Straka nechal Špačka na samotce

(HELSINKY, od našeho zvláštního zpravodaje) Martin Straka v hokeji hodně dokázal, ale přehnanou ješitností netrpí. Původně měl být kapitánem českého týmu on. S céčkem nastoupil v přípravných zápasech v Prostějově proti Slovensku a s Ruskem v Českých Budějovicích. Mezitím vypadlo v zámoří z play off Toronto a Robert Reichel slíbil, že přiletí. Když se Straky večer před odletem na šampionát trenéři zeptali, jestli by mu nevadilo, kdyby kapitánství přenechal Reichlovi, útočník Pittsburghu bez váhání souhlasil.

„Je mi to úplně jedno,“ říká bezelstně. „Alby už v té pozici byl, a vedl si úspěšně, několikrát vyhrál zlato. Lepšího kapitána jsme ani nemohli mít. Už z toho důvodu bylo správné, že to dali právě jemu. Navíc v mužstvu není jen on, nýbrž taky já, Jarda Špaček nebo třeba i „Bóža“ Modrý, který taky řekne svoje, David Výborný nebo kluci z české ligy rovněž vědí, co se sluší. Pokud vidíme, že to situace vyžaduje, musí někdo zvýšit hlas, domluvit mužstvu. Ale ne za každou cenu, musí se vycítit ten správný okamžik. Zároveň by se nikdo neměl stydět a dusit to v sobě, když má potřebu něco povědět. Robert v tomhle zkušenosti má. Je to člověk na správném místě.“

Zlatý medailista z olympiády v Naganu startoval na mistrovství světa naposledy v roce 1994. Příležitost vrátit se naskytla už loni, ovšem ve Strakově případě pouze teoretická. Pittsburgh sice po jedenácti letech nepostoupil do play off, on sám však prožíval zřejmě nejhorší období svojí kariéry. Zlomenina holenní kosti ho vyřadila na téměř celou sezonu. Nestihl další olympiádu ani šampionát. Na ten se dostal až letos.

„Věděl jsem dopředu, že do play off nepostoupíme a těšil se. Když má člověk dost času jako já, může si všechno pořádně rozmyslet, zvážit a pak už se připravuje, aby dorazil v co nejlepší formě. Já jsem poslední týden nebo dva v podstatě obětoval mistrovství světa a byl přesvědčený, že na turnaj chci určitě jet a že pro to udělám úplně všechno. Já se na druhou stranu nedivím klukům, co vypadnou z play off a někdo pak jede, druhý ne. Chápu je. Oni pořád věří, že půjdou dál, jenže najednou jsou venku a teď se mají přešaltovat zase na mistrovství světa. Někdo je zraněný, někdo utahaný. Proto třeba napřed něco slíbí a pak odmítnou, poněvadž jsou zklamaní, do ničeho nemají chuť. Když se s tím hlavně psychicky nedokáží vyrovnat, je lepší zůstat doma a nikam nejezdit,“ přemítá Straka.  

Do Reichlova příchodu patřil k nejostřílenějším hráčům v mužstvu, ačkoli od poslední zkušenosti s mezinárodním ledem ho dělí pět roků a od poslední účasti na šampionátu málem dvakrát tolik. „Co se změnilo? Tohle je můj první turnaj, kde se hraje bez střední čáry. Taky jsem byl tenkrát mladej kluk. Teď jsou tady jiní, já už se pomalu řadím mezi nejstarší, což je hrůza. Ale čas se nedá zastavit.“

S některými spoluhráči se znal, s jinými se seznamoval za pochodu. „Byli jsme společně nějakou dobu na soustředění, pokecáme spolu v kabině nebo třeba na snídani. Poznáváme se, pár kluků jsem potkal třeba v NHL nebo v létě v Čechách, další jsem viděl poprvé. Ale nebyl žádný problém.“ Potíže nenastaly ani v tom, že by někoho mladšího musel on sám nebo jiný usměrňovat. „Všichni jsme profesionálové. Za komunistů nebo třeba ještě na začátku devadesátých let chtěl každý druhému vykládat, co by měl dělat. Dneska už ti kluci sami vědí, co potřebují pro co nejlepší výkon. Když třeba chodím trénovat v Plzni, vidím, jak druzí makají, nakládají si navíc. Řekl bych, že někdy je spíš potřeba ty mladé kluky během zápasu v kabině uklidnit. Na takové úrovni se nemusí zvyšovat hlas. Zatím.“

Na pokoji bydlí Straka s Jaroslavem Modrým, se kterým hrál už ve výběru dvacetiletých. V sezoně 1995-96 se spolu ještě potkali v Ottawě. Jeho současný spolubydlící během soustředění sdílel místnost s Jaroslavem Bednářem, který se však do konečné sestavy nevešel. Straka zase měl cimru s Jaroslavem Špačkem. „Ale se Špáďou se nedá spát, protože děsně chrápe. Řekl jsem, že to tak dál nejde a domluvil se s Bóžou. Špágr dostal samotku, poněvadž s ním by nevydržel nikdo.“

Vždycky večer před zápasem však sednou společně na pokoji a dají partičku karet, než by se courali někde venku. Po utkání se Slovinskem se podívali i do české restaurace Hádanka v centru Helsinek. „Každý ví, co se sluší. Nikdo nevytáhne patnáct piv, aby se pak dva dny nemohl hýbat. Dají se dvě a domů. Teď plánujeme, že zajdeme na suši. Objevili jsme totiž japonskou hospodu,“ libuje si Straka.

Také on byl spokojený, že úvodní střetnutí zvládl český tým celkem slušně. „Začátek vždycky bývá důležitý. Nechali jsme se vyloučit, oni pak zlobili, vytvořili si šance. Zaplať pánbůh, že dal Radim Vrbata první gól, potom přišly další. Tahle mužstva dovedou potrápit, když jim dáte čichnout. Nemusejí vyhrát, ale mohou zlobit až do konce nebo někoho zranit. Takže jsme rádi, že ten zápas máme za sebou a doufám, že to takhle půjde dál.“

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• Mistrovství světa