Všichni sedíme v horkých křeslech. Nikomu jsem nelezl po zádech, říká trenérský nováček extraligy

Liberecký trenér Jiří Kudrna | Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz

9. září 2025, 9:30

Ondřej Mach

• Extraliga
• Bílí Tygři Liberec

Čtrnáct extraligových lokací, na třech z nich se kormidla chopili debutanti. Do kolonky spadá taky Jiří Kudrna, letitý spolupracovník Patrika Augusty či Filipa Pešána. Liberec stabilně produkuje plejery pro áčko, stejnou filozofii razí u trenérů. „Nebylo to tak, že bych se k tomu upínal, ale nabídka přišla,“ líčí neokoukaný kouč v tuzemském revíru pro web Hokej.cz.

„Velice rychle jsem byl rozmyšlený – zvážil jsem to a přijal ji. Máme za sebou letní přípravu, skoro celé předzávodní období, takže jsem v plném pracovním módu. Hlavu už mám nastavenou na sezonu,“ hoří nedočkavostí 49letý Kudrna.

Povýšení do takové funkce se asi jen těžko odmítá, ne?
Dávalo mi to smysl po všech stránkách, rozhodování bylo rychlé. Člověk se nějakým způsobem vyvíjí, s věkem přichází zkušenosti a nastavení mysli. Od toho hokej děláme, je to krásný sport, každý chce vyhrávat. Podle mě k tomu patří, aby člověk přijímal výzvy. Myslím, že to ode měl dobrý krok.

Jaké pocity se ve vás tedy rozlévají – závazek? Jiný extraligový novic mezi trenéry Michal Broš mi říkal, že to bere jako vstupenku do elitní společnosti.
Když to takhle spolu rozebíráme… Chci říct, že strašně moc respektuji své trenérské kolegy. Jsem jedním ze čtrnácti extraligových koučů, toho si opravdu moc vážím. Kór když vidím, jací trenéři proti nám budou stát. Je to velká pocta, ale na druhou stranu – když děláme hokej na dennodenní bázi, jsme na stadionu, trénujeme, hrajeme zápasy, tak se soustředíte na hru jako takovou. Pořád je to o tom, že chcete vyhrávat a jste do toho ponoření. Ale respekt je určitě i můj případ.

Co se pro vás mění z pohledu day-to-day agendy?
Víte, jak bych to řekl… Tohle je moje sedmá sezona u extraligového týmu, hodně se snažím trávit čas na stadionu, hodně pracuju. Přijde mi, že pořád stejně. Akorát je jasné, že teď bude největší tíha zodpovědnosti na mně. To je zásadní rozdíl. Ale jinak, co se týká objemu práce, je z mého pohledu pořád stejný.

Taháte si pracovní věci domů, nebo zvládnete zmáčknout čudlík a vypnout hlavu?
Většinou odcházím domů až ve chvíli, kdy cítím, že mám práci hotovou. Přicházím domů pozdě večer. Nad hokejem přemýšlím pořád, vždycky se dá něco zlepšit. Takže ano, taky si nosím práci domů, ale když jsme s rodinou, tak se snažím věnovat jí a být myšlenkami s ní. Za mě je to velice důležité. Jako hokejoví trenéři strávíme spoustu času po zimácích, a když jsme doma, tak je fajn se umět trochu oprostit od těch dennodenních věcí. 

Pamatuju si na zhruba rok a půl starý klip, kdy při předkole s Olomoucí burcujete kabinu, že hokej je jenom o fanatismu. Tohle nastavení chcete přenést na hráče?
Chtěl bych říct, že mám na mysli fanatismus ve sportovní terminologii. Je to taková ta posedlost, když tomu sportovec dá všechno, co v něm je a ještě něco navíc. Zažil jsem to i jako hráč. Můžete dobře trénovat, ale když chcete usilovat o nejvyšší mety, tak k tomu patří i to něco navíc. Týmové věci, že tam každý ze sebe vyškrábne o trochu víc. Každý tým, který myslí vysoko, se bez toho neobejde. Tím jsem myslel sportovní fanatismus.

Do jaké škatulky vás jako trenéra šoupnout? Každý má nějaký svůj styl...
Rád bych byl kouč, který v daný okamžik udělá to, co cítí, že je potřeba. Když jsem byl asistent, ať už Patrika Augusty nebo Filipa Pešána, tak jsem do toho čas od času vstoupil motivačně, ale tým potřebuje být nachystaný i po taktické stránce. Na poli sportovní psychologie je z mého pohledu velký prostor pro zlepšení. To je další součást toho všeho. Nechci být jen motivátor, samotná motivace musí vycházet z kluků.

Na loňském media dni mi tehdejší litvínovský kouč Karel Mlejnek říkal, že jako alfu a omegu vidí komunikaci. Souhlasíte?
Přesně tak, je nesmírně důležitá na všech úrovních v celé organizaci. Mezi vedením, trenéry, hráči, a tak dále… Je to velký pracovní kolektiv, v něm je komunikace základ všeho.

Nakolik bude Liberec pod Jiřím Kudrnou jiný než pod Filipem Pešánem nebo pod Patrikem Augustou?
Nechci se schovávat za fráze, ale hokej už je nějakým způsobem vymyšlený. Chceme být aktivní tým, mít dobrý pohyb, s tím souvisí, abychom byli výborně nachystaní fyzicky. Nepříjemní pro každého soupeře, hrát agresivní a bruslivý hokej – tak bychom se chtěli prezentovat. A taky mít nastavenou každodenní kulturu tvrdé práce.

Oba vaši předchůdci patří mezi tuzemskou trenérskou špičku, zejména Filip Pešán je pod Ještědem pojem. Jak vzal, že po něm přebíráte žezlo?
Filip i Patrik mi gratulovali, strašně si toho vážím. Myslím, že není potřeba si myslet, že jsme někde spálili mosty. V trenéřině sedíme všichni v horkých křeslech. Jsem rád, že vztahy máme nadále dobré a korektní. Nikdy jsem to nedělal a nikdy bych to neudělal, abych někam lezl na něčí úkor, někomu po zádech nahoru. Nemám problém v trenérském řemesle přijmout jakoukoliv roli, absolutně mě naplňovalo dělat asistenta Patrikovi i Filipovi. 

Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz

Se současným pobočníkem Davidem Kočím jste najeli na stejnou vlnu?
Koncept hry jsme spolu probírali, po sezoně jsme měli čas se pobavit. Velice brzo jsme zjistili, že máme podobné myšlení. Směr, kterým se chceme vydat, je stejný. Měli jsme okruh kandidátů, ale David se jevil jako nejlepší možnost. Je to poctivý trenér, litvínovské oslabení bylo výborné. Byl vybraný kvůli svým přednostem. Myslím, že naše spolupráce bude fungovat.

Z ofenzivního roje vám pláchly klíčové postavy jako Michal Bulíř, Oscar Flynn nebo Róbert Lantoši...
Věříme, že kluci, co přišli, nahradí ty, co odešli. Nechci to říkat tak, že musí tým táhnout, v tom smyslu – my potřebujeme každého hráče. Každý musí přiložit ruku k dílu, každý je pro nás v sestavě důležitý. Zatím jsme velice spokojení a myslím, že jsme si vybrali výborné hokejisty. Zároveň výborné kluky charakterově.

Loni se vám konstantně lepila smůla na paty ohledně zranění, letos hned zkraje sezony vypadl na delší dobu Tomáš Filippi – jako náhrada se vrátil Jasper Weatherby. 
Zdraví je pro všechny týmy důležitá věc. Extraliga se rozeběhne ve velkém tempu, každý trenér si bude přát, aby jeho mančaft byl zdravý. Jak jsem říkal, chceme, aby každý hráč přispíval k výsledku, takže všechny ztráty jsou pro nás nepříjemné. Jsme nesmírně rádi, že přišel Jasper a Tomášovi přejeme, aby byl co nejrychleji zpátky. 

Jak vlastně vašima očima shrnout uplynulý ročník? Podle Filipa Pešána jste si fyzicky i psychicky sáhli na dno.
Jo, byla to horská dráha. Jenom to dokazuje, jak je liga vyrovnaná. Různé týmy si prošly křivkami nahoru a dolů, byla to velice těžká sezona. Až někdy kolem 49. kola jsme věděli, že jsme bezpečně utekli ze spodku tabulky. Na psychiku to bylo nejen pro nás těžké. 

Existuje klíč, aby se tyhle starosti neopakovaly?
Za mě co nejvyšší konzistence výkonů. Abychom byli stabilní, pokud možno po celou sezonu.

Vyhlásili jste si interně konkrétní metu, kam se chcete vyšplhat?
Hokej všichni hrajeme pro výhry. K play off se tvrdě propracujete přes náročné měsíce, bojuje se o každý bod a všechno úsilí směřujete k němu. Smyslem je vyhrávat, to my chceme, stejně tak se dostat do play off. Jak víme z historie, pak už se může stát cokoliv. Chceme toho být součástí a samozřejmě dojít co nejdál.

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• Bílí Tygři Liberec