Hradecký odchovanec a brankář číslo dva Tomáš Vomáčka zažil svou extraligovou premiéru v dresu Mountfieldu za speciálních okolností – slovenské jedničce týmu Stanislavu Škorvánkovi se v den utkání narodila dcera. Do akce tak šel 27letý trutnovský rodák, jenž s Hradcem získal dva dorostenecké tituly. Počínal si velmi slušně, zapsal třiadvacet zásahů, zneškodnil trestné střílení a pomohl Lvům k cenné výhře 5:2 nad Libercem.
Máte za sebou, po dvou porážkách v řadě, vítězné utkání s Libercem. Jak byste ho zhodnotil? Byl to těžký zápas. Věděli jsme, že s Libercem to nebude lehké, v úterý vyhrál v Pardubicích. Musím smeknout před kluky, nechali na ledě všechno, hráli výborně a dokázali jsme to dovést ke třem bodům.
Pro vás se jednalo o premiérový start v extralize v hradeckém dresu, který jste rovnou okořenil výhrou. Jak jste celé klání a následnou vítěznou děkovačku prožíval? Užil jsem si to moc, hrozně jsem se na to těšil. Samozřejmě jsem rád, že premiéra byla za tři body. Před zápasem jsem vždycky nervózní, ale samozřejmě jsem chtěl pomoct klukům vzadu, a myslím si, že se to povedlo. Užívám si každou děkovačku, takže i tuhle jsem si užil, i když přeci jen o trochu víc – první extraligová byla speciální.
Kdy jste se dozvěděl o tom, že v duelu nastoupíte? Přece jen do hry zasáhly nevšední okolnosti – hradecké jedničce Stanislavu Škorvánkovi se ráno v den utkání narodila dcera… Já už jsem to věděl dlouho. Se Standou se hodně bavíme, věděl jsem, jak to u nich tak nějak vypadá termínově, takže jsem se na zápas připravoval. Ještě jsme si psali ráno před zápasem, kdy psal, že se jim narodila holčička a všechno je v pořádku. Myslím si, že i to nám přidalo trochu motivace k výhře.
„Ještě jsme si psali ráno před zápasem, kdy psal, že se jim narodila holčička a všechno je v pořádku. Myslím si, že i to nám přidalo trochu motivace k výhře."
Tomáš Vomáčka, brankář Mountfieldu HK
Jak celkově probíhá vaše brankářská spolupráce se slovenským reprezentantem? Je super! Myslím si, že oba se posouváme navzájem, což je strašně důležité. Škorvy je hrozně soutěživý a skvělý gólman. Na tréninku se chceme navzájem porážet, ale zároveň mimo led jsme super kamarádi. Ale jak říkám, hlavně mu gratuluju, protože on má v tenhle den největší vítězství.
Ačkoliv vítězství 5:2 vypadá poměrně hladce, střetnutí se lámalo až ve třetí třetině, kdy jste šli do vedení 4:2. Před pojistkou Roberta Kousala do prázdné brány ale Liberec měl k dispozici trestné střílení… Musím říct, že kluci ve třetí třetině hráli suprově, mimo toho gólu a nájezdu tam vlastně skoro nic nebylo. Myslím si, že v posledních deseti minutách jsme je vůbec k ničemu nepustili, což je pro mě super. Vedení o dva góly je zrádné, takže klobouk dolů před tím, jak to odmakali.
Vaším parťákem, který vám tentokrát na střídačce kryl záda, byl další hradecký odchovanec – 21letý Jan Kasal. To je docela speciální, že? Bavili jsme se o tom spolu před zápasem, že to je vtipné, když jdou do zápasu dva brankáři, odchovanci klubu v extralize, a že nevíme, jestli se to někdy stalo. Byli jsme spolu už na přáteláku v Jihlavě, známe se dlouho. Kasy je skvělý kluk a má před sebou velkou budoucnost.
„Hlavně jsem rád, že je všechno v pohodě, když vezmu, odkud jsem přišel. Lidi to vzali, za což jsem rád."
Tomáš Vomáčka, brankář Mountfieldu HK
Pomohla vám snížit nervozitu i podpora domácích fanoušků, kteří vás po příchodu od rivala bez problému přijali? Přece jen po kvalitním zákroku hradecký kotel několikrát vyvolával vaše jméno… Určitě. Hlavně jsem rád, že je všechno v pohodě, když vezmu, odkud jsem přišel. Lidi to vzali, za což jsem rád a doufám, že jsem jim udělal radost. Samozřejmě to je ale jenom jeden zápas, ještě jich bude spousta, takže je potřeba dál pracovat. Je ale super svoje jméno od fanoušků slyšet, obzvlášť doma v Hradci. Je to hezký pocit.
Už jste zmiňoval, že se Stanislavem Škorvánkem jste spolu hodně v kontaktu. Vy byste se podle termínu měl stát otcem přibližně za čtrnáct dnů, probírali jste spolu i tuto záležitost, kterou jste si hezky podobně načasovali? Hodně jsme se o tom bavili, je to sranda. Je to krásné, hokej je jedna věc, ale tohle je věc, která se může podařit jednou za život, což je nádherné. Jak říkám, Škorvy má tu největší výhru – holky jsou zdravé a on je taťka, jsem za něj hrozně rád.
Máte v plánu spolu novou životní kapitolu sdílet? Například, když dva hokejoví brankáři stejného týmu budou naráz vozit dítě v kočárku… Asi nás to za chvíli čeká. (směje se) Budeme bydlet kousek od sebe, takže si myslím, že párkrát třeba na nějaké kafe zajdeme. On bude mít ale náskok, takže mi určitě bude dávat nějaké tipy, co a jak.
Pojďme zpátky k hokeji. Cítil jste velkou úlevu, když jste ve třetí části zneškodnil trestné střílení, což byl jeden z klíčových okamžiků duelu? Okamžitě potom jste vypadal hodně emotivně, svou radost jste dal malou oslavou jasně najevo… Před trestným střílením jsem si říkal, ať nic nedělám, a když to chytím, ať hlavně zůstanu v klidu. Člověka to ale sebere, navíc Lukáš Radil mi před zápasem říkal, že ode mě chce vidět emoce. Takže to bylo i pro něj, i když se prý nekoukal.
Berete to jako vaši nedílnou součást? Přece jen, kdybyste se těmto emocím bránil, nemuselo by to být prospěšné, že? Určitě, někdy to může být na škodu – hned mi proběhlo hlavou, že buly je u nás, Liberec nám dá gól za pět sekund a já budu vypadat jako úplný kašpar. Ale takový já jsem a asi už je pozdě to měnit. (směje se)
„Hned mi proběhlo hlavou, že buly je u nás, Liberec nám dá gól za pět sekund a já budu vypadat jako úplný kašpar."
Tomáš Vomáčka, brankář Mountfieldu HK
V předchozím utkání na ledě Pardubic, i přes výhru 5:4, elitní liberecký útok nebodoval – v tomto utkání však byla první formace Tygrů výrazně nejnebezpečnější. Vnímal jste to stejně? Asi ano. S Kubou Rychlovským jsem vyrůstal ve Vrchlabí, znám ho velmi dobře, s jeho bráchou jsem hrál. Samozřejmě mají šikovné kluky, ale na druhou stranu, kdo v extralize je nemá? Myslím si, že v neděli nás to čeká znova, Plzeň nebude nic jiného. Extraliga je tak vyrovnaná, že člověk musí být připravený na každého, kdo je zrovna na ledě.
Trestného střílení, které jste ve 46. minutě pokryl, se ujal právě Jakub Rychlovský, který vám dříve v utkání už jednu branku, po bekhendovém blafáku, vstřelil, tentokrát však neúspěšně zvolil střelu mezi betony. Počítal jste s touto variantou? Ráno jsme měli s trenéry gólmanů super přípravu na nájezdy, takže jsem tušil, že když pojede z levé strany, tak většinou vystřelí. Doufal jsem tedy, že vystřelí –a zaplaťpánbůh mě to trefilo.
Věříte, že si i po tomto výkonu z pozice brankářské dvojky řeknete o zajímavou porci utkání? Přece jen krýt zády Stanislavu Škorvánkovi, elitnímu ligovému brankáři, není vůbec jednoduchý úkol… Radši bych nepředbíhal, je to jeden zápas. Se Standou máme skvělý vztah. Je jedno, kdo bude chytat, stále se budeme navzájem podporovat. Ve finále bude chytat ten, kdo na tom je lépe, tak to je. Já určitě budu bojovat, ale když bude chytat Standa, budu jeho největší fanoušek.
„Ráno jsme měli s trenéry gólmanů super přípravu na nájezdy, takže jsem tušil, že když pojede z levé strany, tak většinou vystřelí."
Tomáš Vomáčka, brankář Mountfieldu HK
Na začátku září jste nastoupil také v Maxa lize za pražskou Slavii, jaká je tedy vaše aktuální situace ohledně možnosti chytat ve druhé nejvyšší soutěži? Mám vyřízený střídavý start do Slavie, všechno je to ale o potřebách a domluvě. Priorita je pro mě Hradec, na to já se soustředím.
V čem vy osobně vidíte největší rozdíly mezi první a druhou nejvyšší soutěží? Jednoznačně v rychlosti. Asi i předvídaní je v Maxa lize o trochu těžší, občas se tam stane nějaká věc, kterou by člověk třeba tolik nečekal. Je to zase jiný hokej, ale pro mě je dobré, když si můžu jet zachytat, když nechytám tolik tady – zápasy v první lize jsou super v tom, že mě udrží v zápasové kondici.
