Dorost Karlových Varů má za sebou start sezony jako z pohádky. Tedy z takové, v které nechybí gólové hody, dvouciferné výhry a euforie. A právě zde se po loňském přestupu z Plzně zařadil mezi ofenzivní tahouny Eliáš Matoušek, který nastřílel v úvodních sedmi zápasech dvanáct branek.
Eliáši, jaký je pro vás start letošní sezony? Začátek je většinou těžší. Já si ale myslím, že jsem do sezony vletěl celkem dobrým způsobem. V prvních zápasech padlo dost gólů, porazili jsme Chomutov vysoko 10:1 a Liberec 14:2, zabodoval jsem a byl to skvělý pocit se hned takhle na začátku sezony nastartovat. Zatím se mi daří a budu se snažit to udržet.
Vašemu týmu se ale ofenzivně daří i nadále. V čem je klíč? Snažíme se hrát týmově. Přejeme si navzájem, snažíme se dělat to, co nám trenér říká, a pomáhat gólmanovi. A vychází to. Určitě jsme ale nečekali, že hned ze startu nasázíme soupeřům tolik gólů. Ty týmy navíc hrály v plné sestavě, a my jsme přesto byli schopni jim nasázet tolik gólů. Všechny nás to mile potěšilo, naposledy se takhle dařilo, ať už týmově, nebo mně osobně, během minulého play off, kdy jsme nakonec vyhráli mistrovský titul.
„Teď je dobře, že jsme minulý týden zápas proti Mladé Boleslavi prohráli, protože jsme se zase probrali.“
Eliáš Matoušek
Takže vlastně navazujete na to, kde jste skončili? Ano, je to tak (usmívá se). Snažíme se navázat, chceme všechno vyhrát a být zase mistři.
A jaká je nálada v kabině? Je to i podobná euforie? Euforie to po těch úvodních zápasech byla neskutečná, i když s tou po loňském play off se to zatím srovnávat nedá. Když se vyhraje titul, tak je to něco nepopsatelného. Ten moment, kdy zazní poslední siréna, se podle mě nedá srovnávat s ničím jiným… Teď je ale dobře, že jsme minulý týden zápas proti Mladé Boleslavi prohráli, protože jsme se zase probrali. Není to jenom o tom, že budeme pořád vyhrávat. Trošku jsme se vrátili zpátky na zem. Víme, že nás každý tým chce porazit, a taky víme, že nesmíme přestat makat a musíme furt dřít.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Vy jste i při týmovém výkonu v ofenzivě vyčníval. Jaká je vaše role? Už od doby, kdy jsem minulý rok přišel do Karlových Varů, mám roli střelce. Mým úkolem je střílet góly a mám u sebe taky skvělé spoluhráče, kteří mi dokáží skvěle přihrát. Moje práce už pak jenom zakončit, což se zatím daří.
Vnímáte nějaký tlak? Ať už v osobní, nebo týmové rovině. Já osobně zatím tlak nevnímám a myslím si, že kluci taky ne. Nicméně očekávám, že v průběhu sezony to v nějaké podobě přijde. Závazek tam ale určitě je, chceme obhájit titul a znovu oslavit to, že jsme mistři České republiky. Budeme dělat maximum pro to, abychom se dostali do finále, a tam to urvali.
Už jste zmínil, že jste do Karlových Varů přestoupil minulý rok, jak jste tu změnu prožíval? Když jsem přestoupil do Varů, tak jsem se bohužel zranil na reprezentaci v Kravařích. Snažil jsem se ale být s kluky co nejvíc, i když ze začátku bylo trošku těžší zapadnou do kolektivu. Později jsme se ale víc seznámili a už jsem se v kabině cítil jako doma. Všechno bylo fajn a jsem rád, že jsem změnil prostředí k lepšímu.
„Já jsem takový, že v novém prostředí jsem většinou hodně tichý. Z trenérů jsem znal jenom pana Tomáše Andryse a hodně mi v této situaci pomohlo se s ním pobavit.“
Eliáš Matoušek
Co bylo nejtěžší? Nejtěžší pro mě byla kompletní změna prostředí a seznámení se s novými lidmi. Některé kluky jsem znal z reprezentace, ale byli tam ještě i starší hráči ročníku 2008 a většinu kabiny jsem prostě neznal. Já jsem navíc takový, že v novém prostředí jsem většinou hodně tichý. Z trenérů jsem znal jenom pana Tomáše Andryse a hodně mi v této situaci pomohlo se s ním pobavit. Věděl, jakou mám roli v týmu, a kluci to pak začali brát taky. Začali mě vnímat jako svého spoluhráče a postupně jsme si sedli. Vlastně teď ani nedokážu říct, čím to začalo, nebo kde byl ten zlom, kdy to do sebe všechno zapadlo.
Proč jste se vlastně rozhodl pro změnu? V Plzni se odehrály nějaké nepříjemné situace, dostal jsem lepší nabídku od Varů, a když už jsem byl v dorostu, tak jsem si řekl, že za tou lepší nabídkou půjdu. Hodně v tom hrál roli také kolektiv.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Cítil jste poté nějakou rivalitu? Nejdříve se mi do Varů nechtělo, protože bydlím v Plzni a byl jsem doma. A když už jsem přestoupil, tak bylo těžké proti Plzni hrát. My jsme je navíc schytali v semifinále play off. První zápas se hrál v Plzni, přišla se podívat spousta lidí, hrát proti bývalým spoluhráčům bylo i emočně náročné a nepříjemné, protože věděli, jak mě dokáží vyprovokovat a co nemám rád. Když jsem proti nim hrál první zápasy, tak to nebylo vůbec příjemné, ale kluci mi hodně pomohli. Říkali mi, ať kašlu na to, že jsem za někoho předtím hrál, protože teď jsem Varák. A povedlo se to. Jsem za to rád, teď to beru jako normální zápas.
Stále bydlíte v Plzni? V Plzni mám stále školu, téměř na každý trénink dojíždím. Taky mám ale ve Varech zařízené to, že můžu kdykoliv přespat na intru. Většinou se ale snažím jezdit do Plzně, protože je lepší se vyspat doma.
„Říkali mi, ať kašlu na to, že jsem za někoho předtím hrál, protože teď jsem Varák. A povedlo se to.“
Eliáš Matoušek o podpoře od spoluhráčů
Není pro vás dojíždění náročné? První měsíc, kdy jsem jezdil to Varů, to bylo otravné a náročné. Každý den strávím v autě dvě nebo dvě a půl hodiny jen cestou tam a zpátky. Teď už to ale beru jako denní rutinu a nevnímám to.
Jak řešíte dopravu? Jezdím s rodiči autem, autobusem jsem zatím ještě nejel, ale vím, že na to taky někdy dojde (směje se).
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Rodiče jsou nedílnou součástí vaší hokejové kariéry, jak oni změnu vnímali? Už když jsem byl v deváté třídě, tak rodiče chtěli a přišli s tím, abych z Plzně odešel. Já jsem se rozhodl, že ještě nějakou dobu zůstanu, ale pak se odehrály situace, po kterých jsem se i já rozhodl odejít. Oznámil jsem jim, že bych chtěl změnit klub, a oni byli vlastně šťastní, že to slyšeli. Z dojíždění samozřejmě prvotně úplně nadšení nebyli, ale postupem času si také zvykli a jsou rádi, že jsem tam, kde jsem. Ve Varech mám kolem sebe fajn lidi, fajn kolektiv a myslím si, že rodiče tam taky zapadli skvěle.
Když se ohlédnete za tou dobou, kterou už jste v novém týmu strávil, v čem vám to nejvíce prospělo? (přemýšlí) Určitě mi to prospělo v tom být samostatnější, umět se sám o sebe lépe postarat. Už jen tím, že když přespávám na intru, tak si musím zajistit stravu, jít si nakoupit věci, které potřebuju. Jsem určitě samostatnější a myslím si, že mi to pomůže určitě v dalších podobných věcech pomůže ještě i v budoucnu.
Šel jste do Varů i s nějakými konkrétními cíli? Můj cíl je dostat se do zámoří a společně s agenty jsme viděli, že Vary jsou pro splnění tohoto cíle určitě lepší cesta. Samozřejmě nevím, jak to bude příští rok, jestli se někam dostanu, nebo ne, ale kdyby to nevyšlo, tak určitě rád zůstanu ve Varech.
„Ve Varech mám kolem sebe fajn lidi, fajn kolektiv a myslím si, že rodiče tam taky zapadli skvěle.“
Eliáš Matoušek
V A-týmu nyní zaujal Petr Tomek, co na jeho výkon říkáte? Když si vezmete, že jsem s ním minulý rok hrál a byl to můj kapitán a najednou ho vidíte zářit v áčku, tak je to nevěřitelné. Už je to vlastně takový vzor, který se dokáže, i se svým výškovým handicapem, prosadit v extralize. Vůbec se nebál a je skvělé se na něj dívat.
Je v organizaci vidět propojení mezi kategoriemi? Určitě ano. Vary chtějí talentované kluky posouvat do vyšších ročníků, aby si zvykali na tvrdší hokej, což pak využijí nejen tady v Česku při přechodu do starší kategorie, ale třeba také v reprezentaci nebo zahraničí, kde se hraje zase trošku jinak. Určitě je na to tady brán velký ohled a je velmi podporován rozvoj jednotlivých hráčů, ve vyšších kategoriích je to mnohdy stavěno i před týmový úspěch, což je pro nás něco neuvěřitelného. Doufám, že taky někdy během této sezony dostanu příležitost zahrát si v juniorce, nebo třeba příští rok v áčku. Je to ale ještě hodně daleko a musím pro to udělat maximum, abych si tuhle šanci zasloužil. Je to jen dřina, nic jiného v tom není.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Co pro vás znamená maximum? Zlepšovat věci, ve kterých jsem dobrý, a hlavně se posouvat ve věcech, v kterých mám ještě nějaké rezervy. Odmakat každou vteřinu tréninku i zápasu na sto procent a věřit trenérům, kteří se mnou pracují a ví, co je pro mě nejlepší. Je potřeba na sobě stále dřít. I když se mi teď daří, tak nesmím přestat makat a musím udělat všechno pro to, abych se mohl podívat třeba do reprezentace nebo ke staršímu ročníku. Jsem rád, že jsem tam, kde jsem, a že mi Vary dávají takové příležitosti.
