Pět minut s Jágrem, prosím

Z plakátů po celé Praze shlíží tvář Michala Supa. Kapitánské céčko na dresu nosí Martin Straka. Asistenty Jaroslav Špaček a Martin Ručinský. Ani v bodování zámořské NHL nebyl nejúspěšnějším Čechem. Přesto je Jaromír Jágr na šampionátu nejžádanější, nejvyhledávanější a nejostřeji sledovaný. Kdyby si snad někdo nedokázal vybavit jméno žádného českého hráče, na dvaatřicetiletého útočníka si vzpomene vždycky. Sám však tolik vyčnívat nechce.

 Ještě než stačil Jágr přiletět ze Severní Ameriky, měl jen od českých médií na dvacet žádostí o exkluzivní rozhovor. Uspořádal tiskovou konferenci s tím, že samostatně interview poskytovat nebude. Na nic jiného by mu nezbyl čas a on přece jen přiletěl z trochu jiného důvodu.

Jágra chce vyzpovídat každý. „Stačí pět minut,“ žádají novináři, rozhlasoví a televizní reportéři po každém zápase i tréninku . A nejen po nich. Individuálně to možné není. Ale aspoň se zkusili zeptat. Žurnalisté ze zemí zvyklých uznávat sportovní megahvězdy chápou, že Jágr potřebuje svůj klid. Neradi, ale poměrně rychle. S ostatními to bývá horší. Nerespektují nepsané mdohody ani soukromí. Zkouší různé okliky, výhybky, přítelíčkování. Případně usilují hned na několika frontách.

Ještě před zahájením šampionátu proběhl v kabině českého týmu jakýsi den otevřených dveří. Štáb režiséra Igora Chauna zavřel Jágra do jedné z odpočíváren. Točili dokument k opeře Nagano, o které se teď mluví snad stejně často jako o české hokejové ikoně. S úlovkem byli spokojeni. „Nenapsali ani esemesku, kde by poděkovali,“ řekl Marián Jelínek, hráčův osobní kouč a konzultant reprezentačního trenéra, jenž setkání zprostředkoval.

Na mistrovství světa ve Švédsku před dvěma lety byl Jágr kapitánem národního týmu. V domácím prostředí takovou úlohu nepřijal. Nestal se ani jedním ze zástupců. „Mluvil jsem o tom s trenérem. Oba víme, že pro mě bude lepší, když se budu soustředit pouze na hokej. Týmu pak budu nejvíc prospěšný,“ oznámil na vysvětlenou.

Hokej je kolektivní hra a jeden hráč mužstvo sám nespasí. Jako osoba si Jágr nepřeje trčet vysoko nad ostatními. A tak za novináři chodí nepravidelně. Do zóny pro rozhovory je zván denně. Přijde mu ovšem až nespravedlivé, že by se všechno mělo točit kolem něj. A tak se snaží mluvit v míře, v jaké sám uzná za vhodné, ve chvílích, kdy má pocit, že by měl co říci.

V Deníku Sport otiskli tabulku, kdy Jágr předstoupil před média. Byla malinko nepřesná. Ovšem hlavně chyběl přehled, kolik času u novinářů strávil. Místo po deseti minutách odchází po půlhodině. Když ještě během přípravy v letadle na zápas do Moskvy musel splnit povinnost směrem k mediálnímu partnerovi šampionátu, omlouval se, že porušil předsevzetí nedávat rozhovory.

Obrovská publicita je Jágrovým údělem od chvíle, kdy naskočil do NHL. Za těch čtrnáct let se s ní naučil žít a poznal, jak se s ní vyrovnávat. Kvalitních hráčů se letos v mužstvu sešlo dost. Přesto mají novináři pořád největší zájem o Jágra. Vysvětlují ho zájmem čtenářů a posluchačů. Je nejlépe placeným hráčem světa, vítězem olympijského zlata z Nagana, na mistrovství světa nehrál často, navíc letos se šampionát koná doma. Kdyby ovšem třeba pravidelně pořádal tiskové konference, zajisté se také najde někdo, komu by to také připadalo zvláštní. Možná dokonce podezřelé. Neprospělo by to ani atmosféře v mužstvu.

Hokejový fanoušek hltá každou Jágrovu hlášku stejně jako jeho filigránské kousky na ledě. Ne všichni se k němu mohou dostat ve stejnou chvíli. Otázky se tedy často opakují: Jaké je nastoupit na šampionátu před vlastním publikem, zda si připouští tlak, kdo je největší favorit. Jágr se snaží odpovídat trpělivě a všem. Každému se však zavděčit nemůže. Kdyby přijal každou žádost o rozhovor, pak mu snad ani nezbyde čas ani na další zálibu, kterou má po hokeji nejraději – na dobrý spánek.

Share on Facebook Share on Twitter