Ujčík si na Sala ohromně věřil

Vedle Milana Hniličky, který odchytal vynikající zápas a pochytal i samostatné nájezdy, byl druhým mužem zápasu Viktor Ujčík, osmadvacetiletý křídelní útočník pražské Slavie, který se v pravém momentu ukázal jako muž bez nervů. Nejprve dokázal v 52. minutě vyrovnat na 2:2 a vrátit na české hokejky naději k postupu a pak ve čtvrté sérii rozhodl ranou do horního růžku samostatné nájezdy. "Věděl jsem dopředu, co budu dělat a jenom si říkal: Hlavně ať při té penaltě zachovám klid. Chtěl jsem si gólmana připravit dolů, což se mi podařilo. Salo podle mě čekal ránu mezi nohy, protože v tu chvíli, kdy jsem střílel, scvakával betony a odkryl celý vršek branky. Díval jsem se na červené světlo, abych viděl, že to byl opravdu gól," vybavuje si Viktor Ujčík rozhodující moment zápasu. "Padlo mu to vedle ramena přímo do víka," dodává.

Po něm jedoucí Fredrik Modin nastřelil břevno a mohla propuknout česká radost. Kanonýr pražské Slavie si připsal pátou a šestou trefu na mistrovství světa a jenom potvrzuje svou formu ze závěru sezóny. "Hodně jsem si věřil a byl jsem celkem klidný. Když jsem jel penaltu na Slavii v semifinále se Vsetínem, tak se mi víc klepaly nohy. Trenér určil kdo pojede. Hlavně jsme říkali, ať tam dá praváky. Praváci mají obrovskou výhodu proti gólmanovi. 1:0 bylo jistý. To byl Prochy. Šlo o to, kdo dá druhý gól a hlavně, aby Hnilda pochytal zbývající penalty." Věřit si začal po vyrovnávací brance: "Sebevědomí mi zvedla dorážka na 2:2. To už si člověk řekne, že musí mít štěstí, když se k němu vykutálí puk," říká spokojený střelec zápasu.

Kromě první penalty ostatní švédské neviděl: "Na nájezdy jsem se nedíval. Viděl jsem první a Hnilda dostal gól. Říkal jsem si, musím něco změnit a pak to už pokaždé vyšlo. Koukal jsem do ledu, snad jsem i zavíral oči a říkal jsem si: nedá, nedá. Když nedal, tak kluci začali řvát," popisuje, jak se orientoval ve vývoji série. Ke své neméně důležité trefě na 2:2 podotýká: "Vyrovnávací branka byla otázkou štěstí. Čája tam odvedl výbornou práci. Zavezl puk ze středního pásma a dokázal i vystřelit. Navíc toho beka odvezl do brankoviště, takže tam gólmanovi vznikl trochu zmatek a začal puk hledat. V tu chvíli jsem si říkal, že by mohl vyjet ke mně. Najednou jsem viděl, že se ke mně kutálí, vystřelil jsem a bylo to tam."

Za stavu 1:2 to s českými ambicemi nevypadalo nejlépe. Do konce zbývalo sedmnáct minut a Švédové hráli výborně. "O čase člověk nepřemýšlí. Švédové byli v tu chvíli vynikající. Ale když dali vedoucí gól, přestali hrát. Kdyby hráli pořád aktivní hokej jako do branky na 2:1 a šli by po nás jako od začátku, nepustili by nás do šancí, které jsme si potom vypracovali. Místo toho se zatáhli a vycítili jsme šanci vyrovnat a spadlo to tam." Švédům pravděpodobně docházely v závěru síly. "Možná to nemohli vydržet, ale hráli perfektně. Mají k tomu vynikající fyzické parametry. Obdivuju naše beky, že je dokáží odstavit od puků. Jsou to samé obrovské postavy, dokáží si puk dobře pokrýt tělem a když je člověk nechce faulovat, je velký kumšt jim odebrat puk," vzdává hold české defenzívě Ujčík.

Milan Hnilička sice pustil první penaltu, ale dál byl, i díky Modinovu břevnu, neprůstřelný. "Byla to první penalta. Gólman je taky člověk a možná byl při té první trochu nervózní. Navíc mu to dobře naznačil. Hnilda se v tu chvíli pohnul a už byl bez šance, protože byl hodně před bránou," popisuje první penaltu. Po té poslední naopak mohla propuknout nevázaná česká radost: "Finále je tady, teď jenom to dotáhnout do konce," ulevuje si Ujčík. Kde se v českém týmu bere ta obrovská vnitřní síla v klíčových momentech utkání, je obdivuhodné. "Byla to záležitost vůle a hlavně hlavy. Všichni jsme věřili, že tady v semifinále neskončíme. Nervózní jsme byli. Hráli vynikajícím způsobem. Hlavně v první třetině nás tam dost mydlili, že jsme chvilkami jenom koukali. Štěstí se ale vždy přikloní na stranu toho, kdo hodně chce. Neříkám, že by Švédové ne chtěli, ale byla tu jedna otázka, kde bereme to štěstí. Asi opravdu: Pán Bůh je Čech," směje se Ujčík, který však po zápase uznal, že Švédové byli vynikajícím soupeřem: "Moc jsem se jim do obličeje nedíval. Dneska vyhrál šťastnější, ne lepší. Dokážu se vžít do jejich pocitů. Určitě cítí velké zklamání a smůlu."

JaM, Hannover