Kouč juniorských mistrů: Čekali jsme na facky. Tihle kluci byli fantastičtí

René Mucha (druhý zleva) s mistrovským pohárem | Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz

Třetí finále za poslední čtyři sezony, druhé zlato za poslední tři roky. Takovou vizitkou se nyní může chlubit trenér třineckých juniorů René Mucha, jenž dovedl mladé Oceláře na vrchol po ztrátě pouhých dvou zápasů v celém play off. Obě zaváhání přišla ve finále s Pardubicemi a tým si nimi vždy poradil, proto se vrátil na republikový trůn.

Nakonec se vám povedlo to, o co jste celý rok usilovali. Jak se cítíte?
Je to úleva, to musím říct každopádně. V posledním domácím utkání bylo vidět, že klukům po druhém obdrženém gólu spadly hlavy a nevěřili si, že by to mohli dotáhnout. V Pardubicích jsme ale byli v domácím prostředí, přijelo spoustu rodičů a bylo je slyšet. Od prvního střídání, kdy jsme trefili tyčku, si myslím, že jsme si za tím šli a zaslouženě vyhráli.

Jako by váš tým potřeboval ve finále schytat ne jednu, ale dvě facky. Ta první přišla hned na úvod, ta druhá právě v pátém utkání. To je ale součástí mládežnického hokeje a vy jste se z obou facek zvedli, viďte?
Určitě, poučili jsme se. Musím říct, že kluci výborně reagovali na naše hodnocení. Bylo krátké, netahali jsme to po nějakých dlouhých schůzkách, ale spíš jsme si řekli jenom pár věcí. Kluci si byli vědomi těch situací a v sobotu to kompletně zúročili.

Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz

+33

Najednou to byl zase plně koncentrovaný tým, který si šel za úspěchem.
Musím s vámi souhlasit. Navíc to bylo i o podpoře a práci kluků, kteří zrovna nehráli. Třeba nenaskočili do play off, ale zasloužili se o to, že jsme do něj šli z druhého místa, a odehráli výbornou sezonu. Někdy pro nás bylo těžké udělat ten cut a rozhodnout, kdo se zrovna nedostane do sestavy, ale kluci to vzali fantasticky. Trénovali do poslední chvíle a byli nachystaní. Někteří se nakonec dostali do finálové série a odvděčili se nám za to.

Dvě série jste přešly beze ztráty utkání, ale Pardubice ve finále vám už zatopily. Přitom měly odehráno o sedm zápasů víc a zdálo se, že už budou vyždímané, ale nebyly. Souhlasíte?
Rozhodně nebyly! Viděli jste to i v posledním zápase. Za stavu 1:3 šly do šesti a pořád měly sílu, šly po nás. Ta série byla výborná. Byla i férová, neviděl jsem žádný brutální zákrok, z čehož mám velkou radost. Myslím si, že v ní byly vidět i krásné situace a pro všechny kluky z obou týmů byla odměna, že jsme byli v televizi.

Titul vám dochytal Matyáš Javorek. Upřímně: Neměl jste ani maličký strach, jak to zvládne, když už neměl parťáka, se kterým strávil celou sezonu?
Víte, strach... My jsme před to byli defakto hozeni. Věděli jsme, že ta situace může nastat, proto jsme ho nechali chytat třetí zápas v Mladé Boleslavi. Stejně jako čtvrté utkání finále, když jsme vedli 2:1 na zápasy. Popral se s tím výborně, i když tam měl na závěr pár kravinek. My ho známe, on je toho schopný vždycky (směje se).

Extraligu jste vyhráli znovu po dvou letech. Jak se z vašeho pohledu dají oba tituly srovnat? Zase přišlo pár hráčů z Maxa ligy, kteří vám přinesli zkušenosti...
Asi řeknu, že to nebylo podobné. Letos jsme až do finále procházeli sériemi celkem hladce, tým si věřil, ale čekali jsme právě na ty facky, co jste říkal. Vždycky čekáte, jak na ně tým zareaguje, jestli bude schopen přepnout, něco změnit do dalšího utkání nebo během samotného utkání. Musím říct, že tihle kluci byli výborní.

Třinec slaví juniorský titul počtvrté z posledních devíti sezon. To už o něčem musí svědčit.
Tohle je odměna pro kompletně celou organizaci. Od vedení, přes trenéry A-týmu, ve kterém se někteří hráči objevují, i přes trenéry v partnerském Frýdku-Místku. Každopádně vůbec nemůžeme zapomínat na trenéry mládežnických kategorií, pod kterými tihle kluci odehráli dřívější sezony. Nemůžeme zapomenout na celý realizační tým, který s námi byl v Pardubicích, i na ty, kdo tam nebyli – Michala Papaje a kondičáka Standu Synčáka, ti dva taky odvedli fantastickou práci. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl.

Bylo pro vás jedním z klíčů k úspěchu udržet hráče ve vysokém tempu a nasazení jak při trénincích, tak při zápasech? Zvlášť když se mluví o slabé úrovni juniorské extraligy.
Lehkých zápasů moc nebylo. Musím ale říct, že to máme trošku jinak než některé další týmy v republice: Někdy musíte skousnout to, že jdete do utkání s takovou sestavou a další den s úplně jinou. Není to tak, že máte pokaždé stejný výborný tým a nemusíte nic měnit. S trenéry Pardubic jsme se shodli, že to je kumšt. Právě při těch změnách v týmu ale poznáváme charaktery kluků, jakmile se jim najednou mění role v týmu. Tihle kluci fakt odvedli fantastickou práci.

René Mucha při sprše od hráčů | Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz

Určitá proměnlivost se týkala i postu kapitána. Adam Ošmera jednak v části sezony chyběl kvůli zdravotním potížím a potom nehrál ve finále tři zápasy. Po návratu už neměl céčko on, ale Pavel Průšek. Co se za tím skrývalo?
Adam neměl lehkou sezonu, na druhou stranu klobouk dolů před ním. Díky tomu, že jsme měli velký počet obránců, musím říct, že jsme na něj v některých chvílích vyvíjeli větší tlak než na útočníky. Nakonec jsme udělali tuhle změnu, on věděl proč a přijmul ji. Jakmile se blížíla ta chvíle, kdy se Dominick Byrtus přesune do reprezentace, tak věděl, že jde na jeho post, a zase se o to popral. Já si myslím, že jsme sice na konci měli jednoho s céčkem na hrudi, ale ve finále jsme měli dva kapitány, a proto byl tým tak silný.

A ještě slůvko k Adamu Cedzovi. Nebyl jediný, kdo odehrál čtyři juniorská play off, ale on je odehrál velkolepě. Teď už se definitivně loučí.
Adam je fantastický člověk. Vynikající. I když nemá žádné céčko nebo áčko, na tým přenáší svoje charisma. To nemá každý. On je ten zabiják. On jde do zápasu a ví, že to na něm stojí. Chce zápas rozhodnout pro tým, ne sám za sebe. Proto je tam, kde je. Hrozně bych mu přál, aby se v seniorském hokeji ještě posunul.

Zlatá medaile třineckých juniorů | Foto: Lukáš Filipec, hcocelari.cz

Share on Facebook Share on Twitter

• Mládež
• KB extraliga juniorů
• J Třinec