Kanaďan Zach Senyshyn je možná nejzajímavější letní posilou hokejové Olomouce. V roce 2015 si ho vybral Boston v prvním kole draftu. Jenže nenaplnil očekávání, do NHL se neprosadil a po šesti letech soužení na farmě se vydal do Evropy. Nově bude své umění chtít oprášit a ukázat na Hané.
Draft do NHL 2015. První volba padá na hvězdného Connora McDavida, po něm jsou zvoleni budoucí superhvězdy Jack Eichel, Mitchell Marner, Zach Werenski nebo Mikko Rantanen. Pozice 13, 14 a 15 má zarezervované Boston. Volí nejprve beka Jakuba Zbořila, útočníka Jakea DeBruska a dalšího forvarda Zacha Senyshyna. Tomu ale nakonec u Bruins pšenka nepokvete.
Během šesti let snažení dostal k dispozici jen 14 zápasů a po šesti sezonách ho Boston vyměnil do Ottawy. Za Senators ve svém rodném městě odehrál další dva duely a po následující sezoně na farmě odešel do Evropy. „Ničeho nelituji, pracoval jsem na sto procent. I tak jsem hrdý na to, co jsem dokázal,“ hlásí Zach Senyshyn, nová posila hokejové Olomouce.
Zachu, jak se seběhl váš přesun do Olomouce po sezoně, kterou jste rozdělil mezi německý Schwenningen a slovenskou Žilinu? Byl jsem v kontaktu s Olomoucí už loni, když jsem odcházel z DEL. Tehdy to sice nevyšlo, ale jednání na mě udělalo dobrý dojem. Sezona pro mě neskončila dobře, neodehrál jsem toho tolik, kolik bych chtěl. Ale byl jsem rád, že jsme se brzy k jednání s Olomoucí vrátili. Slyšel jsem o celém klubu jen to nejlepší, hlavně o fanoušcích a o tom, jak tady mají lidé hokej rádi. Takže jsem moc rád, že se všechno podařilo dotáhnout.
Jaký na vás zatím město a klub udělaly dojem? Beru to jako skvělý nový začátek. Jsem tu asi týden a půl s manželkou a s naším psem. Když jsme se procházeli městem, moc se mi líbilo. Hrozně jsem se těšil na kabinu a na kluky v týmu a velmi rychle jsem poznal, jak si jsou blízcí. Vždycky je důležité mít dobré spoluhráče a vytvořit dobrý kolektiv a zatím to tak na mě působí. Už za těch pár úvodních chvil jsem se s některými kluky skamarádil.
„Evropské hokejové publikum je úžasné a už se nemůžu dočkat na fanoušky tady v Olomouci. Je to úplně něco jiného než v Americe.“
Zach Senyshyn, útočník HC Olomouc
Jak se cítíte na začátku přípravy v novém prostředí? Vyhovuje mi, že ještě před startem přípravných zápasů jsem se seznámil s trenéry a poznal jejich styl. Je super začít se vším takhle brzy, pořádně se nachystat, rozjezdit nohy. A taky se se vším dokonale seznámit a díky tomu mít co nejjednodušší přechod do nového prostředí. Opravdu se na následující sezonu těším. Věřím, že to bude velké a že budeme mít skvělý tým.
Adaptoval jste se za tři sezony v německé DEL na evropský styl hokeje? Jak dlouho to člověku zabere? Hraje se tady trochu jinak a asi každému chvíli trvá, než si na to zvykne. U mě to bylo stejné, ať už v Německu, na Slovensku nebo teď v Česku. Ale věřím ve své schopnosti a doufám, že co nejdřív začnu dávat góly a tím týmu i svému sebevědomí co nejvíce pomůžu. Vím, že v české extralize se hodně brání, takže budu muset využít své rychlosti a dovedností, abych byl platný i v defenzívě. Budu se prostě snažit být co nejlepším spoluhráčem a pomáhat, jak jen nejlépe to půjde.
Na druhou stranu, na evropské fanoušky, plný kotel a chorály si člověk zvykne lehce, že? Ve Schweninngenu jsme měli skvělé fanoušky, bez debat. Celkově je evropské hokejové publikum úžasné a už se nemůžu dočkat na fanoušky tady v Olomouci. Je to úplně něco jiného než v Americe. V AHL jsou občas velké stadiony, ale na některé z nich skoro nikdo nechodí. Takže hrajete před prázdnými tribunami ve velkých tichých budovách. Pro mě osobně je hraní před fanoušky v Evropě opravdovým oživením kariéry. Být tahounem týmu a vnímat lidi, kteří vám to vrací, kteří hlasitě skandují a kterým opravdu záleží na jejich týmu. To pro mě bylo skvělé osvěžení a užívám si každou minutu.
„Podle mě hraju mnohem líp, když mi je chladno. Takže si rozhodně na zimu na stadionu nebudu stěžovat.“
Zach Senyshyn, útočník HC Olomouc
A co evropský život? Jak se vám na starém kontinentě líbí a co vám nejvíc chybí? S manželkou si život v Evropě moc užíváme. Mám rád evropskou kulturu, rádi tu chodíme do restaurací a na procházky. Líbilo se nám v Německu a zatím se nám moc líbí i v Olomouci. Nebudu přehánět, když řeknu, že je to jedno z nejhezčích měst, ve kterých jsem byl. Jediné, co mi v Evropě chybí, je moje rodina v Ottawě. Nejvíc možná můj malý synovec, ale samozřejmě rodiče, moje sestra, švagr, všichni. Na druhou stranu rozhodně mi nechybí kanadské počasí.
Na to si jistě v lednu na olomouckém zimáku vzpomenete, věřte mi. To je v pohodě, když hraju, mám rád, když je zima. Podle mě hraju mnohem líp, když mi je chladno. Takže si rozhodně na zimu na stadionu nebudu stěžovat. Podle mě jsem si vybral ideální místo a věřím, že mi to přinese štěstí.
V Bostonu jste se v průběhu kariéry potkal s českými hráči. Co vám o své vlasti řekli? S Kubou Laukem i Kubou Zbořilem jsem se o Česku hodně bavil a vyprávěli mi jen ty nejlepší věci. A taky moc dobře vím, že olomouckou legendou je David Krejčí. Takže jsem fakt moc rád, že tu můžu být osobně. A už teď vím, že se moje žena strašně těší na místní vánoční trhy.
„Jsem pyšný na to, co se mi povedlo. Být draftován tak vysoko a odehrát nějaké zápasy NHL je podle mě i tak neuvěřitelný úspěch.“
Zach Senyshyn, útočník HC Olomouc
Co byste ideálně chtěl olomouckému týmu a české extralize přinést? V týmu máme skvělé hráče a mým úkolem je jim co nejvíce pomoct. Ať už to bude jakkoliv. Ale kdybych měl mluvit o svých silných stránkách, určitě to je střílení gólů, šikovné ruce a rychlost. Vždycky jsem býval tím, který toho v týmu najezdil nejvíc a který bruslil nejrychleji. V tomhle aspektu můžu udělat největší rozdíl, pořádně to rozhýbat třeba při přečíslení nebo v protiakcích. Ale rychlost můžete využít mnoha různými způsoby. A já jsem opravdu ochotný dělat cokoliv, když to pomůže týmu.
Jak často jako někdejší patnáctka draftu slýcháte, že to byl špatný výběr? Že jste nenaplnil očekávání a že se klub prostě spletl? Podle mě je vždycky lepší se dívat dopředu než zpátky. V Bostonu jsme měli skvělý tým, který došel až do finále Stanley Cupu. Soupiska byla nabušená k prasknutí. No a když vás sedm let v řadě z kempu pošlou zase dolů, je strašně těžké se prosadit. A postupem času začnou vytahovat zpátky nahoru mladší hráče, než jste vy. Prostě se to celé nesešlo, asi vedení hledalo nakonec někoho jiného, než jsem byl já.
Když se za vaším bojem o NHL ohlédnete, jaké to ve vás zanechává pocity? Rozhodně ničeho nelituju. Opravdu jsem dělal všechno, co jsem mohl, pracoval jsem na sto procent. A když jsem hrál v AHL, snažil jsem se být co nejlepším mentorem mladším klukům, kteří přicházeli. Jsem pyšný na to, co se mi povedlo. Zahrál jsem si nejlepší ligu světa, a nakonec jsem měl možnost hrát i za klub v mém domovském městě, Ottawě. Samozřejmě si člověk říká, že v NHL toho mohl odehrát a dokázat víc, zůstat tam déle. Ale být draftován tak vysoko a odehrát nějaké ty zápasy je podle mě i tak neuvěřitelný úspěch. Snažím se na to dívat pozitivně, a to mi pomáhá se posouvat.
„Ztím se nám s manželkou v Olomouci moc líbí. Nebudu přehánět, když řeknu, že je to jedno z nejhezčích měst, ve kterých jsem byl.“
Zach Senyshyn, útočník HC Olomouc
Udělal byste něco jinak? Leda tak dávat góly v každém zápase (směje se). Kdyby to šlo, tak jsem to samozřejmě dělal. Ale vždycky jsem na led šel s úsměvem a tvrdě jsem pracoval. Pořád. Nevyšlo to, ale jsem pyšný na to, co jsem dokázal a nelituju ničeho, co se stalo.
Jaké jsou vaše cíle a ambice teď, ve vaší čtvrté sezoně v Evropě? Co vás žene dopředu? Nerad se svazuju nějakými dlouhodobými cíli, snažím se koukat jen pár měsíců vpřed. Teď mě zajímá jen to, jak se co nejlépe nachystat na nadcházející sezonu. Soustředím se na to, abych byl co nejlépe připravený. Prostě jdu krok za krokem. A taky jsem postupem let zjistil, že se mi daří mnohem víc, když se zaměřuju na cíle celého týmu, ne na své vlastní. Loni Olomouc skončila dvanáctá a mým hlavním cílem je to, abychom byli v tabulce mnohem výš. Když se na to budu soustředit, pomůže to i mě osobně a mým výkonům. A navíc, když jde člověk do úplně nového prostředí, do nové ligy a nového stylu hokeje, je vlastně dost nerealistické si dávat nějaké individuální cíle. A když si budu dávat ty krátkodobé, nakonec mi to pomůže i v širším měřítku.
