Na ledě je už od mládežnických kategorií nepřehlédnutelný nejen svou výškou. Odchovanec jihlavského hokeje Lukáš Číhal, který vyjma mateřské Dukly působil výhradně v hokejových klubech na Vysočině, se poprvé vydal na zkušenou mimo rodný kraj.
Zatímco dvojice útočníků Tomášů Jiránek a Jáchym zamířila ze sestupujícího Prostějova do Jihlavy, obránce Číhal spolu se svým dlouholetým jihlavským spoluhráčem, útočníkem Šimonem Báťou, přešel opačným směrem. Na druholigové poměry silný a zajímavě složený prostějovský kádr má jediný cíl – vrátit se zpět do Maxa ligy.
Prakticky celou dosavadní kariéru jste strávil v Dukle nebo v okolních klubech. Měl jste těžké rozhodování změnit působiště nejen v rámci klubu, ale i celého vašeho domova? Nebudu popírat, že šlo o samozřejmě těžké rozhodování, protože to byl můj první krok mimo domov. Prostějov mi přišel jako výborná varianta. Chci se zlepšit, nabrat nové zkušenosti a prostě se posunout dál. Hlavním důvodem byl nejen cíl postoupit s Prostějovem zpět do Maxa ligy, ale i mít dobré tréninkové prostředí na to, abych se zlepšil.
Na Vysočině najdeme více klubů, které hrají 2. ligu. Měl jste od nich nabídky, nebo jste se chtěl prostě osamostatnit a jít mimo domov? Jednu nabídku jsem od klubu poblíž Jihlavy dostal, ale můj cíl je přiblížit se Maxa lize a posunout se do ní. Prostějov takovou šanci teď má.
„Prostějov mi přišel jako výborná varianta. Chci se zlepšit, nabrat nové zkušenosti a prostě se posunout dál."
Lukáš Číhal, obránce LHK Jestřábi Prostějov
Prostějov v uplynulé sezoně poměrně překvapivě sestoupil z Maxa ligy. Mělo to nějaký vliv na atmosféru, když jste do klubu přišel? Pád Prostějova z první ligy jsem vnímal spíš jako výzvu. Atmosféra v klubu byla i tak pozitivní, všichni byli odhodlaní uplynulou nevydařenou sezonu zlomit a postavit tým znovu na nohy. Nikdo se v tom nepitval, spíš jsme hned koukali dopředu a nyní chceme být součástí kompletního restartu Prostějova.
Pomohlo Vám, že do Prostějova s Vámi zamířil i útočník Šimon Báťa, další jihlavský odchovanec a váš spoluhráč prakticky ze všech kategorií? Určitě mi to pomohlo, že jsme šli do Prostějova se Šimonem spolu. Známe se už roky z Dukly a prošli jsme spolu skoro všemi kategoriemi. Mít vedle sebe někoho známého v novém prostředí byla velká výhoda. Ani na nás při přivítání nikdo neudělal žádnou „kulišárnu“. Až na pár hráčů jsme v Prostějově všichni noví. Kluci nás přijali skvěle a hned nás vzali mezi sebe.
Lukáš Číhal | Foto: Lukáš Hruban, lhkjestrabi.cz
Jak hodnotíte dosavadní průběh sezony v Prostějově? Se sezonou jsme zatím spokojení. Ztratili jsme pár bodů, ale celkově se prezentujeme tak, jak chceme. Tým šlape, nálada v kabině je dobrá a každý ví, o co hrajeme. Všichni jdeme za jedním cílem – postupem zpátky nahoru.
Při veškerém respektu ke skupině Západ se mi zdá, že skupina Východ vypadá papírově silnější díky týmům jako jsou Havířov, Prostějov, Šumperk nebo Znojmo. Jaký je váš názor? Asi na tom něco bude. Když se podívám na obě skupiny, je Východ o něco těžší nebo kvalitnější právě díky těm týmům, které jste jmenoval. Žádný zápas není lehký, utkání mají dobrou úroveň.
Na druholigové poměry dal Prostějov dohromady velice slušný kádr. Je hlavním cílem co nejrychlejší návrat zpět do Maxa ligy, kterou Jestřábi posledních jedenáct sezon hráli? Kádr máme fakt silný. Cíl je jasný, vrátit Prostějov co nejdřív zpátky do Maxa ligy. Ale víme, že to nebude zadarmo, každý zápas je boj.
„Kádr máme fakt silný. Cíl je jasný, vrátit Prostějov co nejdřív zpátky do Maxa ligy. Ale víme, že to nebude zadarmo, každý zápas je boj."
Lukáš Číhal, obránce LHK Jestřábi Prostějov
Vy osobně jste v patnácti zápasech zatím zapsal devět bodů za čtyři góly a pět asistencí. Jste s touto bilancí spokojený? Z hlediska kanadského bodování to beru pozitivně. Ale pořád je co zlepšovat. Hlavní je, že mám prostor na ledě a můžu být platný pro tým i defenzívní hrou.
V týmové dvojici často nastupujete s Alešem Polednou. Sedli jste si? S Alešem Polednou jsme si sedli dobře. Je o dva roky starší a hodně si radíme. Na ledě si rozumíme a mimo něj taky, což je pro dvojici obránců hodně důležité.
V rámci marketingu klub zahájil novou etapu s názvem Restart. Co znamená a jakým dalším způsobem se vedení snaží zapracovat na komunikaci s fanoušky a návštěvnosti domácích zápasů? Projekt Restart se mi líbí. Klub se snaží dělat věci moderněji, otevřeněji, zapojit fanoušky a udělat kolem hokeje pozitivní atmosféru. Není to jen o výsledcích, ale i o tom, jak to celé působí na lidi okolo nás. Z hlediska komunikace s fanoušky se klub snaží být aktivní na sociálních sítích, dělá různé akce pro lidi, soutěže a další potřebné věci. Cítím, že se všichni v klubu snaží, aby lidi měli důvod přijít na zimní stadion a fandit Jestřábům. (Prostějov má aktuálně nejvyšší domácí průměrnou návštěvnost ve 2. lize; 1 130 diváků – pozn. red.)
Lukáš Číhal | Foto: Lukáš Hruban, lhkjestrabi.cz
Ve 2. lize nejste žádným nováčkem, poprvé jste si ji vyzkoušel v sezoně 2021/2022. Jak moc se za tu dobu soutěž změnila? Mám totiž pocit, že je trošku podceňovaná, přestože minimálně co se hráčů týče, najdeme v ní zajímavá jména. 2. ligu jsem si zahrál už dříve ve Velkém Meziříčí (již v sezoně 2021/2022, předloni a loni – pozn. red.) i v Havlíčkově Brodě (loni včetně play off – pozn. red.). Musím říct, že se soutěž hodně posunula. Je rychlejší, agresivnější a hraje v ní spousta kluků, co mají zkušenosti z vyšších soutěží. Určitě už to není žádná „okresní liga“, jak si někdo myslí.
Velkou výhodou zcela jistě je, že vítěz finále play off 2. ligy postupuje přímo do Maxa ligy. Českým hokejem dlouhodobě rezonuje systém baráže o extraligu. Co si o něm myslíte? Systém baráže o extraligu je podle mě trošku nespravedlivý. Když někdo vyhraje Maxa ligu, měl by prostě postoupit, stejně jako je to teď u 2. ligy. Bojovat o postup ještě v baráži o extraligu je dost těžké. Vítězný tým Maxa ligy totiž během play off ujde opravdu dlouhou a těžkou cestu včetně různých zranění a pak ještě musí hrát baráž…
„Musím říct, že se 2. liga hodně posunula. Je rychlejší, agresivnější a hraje v ní spousta kluků, co mají zkušenosti z vyšších soutěží."
Lukáš Číhal, obránce LHK Jestřábi Prostějov
Předchozí otázkou jsem trošku zamířil i na Duklu, jste totiž jejím odchovancem. Jak zejména na mládežnická léta v Dukle vzpomínáte a který trenér vás za tu dobu nejvíce ovlivnil? Na Duklu vzpomínám moc rád. Strávil jsem tam většinu dětství a mládežnických let, zažil spoustu skvělých trenérů, kamarádů a zážitků. Jihlava mě naučila základy hokeje i přístupu k práci. Každý trenér mne něčím ovlivnil, ať už po herní nebo po lidské stránce. Ale nejvíce mi dali pánové Michal Broš a Marian Morava.
V mládeži jste byl často nepřehlédnutý nejen pro vaše výkony, ale i pro vaši výšku a později i pro tvrdší hru… V mládeži jsem byl díky výšce a stylu hry dost vidět, takže si na mě soupeři často dávali pozor. (směje se) Ale k hokeji prostě patří i tvrdost, takže jsem si to spíš užíval. S tím samozřejmě souviselo, že jsem si musel dávat pozor na fauly.
Když jste zmínil trenéry Michala Broše a Mariana Moravu, pod jejich vedením byl podceňovaný juniorský tým Dukly v ročníku 2022/2023 kousek od postupu do finále play off. Sezona 2022/2023 byla neskutečná. Měli jsme mladý tým a nikdo moc nečekal, že se budeme držet nahoře, ale dokázali jsme se semknout. Byli jsme jedna velká rodina, která držela spolu a rvala se za každý kousek ledu. Bojovali jsme jeden za druhého a byli jsme opravdu kousek od finále.
V 7. finále na ledě Třince jste ve 48. minutě vedli 2:0 a minutu a půl před koncem ještě 2:1. Nakonec jste prohráli na nájezdy. Co scházelo k otevření finálové brány? K postupu do finále tehdy chybělo strašně málo, doslova pár detailů. V 7. zápase s Třincem jsme sahali po výhře, ale chybělo nám možná trošku štěstí a prohráli jsme v sedmé sérii nájezdů. S tím teď už bohužel nic neuděláme. Můžeme na to jen vzpomínat v dobrém, i když se nám nepovedlo postoupit do finále.
Lukáš Číhal | Foto: Michal Málek, lhkjestrabi.cz
O bronz jste hráli s Mladou Boleslaví. Jak bylo těžké po takovém vývoji semifinálové série s Třincem najít motivaci? Ty chvíle potom byly hrozně těžké, ale všichni jsme šli za jednou věcí, mít medaili na krku. Bohužel ani to se nám nepovedlo, ale zápasy jsme prostě odehráli nejlíp, jak jsme mohli. Dodnes vzpomínám nejen na celé play off, ale i na dokonalou partu kluků, kteří do toho dali všechno.
Vzpomínám si, že s obráncem Mladé Boleslavi Karlem Křepelkou jste po sobě celkem šli. Asi jste se po sérii nepozvali někam na přátelské posezení… No jo, s Karlem Křepelkou jsme si tehdy na ledě nic nedarovali. Ale to k hokeji patří, každý z nás chtěl medaili na krku a měl velké emoce. Po zápase všechno zůstalo na ledě, to je důležité.
A-tým Dukly tehdy již hrál mimo Jihlavu, takže junioři v závěru sezony i docela pobláznili fanoušky. V Jihlavě se navíc hrálo na malém zimním stadionu. Fanoušci v Jihlavě tehdy juniorku hodně brali, jejich zápasům se dělal i dobrý marketing. Byla paráda hrát před tolika lidmi, kteří nám fandili a dokonce s námi jezdili i na venkovní zápasy. Horácký zimní stadion už byl tehdy uzavřený, nesmělo se na něm hrát a měl před bouráním. Hráli jsme proto na vedlejším malém „Zimáčku“, který byl beznadějně vyprodaný. Lidi stáli úplně všude, kde mohli, a to se v mládežnickém hokeji často nevidí.
„Jasně, že mě mrzí, že si arénu zatím nemůžu vyzkoušet na ledě. Ale aspoň mám motivaci pracovat na sobě, abych si tam jednou mohl zahrát."
Lukáš Číhal, obránce LHK Jestřábi Prostějov
Hokej máte v genech, Váš otec Jaromír Číhal má za sebou také hokejovou kariéru. Hrál 2. českou ligu nebo 1. rakouskou soutěž. S vámi prošel jako vedoucí týmu prakticky všemi kategoriemi. Dával vám nějaké rady? Táta byl v Dukle ve většině kategorií, kde jsem hrál. Vždycky mi radil, co a jak zlepšovat, ukazoval mi spoustu situací na ledě. Pomáhal mi také v tom, jak se chovat jako sportovec a prostě ve všem. Hrozně si toho vážím a jsem mu za to moc vděčný.
Nadále je vedoucím jihlavských juniorů a často vidím, že zvládá navštěvovat i vaše zápasy za Prostějov. Do toho se ještě stará o chod občerstvení v nové Horácké aréně. Nemá náhodou dvojníka, nebo jak to časově zvládá? Popravdě ani nevím, jak to všechno stíhá. (směje se) Má toho tolik, že neví, kam dřív, ale stejně mě vždycky přijede podpořit. A máte pravdu, v nedávno otevřené Horácké aréně se stará o kompletní catering. Neměl bych to asi říkat, ale musím se přiznat – už jsem ochutnal. (usmívá se)
Co vůbec na novou Horáckou arénu říkáte? Nemrzí vás, že si ji zatím nemůžete jako hráč vyzkoušet? Horácká multifunkční aréna se opravdu povedla. Je nádherná uvnitř i zvenku. Měl jsem možnost se podívat i dovnitř a nemám co dodat, je to prostě krásné. Jasně, že mě mrzí, že si arénu zatím nemůžu vyzkoušet na ledě. Ale aspoň mám motivaci pracovat na sobě, abych si tam jednou mohl zahrát.
