Na území Havířova působilo v minulosti několik hokejových klubů. Zřejmě nejstarší z nich vznikl v původně samostatné Prostřední Suché. Kluziště míval v místech dnešního fotbalového stadionu a pod názvem Baník Suchá (případně Baník Havířov-Suchá) to nejvýše dotáhl v sezoně 1963/64, kdy si zahrál II. ligu, ale v roce 1969 svou činnost ukončil.
Přibližně od poloviny 50. let, tedy v době samotného založení zcela nového města Havířov, působil v areálu pod letním kinem klub RH (Rudá Hvězda) Havířov. I ten si zahrál v letech 1960-62 II. ligu, ale poté se jeho hráči přesunuli do Baníku Suchá.
Přímým předchůdcem současného HC AZ Havířov je tak klub, který vznikl už v roce 1928 v Lazích, které jsou dnes součástí města Orlová. Zpočátku se zde hokejisté scházeli pod širým nebem na zamrzlém rybníku Liberďáku, který měl z několika nabízejících se vodních ploch nejvhodnější rozměry. Hráči se nejprve poctivě věnovali tréninku bruslení i nácviku pravidel nové, v té době do Evropy Kanaďany přivezené hry. Většina hráčů, která po práci této zábavě holdovala, pracovala na šachtě Nová Jáma (později Důl Lazy či Antonín Zápotocký). Proto záhy došlo ke změně kluziště – rybník Panský stav (Panščok) ležel totiž hned vedle šachty.
V roce 1931 došlo k registraci hokejového klubu zastřešeného Klubem českých turistů – nesl název KČT Lazy. V té době se nový klub také přihlásil do slezské hokejové župy, kterou hrály například Vítkovice nebo Třinec. Byla to soutěž naprosto závislá na počasí, ale hrálo se už na upraveném ledě s mantinely a umělým osvětlením. Lazy hrály župní přebor až do roku 1939, kdy byly organizované soutěže v regionu přerušeny druhou světovou válkou. K obnovení činnosti klubu došlo až na podzim 1945.
V Lazích klub působil až do poloviny 60. let a postupně se prokousával nižšími soutěžemi „vzhůru“. Zpočátku hrál okresní soutěž, později krajskou soutěž a nakonec oblastní přebor. A to nejdříve jako Sokol Lazy a později Baník Zápotocký. A právě spojení s Dolem Antonín Zápotocký rozhodlo o jeho finančním zajištění také další budoucnosti. Vedení dolu finančně chod klubu dotovalo (hráči nebyli profesionály, ale zaměstnanci šachty a dostávali mzdy) a když v roce 1966 TJ Důl Antonín Zápotocký, přenesla svou hlavní činnost do nově vybudovaného města Havířov, přejmenovala se na TJ AZ Havířov.
Samotný Havířov (budovaný od r. 1947 jako zcela nové sídliště pro rodiny pracovníků v těžkém průmyslu Ostravska) byl městem vyhlášen až v roce 1955, ale v polovině 60. let už měl přes 70 tisíc obyvatel a poskytl tak pro rozvoj hokeje velmi dobré podmínky. Především to byla dostatečná členská základna (město se postupně zaplňovalo mladými rodinami s dětmi a tak začal vzkvétat mládežnický hokej) a také zázemí. První dva roky hrál ještě AZ na přírodním kluzišti v areálu Odborného učiliště Dolu Antonín Zápotocký, ale už v roce 1968 byl postaven moderní zimní stadion.
Ve stejném roce tento pozitivní vývoj ještě umocnil i velký sportovní úspěch a to postup do Národní hokejové ligy (tehdy 2. nejvyšší soutěže v Československu). Tu hrál AZ čtyři sezony, ale pak byl při reorganizaci přeřazen do II. národní hokejové ligy, v níž působil, s výjimkou let 1979 – 1983, kdy sestoupil do krajského přeboru, až do počátku 90. let. V roce 1992 se totiž podařilo to, o co usilovalo několik generací havířovských hráčů – postoupit do I. ligy. Tým vyhrál suverénně svou základní skupinu C a první byl i v souboji s Havlíčkovým Brodem, Přerovem a Žďárem nad Sázavou ve finálové skupině II. ligy. O rok později končí sponzoring Dolu Lazy (zpět přejmenován z Dolu Antonína Zápotockého). Novými sponzory se stávají město a místní podnikatelé, a klub nese název HC Havířov. Klub působil ve druhé nejvyšší soutěži, obvykle ve středu tabulky, až do roku 1999. Pak převzal extraligovou licenci od Opavy a mohl chystat kádr pro nejvyšší soutěž.
Havířovský hokej působil v nejvyšší soutěži celkem čtyři sezony. Za celou dobu bojů mezi elitou se však nepodařilo sehnat opravdu silného sponzora. Rozpočet byl každoročně zajišťován ze zdrojů menších a středních sponzorů a hokej na vysoké úrovni se mohl hrát také díky pomoci města. Tým (od roku 2001 HC Panthers Havířov) se v úvodních dvou ročnících umístil na předposlední příčce a nejlepší sezona byla 2001-02 – to klub skončil jedenáctý. Postup do play off se tedy nepodařil, klub však také nemusel bojovat o záchranu. To přišlo až ve výsledkově tragické sezoně 2002-03, kdy Havířov získal v základní části pouhých 20 bodů. Následně nezvládl baráž s Kladnem a sestoupil opět do první ligy.
Tam Pantheři působili od podzimu 2003 do ledna 2010. Nejlepšího výsledku v první lize pak Havířovští dosáhli v sezoně 2005-06, kdy po pátém místě v základní části ve čtvrtfinále vyřadili favorizovanou Kometu Brno a nestačili až v semifinále na Mladou Boleslav. Konečná bronzová příčka byla velkým úspěchem. V následujících třech sezonách se tým pohyboval kolem desátého místa. V sezoně 2009-10 se většinu ročníku přetahoval o to nemít černého Petra se Šumperkem. Začátkem kalendářního roku 2010 však vyvrcholily finanční potíže klubu a ten 8. ledna odstoupil z dalších prvoligových bojů.
Na jaře 2010 šla bývalá společnost provozující hokej v Havířově do konkurzu. V létě tohoto roku potom začala skupina lidí okolo Martina Potočného, Jaroslava Mrowiece a Jana Peterka připravovat vznik nového klubu, který následně pod historickým názvem AZ Havířov nastoupil do druhé ligy. Profesionálně vedený klub si brzy získal přízeň fanoušků a sponzorů. Úspěšnou cestu premiérovou sezonou 2010-11, mezi jejíž vrcholy patří dva vyprodané derby zápasy (5.000 diváků!) s Orlovou, zakončil, po výborném 3. místě v tabulce, poněkud nešťastným vyřazením ve čtvrtfinále play off s Novým Jičínem. Hned v další sezoně však AZ vyhrál jak dlouhodobou část východní skupiny 2. ligy, tak celé play off a postoupil do baráže, v níž skončil o jediný bod za pozicí zajišťující postup do 1. ligy. Následující sezona ale už byla pro havířovské hokejisty postupová. Opět vyhráli play off své skupiny 2. ligy a v následné baráži si už po pěti zápasech suverénně zajistili postup o patro výš.
Nováčkovskou prvoligovou sezonu 2013-14 zvládli hokejisté AZetu na výbornou. Poté co se v soutěži rozkoukali, vytvořili z domácího ledu téměř nedobytnou tvrz a přidávali i body z venkovních zápasů. Základní část soutěže ukončili na skvělém 6. místě tabulky, což znamenalo postup do play off. V něm sice vypadli ve čtvrtfinále s favorizovanou Duklou Jihlava, ale za předvedené výkony sklízeli oprávněně pochvaly. Ve své druhé prvoligové sezoně klub navázal na tu předchozí. Opět skončil po základní části na skvělém 6. místě a suveréně postoupil do play off. I tentokrát však vypadl hned ve čtvrtfinále, tentokrát s Třebíčí.
Třetí sezóna v první lize, po umístění na 7. místě po základní části, přinesla pro Havířov novinku v podobě účasti v předkole play off. V něm si AZet poradil hladce 3:0 na zápasy s Litoměřicemi a postoupil do čtvrtfinále. Soupeřem, stejně jako v první sezóně, mu v něm byla Jihlava a poprvé v novodobé historii dokázal jedno utkání vyhrát. Celkově se však rozloučil se sezonou po porážce 1:4. V sezoně 2016-17 se, díky až 12. místu po základní části, klubu do play off nepodařilo postoupit. Hned v následující sezoně se však díky 7. příčce opět AZ vyřazovacích bojů účastnil a vypadl ve čtvrtfinále 1:4 na zápasy s Českými Budějovicemi. V následující jubilejní sezoně 2018-19, v níž mj. oslavil 90 let od svého založení, zopakoval tým, i přes velkou obměnu a omlazení kádru, své nejlepší umístění a předvedl své nejlepší play off. Po základní části totiž skončil šestý a v play off zdatně potrápil favorizované Č. Budějovice, kterým podlehl 2:4 na zápasy. V sezoně 2019-20, s podobně mladým týmem, v němž převažovali odchovanci, se AZ umístil po základní části dokonce na 5. příčce! Toto své nové maximum se chystal ještě posunout v play off, to se ale kvůli pandemii Covid-19 neuskutečnilo.
AZ skončil v sezoně 2021-22 na předposledním 16. místě znamenajícím pád do 2. ligy. Klub po této sezoně převzalo nové vedení v čele s Petrem Malířem, Matúšem Szilágyim a Rostislavem Silným. Ve druhé lize klub působil čtyři sezony, třikrát se dostal až do ligového finále. Poprvé podlehl Chomutovu, podruhé Táboru, postup se mu podařil až na třetí pokus, kdy v nervydrásajícím finále udolal Prostějov. Lukáš Bednář o postupu rozhodl gólem v prodloužení sedmého utkání.
Do sezony 2026/27 vstupuje havířovský klub jako účastník Maxa ligy.
Výsledky od roku 2000:
2000-01 (extraliga): 13. místo
2001-02 (extraliga): 11. místo
2002-03 (extraliga): 14. místo (baráž s Kladnem 2:4, sestup)
2003-04 (1. liga): 10. místo
2004-05 (1. liga): 10. místo
2005-06 (1. liga): 3. místo (ZČ 5. místo, semifinále s Mladou Boleslaví 0:3)
2006-07 (1. liga): 10. místo
2007-08 (1. liga): 9. místo (ZČ – Východ 3. místo, předkolo s Havlíčkovým Brodem 1:3)
2008-09 (1. liga): 11. místo (ZČ 10. místo, předkolo s Jihlavou 1:3)
2009-10 (1. liga): 16. místo (play out nehráli, odstoupili ze soutěže)
2010-11 (2. liga): 5. místo (ZČ 2. místo, čtvrtfinále s Novým Jičínem 1:2)
2011-12 (2. liga): 1. místo (ZČ 1. místo, finále s Karvinou 3:1, baráž o 1. ligu 3. místo)
2012-13 (2. liga): 1. místo (ZČ 2. místo, finále s Karvinou 3:2, baráž o 1. ligu 2. místo, postup)
2013-14 (1. liga): 6. místo (ZČ 6. místo, čtvrtfinále s Jihlavou 0:4)
2014-15 (1. liga): 6. místo (ZČ 6. místo, čtvrtfinále s Třebíčí 0:4)
2015-16 (1. liga): 8. místo (ZČ 7. místo, čtvrtfinále s Jihlavou 1:4)
2016-17 (1. liga): 12. místo
2017-18 (1. liga): 7. místo (ZČ 7. místo, čtvrtfinále s Českými Budějovicemi 1:4)
2018-19 (1. liga): 6. místo (ZČ 6. místo, čtvrtfinále s Českými Budějovicemi 2:4)
2019-20 (1. liga): 5. místo (play off se nehrálo z důvodu pandemie covid-19)
2020-21 (1. liga): 13. místo
2021-22 (1. liga): 16. místo (sestup do 2. ligy)
2022-23 (2. liga): 5. místo (ZČ – Východ 4. místo, čtvrtfinále s Vyškovem 0:3)
2023-24 (2. liga): 2. místo (ZČ – Východ 1. místo, finále s Chomutovem 3:4)
2024-25 (2. liga): 2. místo (ZČ – Východ 1. místo, finále s Táborem 1:4)
2025-26 (2. liga): 1. místo (ZČ – Východ 1. místo, finále s Prostějovem 4:3, postup)
Trenéři od roku 2010:
2010-11: Jan Daneček a Stanislav Sztefek
2011-12: Jan Daneček a Stanislav Sztefek
2012-13: Tomáš Potěšil a Stanislav Sztefek
2013-14: Jan Daneček a Stanislav Sztefek
2014-15: Jan Daneček a Tomáš Potěšil
2015-16: Štefan Mikeš a Martin Janeček
2016-17: Štefan Mikeš a Martin Janeček / Martin Janeček a Patrik Rimmel
2017-18: Martin Janeček a Vojtěch Csabi / Jiří Režnar, Vojtěch Csabi a Patrik Rimmel
2018-19: Jiří Režnar a Patrik Rimmel
2019-20: Jiří Režnar a Patrik Rimmel
2020-21: Jiří Režnar a Pavel Zdráhal
2021-22: Jiří Režnar a Pavel Zdráhal / Aleš Flašar a Petr Sikora / Tomáš Potěšil a Filip Konštacký
2022-23: Jiří Raszka a Marek Pavlačka
2023-24: Jiří Raszka a Marek Pavlačka
2024-25: Marek Pavlačka a Milan Mikulík
2025-26: Marek Pavlačka, Marek Haas a Roman Šimíček
2026-27: Roman Šimíček, Marek Pavlačka a Marek Haas
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: tym@redakce.hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: podpora@hokejka.cz