěl jste být vždycky brankářem, táhlo vás to do brány? S tím, co teď řeknu, asi nebudou lidi úplně spokojení, ale já jsem byl línej na pohyb. Myslel jsem si, že v bráně bude málo pohybu, jen si sem tam kleknu, a to je všechno. Hned po pár měsících mě to ale vyvedlo z omylu.
Měl jste mezi brankáři nějaké vzory, když jste vyrůstal? Koukal jsem na hodně gólmanů, ale když jsem vyrůstal, tak nejvíc to byl asi Pavel Francouz, a momentálně je to Sergej Bobrovskij.
Michal Oršulák s pukem za svou první nulu ve WHL | Foto: Facebook Prince Albert Raiders
