Cikánek o Kladnu: Klukům to přeju. Malováním si vydělám někdy i víc

Lukáš Cikánek | Foto: Roman Mareš, rytirikladno.cz

Za Kladno Lukáš Cikánek odchytal více než 280 utkání, kariéru ukončil před téměř třemi roky v dresu ústeckého Slovanu a od té doby se naplno věnuje malování. „Dneska nikdo nechce dělat rukama, takže peníze za to mám pěkné a mám i volné víkendy,“ říká spokojeně osmatřicetiletý odchovanec kladenských Rytířů.

Lukáš Cikánek

brankář, 38 let

2. liga – play off 2022-2023

Z 4

V 2

P 3.82

Ú% 86.27

Chybí vám vůbec hokej?
Nechybí mi vůbec. Jediné, co mi chybí, je parta těch bláznů v kabině. Občas, když mám volno, tak se v televizi podívám, jak hraje Kladno, ale že bych sledoval každý zápas, to vůbec ne. Jezdit se dívat na Kladno, na které to mám hodinu, nemám čas a ani mě to nějak neláká. Výsledky se ale ke mně samozřejmě donesou. Jsem rád, že se klukům teď začalo trošku dařit. Samozřejmě by to mohlo být lepší. Je škoda, že ten jeden člověk neodešel dřív.

Předtím, než jste se dohodl s tehdy ještě prvoligovým Ústím, jste byl domluvený s Mělníkem, za který jste kvůli covidu nakonec ani jednou nehrál. Co vás pak přimělo k tomu se k hokeji po roční pauze vrátit?
Volal mi Míra Mach, jestli bych tam nešel, tak jsem řekl, že si to rozmyslím, a nakonec jsem to vzal. Měl jsem skoro stejné peníze jako na Kladně, což byla ostuda pro ty ostatní kluky. Bylo mi to vůči nim i líto, protože jsem se pak zranil a moc toho neodehrál. Pak se sestoupilo a ty peníze mi nechali, tak jsem si říkal, že to ještě zkusím. Ukončil jsem to pak sám a říkal jim, ať už mi nevolají, protože jsem toho moc neodchytal a přišlo mi blbé za to brát ještě peníze. Už jsem to nedával jak zdravotně, tak psychicky.

Na veřejnost nedlouho poté vyšlo najevo, že se Ústí potýká s finančními problémy. Řada hráčů si pak stěžovala, že jim klub dluží peníze. Týkalo, nebo týká, se to i vás?
Je pravda, že jak už jsem tam byl a sestoupili jsme, tak už problémy byly, ale mně peníze nedluží. Šlo tam snad jen o jednu výplatu, a to jsem říkal, že ani nechci. Postarali se tam o mě dva roky hezky, takže jsem to po nich ani nechtěl. Koupili mi brusle, takže jsem si vzal ty a víc neřešil.

Foto: Michal Polák, eMPefoto.cz

Přechod do běžné práce pro vás ale nebyl problém, že? Už v době, kdy jste hrával za Kladno, jste si přivydělával malováním.
Přesně tak, i proto pro mě nebylo tak těžké skončit. Kluci, co za to berou fakt velké peníze a neumí nic jiného, tak se jim končí hůř. Já jsem chodil v létě, nebo když byla nějaká přestávka, s tátou normálně do práce, abych si přivydělal. Nechci, aby to vyznělo tak, že jsem měl na Kladně malé peníze, ale na to, co se bere jinde, to bylo málo. Tak jsem si přivydělával, abych měl na hypotéku. Díky tomu se mi končilo líp.

Pamatují si vás někteří zákazníci jako hokejového brankáře?
Někteří jo. Třeba v Mělníku v nemocnici to vědí. Párkrát jsem byl pracovně i na Kladně. Maloval jsem třeba panu Vojtovi byty nebo Kubovi Voráčkovi barák. Neviděl jsem ho asi patnáct let, takže jsme po dlouhé době pokecali, což bylo fajn.

Víte, čím se živí vaši další bývalí spoluhráči, kteří už s hokejem taky skončili?
Občas se bavím s Davidem Stahlem, který dělá truhlařinu, ale jinak nevím. Zjistím to vždycky, když se s nimi vidím, ale že bychom si psali nebo volali, to ne. Myslím si, že kluci toho mají taky dost.

Malířské práce jsou dneska velmi žádané. Dá se váš současný plat srovnat s tím, který jste bral na Kladně?
Jako živnostník to nemám dané. Jeden měsíc se vydělá víc, jeden míň. Po Vánocích lidi šetří, takže ten leden máme takový volnější, ale když to zprůměruju, tak si myslím, že je to stejné. Možná někdy i lepší, než když jsem hrál hokej. Dneska nikdo nechce dělat rukama. Každý by chtěl sedět v saku a u počítače a brát za to miliony. Takže peníze mám pěkné, protože těch lidí, co to dělají, je míň a míň. Plus mám teď volné víkendy, což jsem neměl, když jsem hrál hokej.

Foto: Josef Poláček, rytirikladno.cz

Po konci na Kladně jste začal také trénovat děti v Neratovicích. Platí to stále?
Trénoval jsem je jenom chvilku. Teď to tady skončilo úplně, ale já už jsem skončil dřív. Ne že by mě to nebavilo, ale jít po práci ještě na tři hodiny na led, to jsem radši byl doma se svými dětmi, než abych tam trénoval nějakých pět, šest gólmanů. Navíc poslouchat od rodičů, co dělám špatně, mi za to nestojí. To jdu radši malovat válečkem. Když to udělám špatně, tak mi paní přijde říct, ať to udělám ještě jednou, a mám klid.

Nabídlo vám po konci vaší kariéry nějakou práci i mateřské Kladno?
Kladno mi nic nenabídlo, ale myslím si, že jak mě znali dlouho, tak to pro ně nemělo ani cenu mi něco nabízet. Mám to hodinu cesty a jezdil jsem tam pomalu celý život. Už jsem toho cestování měl trošku dost – a když to řeknu blbě, tak za to, co dneska berou trenéři, by se mi nevyplatilo tam každý den jezdit.

Nemrzí vás trochu, že za Kladno nehrajete teď? V době, kdy se finanční podmínky zlepšily?
Nemrzí. Já to těm klukům přeju. Nechci, aby někteří kluci dopadli jako já, že jeden den jdou na trénink a druhý den musí do práce. Lidi si to neuvědomují a myslí si, že všichni hokejisti jsou zaopatření na deset, dvacet let dopředu. Což ne u všech je pravda.

Způsob, jakým jste na Kladně tenkrát skončil, vás ale mrzí asi pořád…
Mě tam naštval jeden člověk, že mi to neřekl. Nikdy jsem nebyl nějaká velká hvězda, abych měl nějaké velké rozloučení – a ani jsem to nepotřeboval. Chtěl jsem jenom vědět, na čem jsem. Kdyby mi řekl, že jsem starej, byl bych s tím v pohodě. Už je to ale pryč. Víc mě mrzí jiní hráči, kteří tam byli fakt jako hvězdy, a taky se s nimi nikdo nerozloučil.

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• Psali historii