Michal Chmel | Foto: Archiv Michala Chmela
18. června 2025, 19:36
Jakub RučKdyž před třinácti lety mířil do mládeže Ambri-Piotty, měl našlápnuto na velkou kariéru. Dnes je ale 29letý brankář Michal Chmel bez angažmá, které po návratu do Česka marně shání. Za sebou má štace v nižších soutěžích ve Švýcarsku, loni vychytal druholigový titul ve Francii. V rozhovoru pro Hokej.cz promluvil i o nevydařené zkoušce v Prostějově, či podmínkách v Mostě.
Jak to probíhá, když jste gólman bez angažmá? Snažíte se nějaké aktivně shánět?
Moje situace je specifická. Tím, že jsem byl dlouhé roky ve Švýcarsku, tak odtamtud stále nabídky na angažmá mám. Jsem i v komunikaci s klubem, se kterým jsem ve Francii vyhrál titul. Veškeré nabídky jsou teď ze zahraničí, ale s manželkou jsme se minulý rok rozhodli, že se chceme vrátit do Čech. Chceme budovat zázemí. Kdybych chtěl, tak bych angažmá měl, ale v zahraničí.
Připadá v úvahu i práce mimo hokej?
Určitě. Už jsem ve fázi, kdy jsem z českého prostředí zklamaný. Za dva roky, co se koukám po českých týmech, jsem nedostal pořádnou nabídku. Proto už aktivně vyhledávám pracovní pozici.
„Za dva roky, co se koukám po českých týmech, jsem nedostal pořádnou nabídku.“
Ale zatím aspoň trénujete děti, že?
Jo, tady v Lovosicích, kde jsem vyrostl, aktivně pomáhám s mládeží. Samozřejmě je to začínající a mladý klub, co má pod sebou jen jednotky trenérů. Potřebuju k tomu i stálé zaměstnání.
Prošel jste si mládeží Litoměřic a Ústí, ale už v raném věku jste se přesunul do Švýcarska. To není úplně běžná cesta, jak jste se tam dostal?
Chytal jsem mladší dorost v Ústí nad Labem, kde se tehdy hrála extraliga, a rodiče nás s bráchou brali k trénerovi Vítězslavu Důmovi. On měl syna ve Švýcarsku – v Ambri-Piottě, kde hrál za dorost. Měli problémy s udržením extraligy, takže trenér sháněl nějakého brankáře. Přes pana Důma se ta informace dostala k mým rodičům, kteří mě posadili do auta a jeli jsme tam na zkoušku, která trvala pár dní. Tehdy se mě ujal pan trenér Martin Novák, který působil u klubové mládeže. Pak mi dali smlouvu. Hradili mi střední školu a k tomu jsem tam hrál hokej.
„Byl jsem tam před více než dvanácti lety a už v té době byl komfort pro mládežnické hráče ve Švýcarsku o parník jinde, než je tady v Česku.“
Předpokládám, že mládežnické podmínky v Ústí nad Labem a Švýcarsku byly nesrovnatelné...
Je to nesrovnatelné. Byl jsem tam před více než dvanácti lety a už v té době byl komfort pro mládežnické hráče ve Švýcarsku o parník jinde, než je tady v Česku. Bylo zařízené stravování, transporty z tréninku na trénink, takže rodiče nemuseli ty děti vozit. Kluci byli svážení z různých míst. Normálně fungovaly malé busy, které kluky svážely na trénink a potom po tréninku domů. V tomhle to bylo úplně něco jiného, hodně mi to otevřelo oči.
Nakoukl jste v Ambri-Piottě do áčka alespoň tak, že jste si s ním zatrénoval?
V áčku jsem byl tři roky napevno jako trénující brankář, ale bohužel musíte mít odehráno pět let v mládeži, abyste dostal švýcarskou licenci. Paradoxně první rok juniorky, kdy jsem měl nejlepší čísla a patřil jsem k nejperspektivnějším gólmanům, jsem nemohl hrát jak v první, tak ve druhé nejvyšší soutěži, protože jsem pořád čekal na tu licenci. To si myslím, že mě zabilo. Kdybych se rozvíjel s chlapama dál... Teď je to normální, že když kluci v sedmnácti, osmnácti vyčnívají, tak se posouvají dál do mužů, zatímco já jsem nemohl.

Michal Chmel | Foto: lhkjestrabi.cz
Po konci v Ambri-Piottě jste si zachytal třeba třetí nebo čtvrtou švýcarskou ligu. Jaká je úroveň? Dá se tam uživit jenom hokejem?
Záleží na týmu. Já jsem po konci profesionálního kontraktu, který jsem měl v Ambri, šel hrát třetí nejvyšší ligu. Tam jsem hrál čistě jenom hokej, ale ta sezona byla de facto jedna z nejhorších. Měli jsme špatný tým, sestoupili jsme a moje čísla nebyla vůbec dobrá. Proto jsem pak šel hrát čtvrtou ligu, která je pro hráče pořád výdělečná. Kluby jim ale zajistí nějakou práci, takže já od roku, kdy jsem šel do čtvrté nejvyšší ligy, vždycky trénoval mládež.
Kluby v nižší soutěži mi paradoxně vytvořily takové podmínky, že jsem tam byl nadmíru spokojený. Spíš mi vadila úroveň hokeje. Bylo mi líto, že hraju takovou ligu. Jinak jsem tam měl nadstandardní podmínky. Třeba lepší než ve druhé nejvyšší lize dva roky zpátky ve Winterthuru.
A jak se váš přestup do druhé nejvyšší soutěže upekl?
Nižší ligu jsem chytal v klubu, který byl jeden z těch horších, takže to do velké míry stálo na mně. A v tom německém kantonu se o mně vědělo, že něco asi chytit umím. Generální manažer na mě měl dobré reference a dal mi šanci. Winterthur byl low budget tým – měli jednoho mladého kluka v bráně, kterého měli půjčeného z nejvyšší soutěže. Já jsem byl hráč klubu, ale s nízkou výplatou.
„Když jsem měl v neděli volný den, šel jsem si přivydělat někam na brigádu, abych byl finančně v pohodě.“
Ve Winterthuru byla sezona úspěšná. Postoupili jste do play off, kde jste měl skvělá čísla...
Myslel jsem, že po téhle sezoně přijde nějaký kontrakt, aby se mi ty roky dřiny konečně vyplatily. Bohužel už jsem byl ve věku, kdy jsem nebyl pro kluby v nejvyšší soutěži perspektivní. Pro kluby ve druhé nejvyšší jsem zase neměl renomé. Po téhle sezoně jsem tak dostal pouze nabídku obnovení smlouvy ve Winterthuru, která nebyla o moc lepší.
Ale ve Winterthuru vás hokej uživil, ne?
Jo, ale byla to asi nejnáročnější sezona, co se týče žití ve Švýcarsku, protože ta liga byla hrozně časově náročná. Abych řekl pravdu, moje výplata byla hodně nízká. Neměl jsem ani bydlení od klubu, takže jsem si ho musel zařídit sám. Dělal jsem jasnou jedničku, takže jsem chytal dva zápasy v týdnu. A když jsem měl v neděli volný den, šel jsem si přivydělat někam na brigádu, abych byl finančně v pohodě.
„Kdybych nechal nezamčené kolo před zimákem, tak vím, že ho tam třeba za dva dny zase najdu.“
A jak vám vyhovoval život ve Švýcarsku?
Mně se tam líbí edukace lidí. Mluví se tam hodně jazyky – já umím díky škole plynule italsky a naučil jsem se ještě anglicky a německy. Vzdělanost toho národa je na vysoké úrovni. Četl jsem rozhovor s Šimonem Hrubcem a můžu ho podepsat. Ve Švýcarsku věci jako nepřejícnost nebo nějaké zlé komentáře u příspěvků nejsou. Taky je tam obrovská bezpečnost. Za těch dvanáct let mě tam nikdo neokradl. Kdybych nechal nezamčené kolo před zimákem, tak vím, že ho tam třeba za dva dny zase najdu.
Měl jste tam i přítelkyni?
Měl jsem tam přítelkyni, teď už manželku. To byl jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli vrátit domů. Já jsem si tam nějakou pozici za ty roky vypracoval, ale pro cizince není vůbec jednoduché prorazit. Manželka je vzdělaná, učí na základní škole. Pro ni tam ale bylo téměř nemožné sehnat práci. Mohla dělat akorát pokojskou nebo noční servis v restauracích, barmanku... To jsme nechtěli, chtěli jsme trávit čas spolu. Hlavně proto jsme se rozhodli vrátit.
„Absolvoval jsem měsíc přípravy a bylo mi slíbeno, že dostanu první tři zápasy, ale odchytal jsem jenom ten první se Zlínem, který jsme vyhráli. Den nato se v kabině objevil Honza Kavan z Brna.“
Poslední sezona začala zkouškou v Prostějově, ale nakonec jste šel chytat do Mostu...
Abych to řekl naplno, rozhodně bych se nevracel do Čech, kdybych měl jít hrát do Mostu. Byl jsem domluvený, že nastoupím v Prostějově, kde jsme se dohodli na dvouměsíční zkoušce s tím, že jsem si sehnal ubytování. Informoval jsem o tom trenéry a všichni věděli, že tomu dávám všechno a jdu do toho s tím, že si na tu zkoušku věřím. Přál jsem si, abych dostal férovou šanci. Za mě jsem ji určitě nedostal. Absolvoval jsem měsíc přípravy a bylo mi slíbeno, že dostanu první tři zápasy, ale odchytal jsem jenom ten první se Zlínem, který jsme vyhráli. Den nato se v kabině objevil Honza Kavan z Brna. Tím mi bylo jasné, že to pro mě končí. Jeho kvality jsou samozřejmě mnohem vyšší než moje. Zpětně to ale cítím jako neférové ze strany vedení. Nebyl jsem o tom ani jednou informovaný. Možná, že kdyby mi to řekli dřív, tak bychom s agentem hledali lepší cestu. Poslední den try outu mi oznámili, že jsem sice pracoval dobře, ale klub se z logických důvodů rozhodl pro ekonomičtější variantu.
Prostějov nakonec nedopadl moc dobře. Sledoval jste jeho působení v Maxa lize?
Jo, to jsem sledoval. (smích)
Takže Most...
Pomocnou ruku po mém konci v Prostějově mi daly Litoměřice, kterých jsem kmenový hráč. Už dva roky jsem se do toho klubu chtěl vrátit, protože bych tam chtěl ukončit kariéru. Ale je to farma Sparty, takže chápu, že tam potřebují mít sparťanské mladíky, což naprosto respektuju. Přesto mi Litoměřice pomohly a vzaly mě do tréninku. Byl jsem tam měsíc čistě jenom v tréninku, mohl jsem si přitom hledat angažmá jinde. Jednoho dne mi po tréninku napsal člověk, co působil ve vedení v Mostě, jestli bych tam nechtěl přijet na zkoušku. Řekl jsem mu, že jasně, že Most mám třicet minut od baráku, takže jsem tam přijel. Bylo mi řečeno, že nejsou spokojení s brankáři. Když jsem přicházel, byl tam jako hlavní trenér pan Růžička, a celou tu anabázi hodnotím negativně. Takové zázemí jsem nezažil ani v těch nižších soutěžích ve Švýcarsku. Most pracoval v rádoby profesionálním režimu – trénovalo se dopoledne, ale kluci se na tréninky nescházeli. Nikdy se pořádně nevědělo, v jaké sestavě se bude hrát. Byla to pro mě hodně těžká zkouška.
„Most pracoval v rádoby profesionálním režimu – trénovalo se dopoledne, ale kluci se na tréninky nescházeli.“
Dokážete porovnat kvalitu české druhé ligy s nižšími soutěžemi ve Švýcarsku?
Přišlo mi, že druhá liga má strašně moc kvalitních ofenzivních hráčů, ale chybí jí systém. Kluci chodí do práce a moc se na systému nepracuje, což mi tam hodně chybělo. Kvalitou tam jsou nadstandardní hráči, kteří by se vyrovnali spodku i vršku druhé švýcarské ligy, ale chybí tomu systém. Je to hrozně otevřený hokej. Určitě je jednodušší chytat druhou nejvyšší švýcarskou ligu než druhou českou.
Sezonu jste zakončil ve druhé francouzské lize, kde jste získal titul s Épinalem. Jak jste si to tam užil?
V Épinalu se mi splnil sen. Byli jsme domluvení, že už ven nepůjdu, ale v Mostě jsem byl opravdu nešťastný. A když mi agent zavolal s touhle možností, tak jsem skoro bez komunikace s kýmkoliv jiným kývl. Seběhlo se to strašně rychle. Klub mě uvolnil a já jsem byl do týdne od nabídky na tréninku. Přijel jsem tam v pátek, ani jsem neabsolvoval trénink a hned v sobotu jsem odchytal první vítězný zápas.
Ve Francii samozřejmě není hokej sport číslo jedna. Jak lidé ve třicetitisícovém městě prožívali zisk titulu?
Bylo to neskutečné, nevěřil jsem vlastním očím. Připomnělo mi to Ambri-Piottu, když jsem byl ještě mladý. Tam bylo padesát zápasů v řadě vyprodáno, město tím žilo a fanoušci byli neuvěřitelní. Tohle zažít je fakt splněný sen pro hokejistu. Celá naše cesta k titulu byla magická. Ani ta liga nebyla špatná. Je hodně postavená na cizincích z Kanady, Švédska nebo Slovenska. Épinal si mě získal a bude navždy v mém srdci, bylo to tam skvělé. Moc jim děkuju.
„Jsem rád, že jsem mohl zažít titul. Jestli to takhle má skončit, jsem s tím smířený.“
Takže kdybyste se nechtěl usadit v Česku, zůstal byste tam?
Jo, ale s manželkou teď budujeme domov. Máme tady v Česku spoustu závazků. Nikdy neříkej nikdy, s klubem jsem pořád v kontaktu, ale přál bych si zůstat v Česku.
A věříte, že nějaká nabídka ještě přijde?
Upřímně už nevěřím. Naplno si hledám práci, abych nebyl závislý na telefonátu od agenta, že se někdo slitoval. Pochopil jsem, že na tomhle trhu nejsem pro týmy atraktivní zboží. Určitě už se nechci nikde doprošovat. Jsem rád, že jsem mohl zažít titul. Jestli to takhle má skončit, jsem s tím smířený.
Máte rozmyšlené, co chcete dělat po definitivním konci kariéry?
Ano, mám teď naplánované nějaké schůzky. Chtěl bych ale pořád zůstat v hokeji. Myslím si, že by člověk měl dělat to, co umí nejvíc.

Oslavy titulu v Épinalu | Foto: Archiv Michala Chmela
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: tym@redakce.hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: podpora@hokejka.cz