Adam Titlbach | Foto: HC Škoda Plzeň
Ve WHL měl přes půl bodu na zápas, výkony během tří sezon ve Vancouveru jej vynesly až do kádru stříbrné dvacítky. Teď přišel čas k návratu tam, odkud jako dorostenec odcházel. „S vedením jsem neustále udržoval vztahy. I kvůli tomu jsem se rozhodl pro Plzeň,“ říká Adam Titlbach.
útočník, 20 let
Pocity hráčů i fanoušků v Plzni musí být zatím pozitivní, v Lize mistrů jste ještě neprohráli.
Jsem rád, že jsem zpátky v Česku blízko rodině, cítím se dobře. Příprava ale byla výživná, deset týdnů tvrdé dřiny. V Plzni pod panem Snopkem je příprava na jedné z nejvyšších úrovní, za to jsem rád.
Jak vidíte svoji roli v mančaftu?
Věřím, že mám velkou šanci vybojovat místo v kádru. Svou pozici si musím vydřít, nikdo nedostane nic zadarmo. Musím makat víc než ostatní, posouvat se sestavou a ukázat, co ve mně je.
Na západní pobřeží jste odcházel už v sedmnácti letech. Bylo to tehdy velké dilema?
Rozhodl jsem se pro Kanadu. Nemůžu říct, jestli to bylo správné nebo špatné rozhodnutí. Třeba jsem se mohl chytit v Plzni a hrát rovnou extraligu. Ale já se nerad koukám do minulosti. Prostě to takhle asi mělo být. Moje kariéra teď sice záleží na tom, jak budu produktivní, ale samozřejmě to není jenom o bodech. Chci hrát i oslabení a další herní situace. Prostě všechno, co půjde.
Jaký je zatím přechod mezi dospělé?
Největší rozdíl je výška soupeřů. Obzvlášť v Plzni máme dost vysoké beky, takže na tréninku pociťuju, že musím být obezřetnější a předvídat, co se bude dít. Souboje jsou náročnější, ale rychlostně už to není takový rozdíl.
„Souboje jsou náročnější, ale rychlostně už to není takový rozdíl.“
Měříte zhruba 175 centimetrů...
Určitě by pomohlo, kdybych měl pár centimetrů navíc. Obzvlášť extraliga je hodně o vysokých hráčích. Ale i my malí se dokážeme prosadit, jen musíme víc makat. Mám výhodu, že jsem o trošku rychlejší. Musím být chytřejší, pořád o krok napřed a v soubojích šikovnější. Nemá cenu se hrnout do soubojů s mohutnějšími kluky za každou cenu, přetlačovaná u mantinelu nejde vyhrát.

Adam Titlbach | Foto: HC Škoda Plzeň
Jiné jsou i rozměry kluziště. Jak se vám daří si zvyknout?
Bavili jsme se o tom s kluky v kabině a shodli jsme se, že nechápeme, proč nejsou všude stejné rozměry. Dávalo by to největší smysl. Ale takhle je to nastavené a musíme se s tím vypořádat. Zas takový rozdíl to ve výsledku není, pořád jde o hokej. A pokud jsi dobrý na velkém hřišti, budeš dobrý i na malém.
S plzeňským odchovancem a kamarádem Adamem Benákem jste v kontaktu?
Jsem rád, že se mu takhle daří. Určitě má velkou šanci se prosadit. Taky jsem měl možnost jít na univerzitu, ale po třech letech v juniorce jsem chtěl jít do chlapského hokeje. Tenhle velký krok mě lákal. Navíc jsem chtěl jít domů.
„Taky jsem měl možnost jít na univerzitu, ale po třech letech v juniorce jsem chtěl jít do chlapského hokeje.“
Přemýšlel jste o NCAA alespoň chvíli?
Byla to jedna z variant, ale vyžadovali by po mně, abych tam minimálně další dva nebo tři roky byl. Navíc abych dostal stipendium, musel bych tam strávit celé čtyři roky.
Máte za sebou stříbro z Hlinka Gretzky Cupu, ale taky z posledních dvacítek. Je ten turnaj stále v živé paměti?
Byl to největší zážitek v kariéře. Zatím. Budu na to vzpomínat moc rád. Cítil jsem se skvěle a těší mě, že jsem mohl ukázat, čeho jsem schopný.
Co vám celkově přinesly tři roky v zámoří?
Všichni jsou tam rychlejší, navíc malé rozměry hřiště. Na nic tam není čas, musím být o dva kroky napřed. Trénování je taky úplně jiné. Dalo mi to větší rozhled na svět. A vztahy. Byl jsem celkem ve třech rodinách. První rok nebyl ideální, naopak ten poslední jsem měl úplně nejlepší rodinu, kterou jsem mohl mít. Doteď udržujeme kontakt, bydlel jsem přímo ve Vancouveru, což bylo moc fajn. Několikrát jsme se byli podívat i na zápase NHL.
„WHL? Malé hřiště a všichni jsou rychlejší, nemáte čas. Trénování je taky úplně jiné. Přineslo mi to i větší rozhled a nové vztahy.“
Jak jste zámořské působení dokázal skloubit se školou?
Konečně jsem udělal maturitu, to byl po konci sezony můj největší cíl. Rodině mě do toho tlačili, i díky nim jsem to zvládnul. Distanční výuka není žádná sranda. Někteří učitelé mi vycházeli vstříc, jiní tolik ne. Záleží hlavně na domluvě.
Ve Vancouveru jste se trochu minuli s Adamem Novotný, Věříte mu, že má na NHL?
Adam má vysoké ambice. Je velký a silový, takže má velkou šanci se tam dostat a probojovat. Hrát za Canucks v podmínkách nejlepší ligy na světě musí být neuvěřitelné…
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: tym@redakce.hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: podpora@hokejka.cz