Tomáš Guman v průběhu loňské sezony dobrovolně ve 27 letech ukončil profesionální kariéru a naplno se začal věnovat podnikání. „Hokeje jsem se ale nakonec nevzdal, i když původně jsem to měl v plánu,“ přiznává v rozhovoru pro Hokej.cz. S Lovosicemi chce z kraje postoupit do 2. ligy, zatímco Ústí nad Labem se snažil pomoci v ní udržet.
Aby Ústí mělo šanci na udržení, potřebuje všechny tři zbývající utkání vyhrát a zároveň doufat, že Kadaň už bodovat nebude. Věříte ještě v zázrak? Můj osobní názor je ten, že už je to hotový. Nerozhodovalo se to určitě teď v posledních čtyřech zápasech, ale už v těch předtím, ve kterých jsme vedli a nebyli jsme schopní to dotáhnout do vítězného konce. Upřímně si myslím, že tady za ty výkony, kdy jsme vedli a v posledních minutách zápas ztratili, si ani nezasloužíme, abychom to udrželi.
Jak současnou situaci prožívá trenér Vladimír Růžička? Myslím si, že toho čistého vína si nalili všichni. Je na něm ale vidět, že hokej miluje. Každý zápas řeší, co bylo dobře a co špatně. Kouká i na videa. Věnuje se tomu víc, než by za mě musel. Ať si každý říká, kdo chce, co chce, ale myslím si, že sport miluje a dává tomu všechno.
Po tom, co jste přišel vy a pár dalších hráčů, se výsledky zlepšily. Do Ústí to z domova nemáte tak daleko. Nechtělo vás už před sezonou? Něco jsme spolu na začátku sezony řešili. Spojoval jsem se s nimi ohledně reklamy, co jsme chtěli mít v Ústí zvenku na zimáku, a na to konto se mě ptali, jestli bych tam nechtěl hrát. Já jsem ale nakonec řekl, že ne, že už hrát nebudu. Pak mě kluci přemluvili do Lovosic.
Přesto jste do Ústí nakonec začátkem ledna zamířil. Jak se vaše výpomoc zrodila? Původně jsem tam ani nechtěl, s tím přišli v Lovosicích trenér a manažer, že mi to pomůže chytit před play off větší tempo. Bereme to vážně, chtěli bychom postoupit. V Ústí mě to pak začalo bavit, takže mi prodloužili střídavé starty do konce sezony s tím, že až začne play off v Lovosicích, tak sobotní zápasy už hrát nebudu. Za Ústí už tedy budu hrát možná jen ve středu.
Tomáš Guman | Foto: Mistr31, slovanusti.cz
V Ústí jste se nenarodil, ale v mládeži jste za něj hrál a býváte označovaný jako jeho odchovanec. Vypomáhal jste mu zadarmo? Jelikož nemám žádný osobní vztah k Ústí, i když mě považují za odchovance, tak jediné, co jsem chtěl, aby mi dali na benzín. Byl jsem placený za zápas, takže něco málo jsem dostával, ale nějak jsem to nehrotil. Po zápase s Kadaní, kdy jsem viděl, že už to nemůžeme udržet, že je to nesplnitelné, tak jsem řekl, že už nechci nic víc zaplatit, že už budu hrát zadarmo.
Říkáte, že žádný osobní vztah k Ústí nemáte. Současnou nelehkou situaci tedy neprožíváte nějak víc než obvykle? Může mi to být jedno, ale ve výsledku mě to strašně štve, protože jsem tam hrál a jsem pod tím podepsaný. Vím ale, že jsem tam nechal maximum, aby se to podařilo udržet.
Podobnou situaci, v jaké je Ústí, jste zažil loni i v Řisutech, které jste posílil po konci v Chomutově. Proč jste za ně nakonec odehrál jen šest zápasů? Abych řekl pravdu, tak mě to tam nebavilo. Já jsem tam přišel, protože mě tam dotáhl Víťa Bílek, který si se mnou chtěl hrozně zahrát. Jel jsem tam párkrát na trénink, a pak už jen na zápasy, protože tam trénovali až kolem půl jedenácté, a to bylo prostě neudržitelné, vzhledem k práci a rodině. Takže jsem se na to pak po šesti zápasech vykašlal a už jsem ani nechtěl hrát.
Vy teď teoreticky můžete s Lovosicemi vystřídat Ústí ve 2. lize… Když to vyhrajeme, tak jo. Základní část jsme vyhráli, ale v play off to bude těžší. Tam uvidíme, jestli na to máme.
„Vím, že jsem v Ústí nechal maximum, aby se 2. ligu podařilo udržet.“
Tomáš Guman, bývalý útočník Vítkovic či Kladna
Dokázal jste si v Ústí, že 2. ligu jde s vaší prací skloubit a v případě postupu byste v Lovosicích pokračoval? Neplánuju moc dopředu. Původně jsem šel do Lovosic jen proto, abych se nenudil, pak se to ale přetavilo v to, že se to bude brát vážně, že se chce postoupit. V případě, že se to povede, tak trenéři by chtěli, abych zůstal. Asi bych nehrál úplně všechny zápasy, protože přece jenom ve 2. lize už je to s cestováním náročnější, ale stíhat se to dá.
Bylo právě náročné cestování v kombinaci s vaší prací hlavním důvodem, proč jste loni dobrovolně profesionální hokej opustil? Přesně tak. V Chomutově té práce už bylo fakt hodně. Měl jsem třeba osmdesát telefonátů za den. Po tréninku jsem přišel do kabiny a měl jsem čtrnáct zmeškaných hovorů. Už to bylo neudržitelné, takže jsem šel pak za panem Pešoutem s tím, ať se nezlobí, ale že to nejde a že jsem se rozhodl, že dám přednost práci.
Jak to vedení Chomutova přijalo? Asi si v první chvíli mysleli, že chci jen odejít jinam, takže mi nenechali ani brusle, a celou výstroj, co jsem dostal, mi sebrali. Já jsem ale skutečně končil kvůli práci.
Nelitujete zpětně, že jste kariéru ukončil už ve 27 letech? Tuhle otázku jsem si pokládal a musím říct, že nelituju. Jsem rád za to, jak to mám teď. Hokeje jsem se nakonec nevzdal, i když původně jsem to měl v plánu. Práce mě naplňuje, baví mě to, mám čas i na rodinu. Můžu se teď sbalit a jet třikrát za rok na dovolenou, když se mi bude chtít. To při profi kariéře nejde.
Tomáš Guman | Foto: Roman Dušek, piratichomutov.cz
Jako mládežník jste hrál ve Švýcarsku, zahrál jste si extraligu za Vítkovice, Kladnu jste pomohl do extraligy… Co považujete za největší úspěch své kariéry? Těžko říct. Asi postup s Kladnem. Jakákoliv výhra v soutěži je hezká, ať už je to kraj nebo extraliga. Ty emoce jsou všude stejné, když se něco vyhraje. Zahrál jsem si s Jágrem, s Plekancem… Myslím si, že jsem mohl mít kariéru daleko lepší, ale i na to, jakou jsem ji měl, tak si myslím, že jsem během ní zažil spoustu věcí.
Které rozhodnutí byste naopak zpětně udělal jinak? To, že jsem dal přednost Českým Budějovicím před návratem do Davosu. To bylo nejhorší rozhodnutí v kariéře. Ve Švýcarsku to funguje tak, že když je tam junior pět let v kuse, tak získá status hokejového Švýcara. Já jsem ten třetí rok odehrál víc jak polovinu zápasů, takže se mi započítala celá sezona. Vracel jsem se pak domů kvůli škole a sezonu jsem dohrával v Budějovicích. Tam mi pak nabídli smlouvu s áčkem. Říkal jsem jim, že ji nepodepíšu, že se vracím do Švýcarska, že tam musím odehrát ještě dva roky.
„To, že jsem dal přednost Českým Budějovicím před návratem do Davosu, bylo nejhorší rozhodnutí v kariéře.“
Tomáš Guman, bývalý útočník Vítkovic či Kladna
Nakonec jste ale podepsal… Slibovali mi, že budu hrát patnáct minut na zápas, tak jsem to naivně podepsal. Nakonec jsem hrál asi čtyři. Ztratil jsem tím možnost, abych nebyl ve Švýcarsku považovaný za cizince. Myslím si při vší skromnosti, že bych v Davosu pak třetí nebo čtvrtou lajnu hrál. Byla to ale souhra okolností. V Budějovicích byli trenéři, kteří mě chtěli hrát, pak ale přišel Stavjaňa, který to nedodržel a bylo mu to jedno.
Pak jste ho potkal ještě při angažmá v Nitře… Ano. Hrál jsem tam úplně všechno. I oslabení, které jsem v posledních asi sedmi sezonách nehrál. Pak ale přišel Stavjaňa a nehrál jsem nic. Měl jsem na něj smůlu. Hned jak jsem ho viděl, tak jsem šel za vedením, že končím. Nechápali to, protože jsme předtím řešili podpis nové smlouvy, tak jsem jim vyprávěl příběh, o co jsem kvůli němu přišel. Nechtěl jsem pod ním už hrát. Přemlouvali mě, že teď už to bude jiné. Po prvním zápase jsem ale šel za vedením znovu a požádal o rozvázání smlouvy.
Víte, proč vás neměl rád? Nevím to dodneška. Když jsem se ho ptal, co má se mnou za problém, tak řekl, že je všechno v pohodě a že hraju dobře. Přitom mě ale skoro nenechal hrát. Je to věc, kterou jsem si do toho byznysu přinesl. To, jak trenéři a manažeři lžou nebo nejsou schopní říct pravdu. Věděl jsem, že já to takhle dělat nechci. Absolutně to neuznávám. Ať už z mojí strany nebo ze strany zaměstnanců. Ať už je problém jakýkoliv, tak očekávám upřímnost, bez ní je to špatný. Když někomu dáte na něco slovo a nedodržíte to, tak v byznyse okamžitě končíte a už s vámi nikdo jednat nebude. V hokeji se ale slova nedodržují v jednom kuse. Měl jsem víc smůlu na trenéry než štěstí.
„Když někomu dáte na něco slovo a nedodržíte to, tak v byznyse okamžitě končíte a už s vámi nikdo jednat nebude. V hokeji se ale slova nedodržují v jednom kuse.“
Tomáš Guman, bývalý útočník Vítkovic či Kladna
Pociťujete, že máte teď větší svobodu v tom, co si můžete a nemůžete dovolit říct veřejně? Určitě. Kdybych ještě hrál, tak tady ty věci neřeknu. I když já jsem byl vždycky nastavený tak, že jsem každému řekl to, co si myslím. Možná to byl ten problém, který se mnou měli a proč mě někteří označovali za problémového. Jediný problém jsem měl buď s trenérem nebo s manažerem z toho důvodu, když mi něco slíbili, a pak to bylo úplně jinak. Tak jsem se prostě ozval. V hokeji je ale lepší držet hubu a krok. Proto si i myslím, že ten hokej vypadá tak, jak vypadá. Jsme hokejový národ, ale některé věci se asi jen tak nezmění.
Pojďme k vašemu rodinnému byznysu, do kterého jste se přidal a kvůli kterému jste hokej upozadil. Vlastníte kasina a bary. Jak se k tomu váš otec dostal? Vlastně úplnou náhodou. Byl na počátku firmy Forbes Game a tam to začínalo. Dali mu tu možnost a on risknul, že to zkusí a zůstal u toho. Jsme ale v uvozovkách malopodnikatelé, protože automaty nevlastníme. K jejich vlastnictví je totiž potřeba složit roční kauci sto padesát milionů. To dávají velké firmy, které si to pak buď provozují samy, mají tam provozní, nebo jsou lidi jako my, kteří do toho jdou jako partneři. Těch už v republice ale celkově moc není.
Tomáš Guman | Foto: Mistr31, slovanusti.cz
Co je vaší náplní práce? Musel jsem si projít prací úplně od píky. Když jsem začínal, tak jsem uklízel kasina, dělal jsem za barem, na recepci. V podstatě všechno od uklízení až po manažerskou práci. Teď mám na starost pět kasin a k tomu bary. Všechno to manažeruju, dělám pohovory. Dohlížím na to, jestli všechno funguje tak, jak má. Nastavil jsem si to ale už tak, že na každém provozu mám nějakou prodlouženou ruku.
Byl i to důvod, proč jste dal přednost práci před profesionální kariérou, abyste měl všechno pod kontrolou? Řadě hráčům se to vymstilo, že důvěřovali nesprávným lidem. Je to tak. Mně přijde, že někteří hokejisti si myslí, že se z nich všichni pose*ou a dají jim všechno zadarmo. Reálný svět ale vypadá trošku jinak. Tam je každému jedno, jestli jste hokejista nebo někdo jiný a bez toho, aniž by si na to člověk dohlížel, tak dřív nebo později se tam něco stane.
„Přijde mi, že někteří hokejisti si myslí, že se z nich všichni pose*ou a dají jim všechno zadarmo. Reálný svět ale vypadá trošku jinak.“
Tomáš Guman, bývalý útočník Vítkovic či Kladna
Rozhodně se tedy nedá říct, že byste se nudil. To ne. Ten byznys se snažím rozvíjet i dál do nemovitostí. Ať už jsou to komerční budovy nebo byty. Snažím se jednostranný byznys rozvětvit. Kasina můžou jednoho dne skončit. Nikdo neví, co se může stát. Každé čtyři roky jsou nové volby a může to někdo zakázat. Takže už to rozvíjím do nemovitostí, developerských projektů a podobně. Teď třeba vymýšlím i novou hru pro hrací automaty.
Pomohli vám nějak kontakty, které jste během profesionální kariéry nasbíral? Paradoxně mi přijde, že víc užitečných kontaktů jsem nabral až teď v kraji, ve 2. lize. Jak tam jsou kluci, kteří zároveň i pracují, tak jsem zjistil, že někteří mají práce, které se dají propojit. Ať už jsou to finanční poradci a podobně.
Bavíte se v Ústí a v Lovosicích o práci často? Hlavně se řeší moje práce. Kluci se vždycky ptají, jestli dostanou nějaké free spiny, když přijdou (smích). Vždycky je tam zvu, když jsou nějaké akce. Ještě nepřišli, ale myslím, že po sezoně dorazí.
