David Pastrňák | Foto: YouTube 7 pádů Honzy Dědka
„V Česku je mi přes léto krásně, vždycky si to užívám. Vím, že to je krátké, ale atmosféra doma je jedinečná,“ vzkázal David Pastrňák na úvod velmi odlehčeného rozhovoru v talkshow 7 pádů Honzy Dědka.
útočník, 30 let
„Vždycky jsem chtěl být gólman, ale neměli jsme peníze na takovou výstroj. Táta hrával hokej, nakonec byl i trenér. Bylo mi asi šestnáct, když jsme si dali trénink. Běhal jsem po té Karviné, do schodů… Po třiceti minutách jsem schválně spadl, abych nemusel už pokračovat. Ale táta mi dal důležitou radu, že pokud to chci někam dotáhnout, musím pořádně makat,“ prozradil Pastrňák něco ze svého dospívání.
„Klobouk dolů před mámou, jaký mi dělala servis. Na druhou stranu já jsem skoro nebyl doma! Všude jsem přespával u kamarádů. A prostě jsem hrál hokej. A chodil do školy, když to vyšlo… V šestnácti už jsem třeba věděl, že půjdu do Švédska. A tak máma přišla s tím, že by bylo dobré, kdybych šel na zkoušku sám bydlet do Třince. A to bylo něco! Davídek byl v sedmém nebi,“ pobavil celý sál.
„Trénink jsem nikdy nevynechal, školu občas ano… Ale jsem vděčný, že mohu dělat něco, co miluju, a živit se tím,“ přiznává.
„V mládí jsem skoro nebyl doma! Všude jsem přespával u kamarádů. A prostě jsem hrál hokej, nebo lítal venku.“
Skvěle naladěný Pasta ještě během léta popisoval Janu Dědkovi i další milé historky z rodinného zázemí. „Brácha și místo hokeje vybral fotbal, navíc jako obránce… Je těžký prosadit se tam! Ale on to zkusil a nevyšlo mu to. Teď je policajt.“
K dobru dal i historku, jak Davidova maminka měla našetřené peníze na autoškolu jeho bratra. Ale peníze nakonec dala na hokejový kemp, kde si šikovného útočníka všimli skauti Södertälje.
„A brášule byl bez řidičáku. Ale to je jedno, stejně jsme neměli auto, tak na co by mu byl!“ pobavil Pastrňák celý sál. Vzpomněl i na první drahou věc, kterou Marcele Pastrňákové pořídil z vlastních peněz.
„Když jsi draftovaný, dostaneš sportovní věci od klubu. Takže jsem nosil batoh s logem Bostonu, který jsem na draftu vyfasoval, přišel mi parádní. Ale Milan Lucic hned spustil: Co to je?? Tašku z draftu nosit nebudeš! Jdeme nakupovat. Takže mě vyloženě donutil si v osmnácti letech koupit drahou tašku. Na konci léta jsem tedy ještě mámě koupil šálu jako krásný dárek. Místo toho jsem dostal facku – brečela, že je to zbytečně moc drahé.“
A co první gól v NHL? „Tomu říkám šťouchané brambory, jak jsem do toho píchnul," směje se Pasta.
„Prvnímu gólu v NHL říkám šťouchané brambory.“
„Hráli jsme ve Philadelphii odpolední utkání – v NHL se lítá na zápas den dopředu a po zápase většinou hned zpátky. Máma tehdy byla v Bostonu. Dal jsem první gól, poznal jsem se s Krejčou (Davidem Krejčím), který byl můj hokejový idol. On shodou okolností měl také rodiče v Bostonu. Říkám: Mami, jdeme na večeři to oslavit! Já jsem se jí ale nemohl dovolat. Gól už dávno pořádně oslavili společně s rodiči Davida Krejčího, mamku jsem ani nemohl dostat domů."
A oslavy MS 2024? „Já to slavil nejdýl. S kapitánem Červusem. Týden," spustil Pastrňák. „Pro mě to bylo strašně náročné emocionálně – přijel jsem zraněný, moc se mi nedařilo. Jakmile jsem dal gól, všechno ze mě spadlo."
„Takže jsem si koupil paruku, mikinu, vousy, šel jsem do svojí hospody, kam chodím, když jsem v Česku normálně. A byl jsem tam i s maminkou svojí. Nikdo nás nepoznal!“
A vysvětlil i něco z hokejového zákulisí: „V Americe jsi celý rok bez českého jídla a hlavně piva. Teď přijedu do Česka a těšil jsem se na kachnu a pořádně studenou, hezky načepovanou Plzeň. Teď přijedu a spoluhráči říkat: Tady nemůžeš nikam chodit, všude tě poznají. Všichni byli pečliví doma, zůstávali na hotelu. Já říkám: Musím, prostě musím aspoň první den. Takže jsem si koupil paruku, mikinu, vousy, šel jsem do svojí hospody, kam chodím, když jsem v Česku normálně. A byl jsem tam i s maminkou svojí. Nikdo nás nepoznal! Dal jsem si čtyři piva. Strašně jsem si ty dvě hodiny užil. I s fanoušky!"
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: tym@redakce.hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: podpora@hokejka.cz